Od začátku libyjské revoluce, kterou odstartovaly zprvu nenásilné malé demonstrace v polovině února, se západní svět intenzivně zabývá hádankou jménem Libye. Tato obrovská země s nízkým počtem obyvatel byla dlouhá desetiletí objevována převážně jen formou obchodních kontraktů, spíše než sociologických výzkumů. Možná to, a genetická slabost „bílého muže“ pro civilizační mise podmíněné negativním úsudkem o „těch druhých“, zapříčinilo nekritické kopírování Kaddáfího propagandy o nebezpečí kmenové války a rozpadu Libye. Paradoxně, všechna ostatní tvrzení Kaddafího ohledně civilních obětí náletů NATO, charakteru opozice nebo původu její motivace byla považována za nedůvěryhodná.

Od začátku libyjské revoluce se tedy střídavě od plukovníka Kaddáfího a jeho syna Saifa dozvídáme, že opozice vůči jejich absolutistickému panování je kmenová, že hrozí občanská válka nebo že se Libye rozpadne do několika států. Slovo „kmen“ pro západního posluchače představuje cosi anachronistického, divokého, brutálního a primitivního – antitezi toho, co je základním stavebním kamenem moderní západní společnosti. Je to uvěřitelná představa i v konfrontaci s obrázky tmavých mužů se zbraní na rameni, jejichž popojíždění sem a tam v pick-upech je přerušováno jen bojem a modlitbami v poušti. A tak jsme se o bezprostředně hrozící občanské válce a nebezpečí kmenového složení Libye dozvídali opakovaně od 17. února až do dnes, i přesto, že rychlý kolaps libyjského režimu v posledních dnech ukazuje, že pokud se Kaddáfí o něco opíral, tak to byla spíše hrubá síla, teror a peníze než kmenová nebo jakákoli jiná loajalita.

Jistě, téměř každý Libyjec má svůj historický původ v jednom z libyjských kmenů a téměř každý Libyjec by svůj kmen dokázal identifikovat. Jenomže politická autorita, natož teritoriální autonomie, libyjských kmenů je fikce. Jako v každé společnosti, identita Libyjců je pluralistická a kmenová identita je jen jednou z mnoha vzájemně se překrývajících identit. Úloha kmene nebo klanu tkví hlavně v sociální a morální podpoře. Urbanizace, moderní vzdělání a volně utvářené manželské svazky napříč libyjskou společností transformovaly tradiční roli většiny kmenů. Kdybychom nahradili slovo kmen typem školy (ivy league v USA nebo Oxbridge ve Velké Británii) nebo rodinným klanem (Kennedyovi, Bushovi atd.) a bavili se o některé ze zemí Západu, nebyli bychom až tak vedle co se týče chápání jeho role v současnosti.

Za vše mluví dubnová společná deklarace představitelů 61 nejdůležitějších kmenů Libye, v níž se říká, že navzdory propagandě diktátora stojí kmeny společně za cílem vytvořit jednotnou, svobodnou a demokratickou Libyi. Že se jedná pouze o morální doporučení, a že jednotlivý stařešinové nemluví za každého příslušníka kmene a jeho vlastní politické preference, vyplývalo i ze samotného textu, který končil těmito slovy: „My, Libyjci, tvoříme jeden jediný kmen, kmen svobodných Libyjců bojujících proti útlaku, propagandě a rozdělování.“ Jedním ze signatářů byl i představitel Kaddáfího vlastního kmene.

Komentář vyšel 25.8. 2011 v Hospodářských novinách