Dnes se Egypťanům opět otevřely volební místnosti, tentokrát se bude volit prezident. Bude to vůbec poprvé v tisícileté historii Egypta, kdy si budou moci jeho obyvatelé svobodně vybrat svého politického představitele. Posledních několik týdnů hektického politického života Egypťanů ostře kontrastuje s otupělostí a pasivitou volební frašky dříve řízené sesazeným prezidentem Mubarakem. Lidé si uvědomují, že jejich volba bude mít hluboké dopady na budoucnost více než 80 miliónové země, která aspiruje na vedoucí roli arabského světa a současně se zmítá v obrovských sociálních a ekonomických problémech.

Kdo jsou favorité?

Ve hře je 12 kandidátů, skutečné šance má ale pouze pět z nich. Samozvaný liberální islamista Abdul Munim Abú al-Futúh, bývalý šéf Ligy arabských států Amr Músa, kandidát Muslimského bratrstva Mohamed Mursi, poslední Mubarakův premiér Ahmed Šafík a levicový Hamdín Sabáhí.

Volební dilema rozděluje Egypťany napříč celou společností, dokonce napříč rodinami a politickými stranami. Názorová pestrost odhaluje bohatou sociální, politickou a náboženskou mozaiku egyptské společnosti. Předvolební divoké peripetie také jasně ukazují, že v politice jdou často ideologie stranou v honbě za voličskou podporou. Například jeden z favoritů voleb, Abú al-Futúh, získal podporu hlavních saláfistických hnutí navzdory tomu, že nemá problém s ženou nebo křesťanem v prezidentském úřadu a že obecně nahlíží liberálně na mnoho témat, o kterých saláfisté uvažují ultra-konzervativně. Přesto saláfisté (kteří donedávna demokratickými volbami opovrhovali jako hříšnou inovací) podpořili raději Abú al-Futúha než ideologicky bližšího konzervativnějšího kandidáta Muslimského bratrstva Mursího a to z pragmatické snahy nedovolit Muslimskému bratrstvu opanovat najednou jak parlament, tak prezidentský úřad.

Abú al-Futúh byl sám donedávna členem Muslimského bratrstva, ze kterého ale vystoupil, kromě jiného kvůli dlouhodobějšímu rozkolu s konzervativním proudem, které opanovalo vedení Bratrstva. Je o něm známo, že si prošel za posledních 40 let vnitřním vývojem od ultra-konzervativního saláfisty po umírněného bratra až k současnému liberálnímu islamistovi. Přestože západní média často popisují tzv. islamisty jako jednolitý blok, nic neukazuje jejich vnitřní rozmanitost tak jako politická bouře, kterou Abú al-Futúh svým rozhodnutím odejít od Muslimského bratrstva a kandidovat na prezidenta rozpoutal. Část Muslimských bratrů (jež se již několikrát politicky rozštěpili) veřejně deklarovala svoji podporu Abú al-Futúhovi, navzdory tomu, že vedení hnutí instruovalo své členy, aby volili Mursího. Dokonce někteří z nejvyšších představitelů strany Svobody a Spravedlnosti, která je politickým křídlem Bratrstva, bude volit Abú al-Futúha. Na druhé straně ani různá saláfistická hnutí nedokáží udržet disciplínu svých členů, z nichž se část netají tím, že hodí hlas konzervativnějšímu Mursímu.

Egyptští koptové (křesťané) jsou rovněž rozděleni. Někteří vysocí duchovní představitelé se dokonce vyslovili pro Abú al-Futúha, jenž má mimo jiné v programu podstatné zjednodušení výstavby nových kostelů a zavedení přísných anti-diskriminačních zákonů. Mladí prorevoluční koptové budou pravděpodobně volit buď Abú Al-Futúha, jenž si pěstuje revoluční obraz (mezi jeho blízkými spolupracovníky v kampani je i Wáil Ghuním, bývalý manažer Google, který se proslavil svým emotivním televizním výstupem během loňské revoluce) nebo Hamdína Sabáhího (bývalého básníka a kandidáta mnoha levicových intelektuálů), který staví na faktu, že není ani islamista a ani nespolupracoval s minulým režimem. Poslednímu nařčení musí často čelit právě Amr Músa, jenž si pravděpodobně zajistí velkou část hlasů těch koptů, kteří v něm vidí určité garance své bezpečnosti. Músa se také profiluje jako kandidát s vládními zkušenostmi (zkušenost se mezi Egypťany kvituje) a těží ze své mediální známosti, kterou všichni ostatní kandidáti musí dohánět. U Ahmeda Šafíka není o jeho propojení s bývalým režimem sporu. Kromě toho, že byl Mubarakovým premiérem, je také jediným kandidátem s vojenskou historií (dotáhl to až na generálporučíka). Šafík čelí celé řadě právních útoků ohledně své kandidatury jak z řad revoluční levice tak islamistů, zatím úspěšně. Svoji kampaň založil na poselství řádu a klidu jako antitezi revolučního chaosu, který mnozí Egypťané viní za své zhoršující se životní podmínky. Výsledek kandidáta Muslimského bratrstva Mohameda Mursího bude největší neznámou. Rivalové ho přezdívají "náhradní pneumatika", protože Mursí do voleb vstoupil jako náhradník diskvalifikované jedničky bratrstva Chajrata Šátira. Jeho šance nejvíce maří tři věci: zaprvé, je necharismatický a relativně neznámý; zadruhé, mnoho bývalých voličů Muslimského bratrstva (resp. Strany svobody a spravedlnosti) ztratilo ve vedení hnutí důvěru kvůli neschopnosti strany prosadit v parlamentu cokoli podstatného, postavit se vojenské juntě a naposledy kvůli politickému veletoči, kdy se hnutí rozhodlo postavit prezidentského kandidáta poté, co měsíce deklarovalo, že tak neučiní; třetí nevýhodou Mursího je rozhodnutí saláfistů podpořit Abú al-Fatúha, které vychází z mezi Egypťany šířeji sdílené averzi vůči dominanci politického systému kterýmkoli hnutím nebo stranou. V důsledku rozhodnutí saláfistů začal Mursí ve své kampani více akcentovat ultra-konzervativní prvky ve snaze přesvědčit řadové saláfisty, aby přeci jen volili raději jeho než Abú al-Futúha. Mursího odklon napravo pak zase odradil zbytek neislamistického tábora, který by ještě zvažoval hlas pro Muslimské bratrstvo. Na druhou stranu nelze Mursího úplně odepsat. Muslimské bratrstvo je rozhodně největší a nejlépe organizované hnutí v Egyptě a má relativně velmi disciplinované voliče.

Co zajímá voliče?

Většinu Egypťanů zajímají na kandidátech tři věci: jaké mají řešení ekonomické situace, jaký mají postoj k revoluci a jak vidí budoucí podstatu státu a jeho právního uspořádání.

V první otázce se většina kandidátů shodne a tak se bohatí Egypťané nejspíše dočkají zvýšení daní a úbytku některých dotací, které jsou zatím v Egyptě distribuovány plošně. Všichni kandidáti chtějí snížit rozpočtový deficit a navýšit sociální dávky, především pomoc v nezaměstnanosti, což bude ale prakticky neproveditelné, pokud nedojde k masivní restrukturalizaci ekonomiky nebo k ještě hlubšímu zadlužení. Hamdín Sabáhí dokonce navrhuje 10% jednorázovou tzv. tahrírskou daň na majetek nejbohatších, které většina Egypťanů podezřívá z nelegální akumulace bohatství během částečné privatizace řízené Mubarakem a skupinou loajálních podnikatelů.

Všech pět favoritů na úřad prezidenta se snaží distancovat od minulého režimu, ale pouze Abú al-Futúh a Sabáhí jsou vnímáni jako jasně prorevoluční, zatímco vzrůstá počet Egypťanů, kteří jsou buď zklamáni politickými výkony Muslimského bratrstva nebo je a jejich kandidáta Mursího podezřívají z tiché kolaborace s armádou. Músa a Šafík hrají o voliče, kteří si přejí návrat silné ruky zaručující klid a pořádek. Pokud vyhraje jeden z nich, lze očekávat kontrarevoluční tlak zabalený do stabilizační rétoriky.

Co se týče právního uspořádání státu, jeví se debata ohledně šaríi jako spíše nástroj k mobilizaci voličů oběma směry. Tedy jak těch, kteří se bojí extremismu, tak i Egypťanů, kteří volí na základě identity nebo vidí v míře nábožnosti garanci čistší politiky. Šaría není synonymem zákona, ale znamená doslova „cesta“, tedy cesta k tomu být správným muslimem. A protože není kodifikovaná ani statická, může pro kohokoli znamenat cokoli. Všichni kandidáti oficiálně prosazují anti-diskriminační zákony a garance rovného přístupu ke křesťanům a dalším minoritám. Je ale pravděpodobné, že se míra prolnutí náboženství a politiky, včetně extrémistického výkladu šaríi v oblasti zákazů a trestů, stane objektem politických střetů i po volbách, s tím následkem, že čím dál více Egypťanů bude tématem znaveno. Zvlášť proto, že teologické disputace nikomu platy nezvýší a ani nezpůsobí reformu ministerstva vnitra, které se po Mubarakově pádu již stačilo oklepat a funguje víceméně ve starých represivních kolejích.

Kdo zvítězí?

Který z kandidátů nakonec zvítězí? V prvním kole to s největší pravděpodobností nebude nikdo. Žádnému s průzkumů veřejného mínění se v Egyptě nedá věřit, protože jsou zpolitizované a navzájem se ve výsledcích nesmírně liší. Abú al-Futúhovi a Músovi nepochybně prospěla televizní prezidentská debata, druhá (po Mauretánii) svého druhu v arabském světě, která vyvolala dojem, že právě tito dva kandidáti jsou největšími favority. Výsledky již proběhlé volby Egypťanů žijících v zahraničí naznačují, že mimo Egypt zvítězil Abú al-Futúh. Je pravděpodobné, že to bude právě on a Amr Músa, kteří se dostanou do druhého kola voleb, ve kterém by měl Abú al-Futúh zvítězit.

Zvolením prezidenta ale politické drama v Egyptě rozhodně neskončí. V zemi stále platí pouze provizorní ústava a na tu novou si budou muset Egypťané ještě měsíce počkat. Současně se hledá přijatelný kompromis pro budoucí roli armády. Oba procesy zřejmě vyústí v proměnu prezidentského systému na „francouzský“ polo-prezidentský model, do kterého bude zakomponovaný „turecký“ model aktivistické armády. Ta ale bude chránit spíše své ekonomické zájmy a imunitu Mubarakových generálů než odkaz sekulárního charakteru země, který v Egyptě na rozdíl od Turecka chybí.