V sobotu se Egypt posunul o další milník na nejisté cestě porevolučního vývoje. Bývalý prezident Husní Mubárak, sesazený loni v únoru kombinací občanských protestů a vnitrorežimního puče, byl po desetiměsíčním soudním procesu odsouzen k 25 letům vězení, tedy k doživotí.

Husní Mubárak vedl Egypt téměř 30 let, od roku 1981, kdy jako viceprezident nahradil zavražděného Anvara Sádáta. Tehdy se o něm uvažovalo jako o dočasném prezidentovi, než si rybník rozdělí větší ryby. Mubárakovi se kvůli jeho nižší inteligenci a nudnému veřejnému vystupování dokonce přezdívalo „veselá kráva“. Nový prezident ale jasně prokázal, že inteligence má mnoho podob. Jednou z nich je schopnost udržet se u moci a tou Mubárak disponoval. Masivní prorůstání armády do civilních komerčních aktivit akcelerovala právě Mubarakova taktika odklízet potenciální rivaly do kožených křesel korporací.

Mubárak si zpočátku připsal několik ekonomických i zahraničně-politických úspěchů. Vyvedl Egypt z arabské izolace a vrátil zemi do Ligy arabských států, odkud byla v 70. letech vyloučena kvůli uzavření separátního míru s Izraelem. Odvrátil Egypt od bankrotu, mimo jiné i tím, že vyměnil svoji podporu USA a Saúdské Arábii ve válce proti Iráku za masivní odpuštění egyptského dluhu. I na domácí politické scéně maličko povolil autoritářské šrouby. Ale jak léta postupovala, Mubárakův stabilizační přístup stále více připomínal stagnaci a ve druhé polovině devadesátých let zařadila země zpátečku, a to jak v ekonomickém smyslu, tak i v politickém a samozřejmě lidsko-právním.

Mubárak byl třetím egyptským prezidentem od vojenského puče v roce 1952. Na rozdíl ale od svých předchůdců Násira a Sádáta postrádal charisma, iniciativu, imaginaci a vizi. I když arabští diktátoři rádi prohlašují, že jejich obyvatelstvo je politicky nevyspělé a nepřipravené samo si vládnout, v případě Egypťanů to lze stěží doložit. Od roku 1879 spatřilo světlo světa osm egyptských ústav stejně jako nesčetně občanských politických protestů, hnutí a politických stran. Mubárak se ale s benevolentním úsměvem starostlivého avšak striktního otce rozhodl tuto bohatou historii politické mobilizace ignorovat. A když začal implementovat pseudo-liberalizační ekonomické kroky, které vedly k obrovskému nárůstu sociální nerovnosti v zemi, poštval proti sobě i tu politicky submisivní část populace.

Masivní protesty loňského roku ale začaly kromě Mubáraka ohrožovat i „hluboký stát“, tj. skutečný režim, který udržuje systém v chodu od roku 1952 – armádu. Armáda (přesněji skupina nejvyšších důstojníků) s nelibostí sledovala stoupající politickou moc nové podnikatelské elitou a přípravy na převedení prezidentského úřadu z Husního Mubáraka na jeho syna Gamála. Obětovat prezidenta davům pro ni tedy nebylo až tak těžké.

Revolucionáři a nastupující politické síly v zemi (Muslimské bratrstvo) si ale žádaly trest. Armáda se neochotně podvolila. Uvažování generálů bylo zřejmě následující: soudní proces s Mubárakem odvede pozornost od pro nás klíčových záležitostí, uspokojí davy a stejně se povleče, takže nám dá dostatek prostoru v případě potřeby vysekat našeho (přeci jen) kamaráda z potíží, popřípadě ho použít jako jednu z karet v jiných politických obchodech. Navíc je to starý nemocný brach, při troše štěstí prostě umře ještě před rozsudkem v nějaké pěkné nemocnici.

Od března, kdy byl obviněn, Mubárak skutečně odpočíval v luxusních nemocnicích, bohužel pro generály ale nezemřel. Obžaloba bývalého prezidenta obvinila z vraždy a pokusu o vraždu demonstrujících v době mezi 25. a 31. lednem 2011. V té době zemřela většina ze zhruba 850 obětí egyptské revoluce. Mubárak byl společně se svými dvěma syny také obviněn v jediném případu ekonomické korupce. Případ šesti vražedných dní a pěti pod cenou prodaných nemovitostí ale stěží pomůže Egypťanům vyrovnat se s třiceti lety policejního teroru a rozsáhlého rozkrádání veřejných financí. Zvlášť tehdy, když se většina důkazů nutných pro úspěšnou obžalobu nachází v rukou stále nereformovaných bezpečnostních složek.

Právě nedostatek přímých důkazů se odrazil v rozsudku. Mubárak a jeho ministr vnitra nebyli odsouzeni za to, že nařídili střelbu do demonstrujících, ale za to, že jí nezabránili, byť o ní věděli a byli v pozici ji zastavit. Šest dalších vysokých důstojníků, včetně šéfů několika bezpečnostních složek, bylo paradoxně obvinění zcela zbaveno, i když stejná logika mohla být uplatněna i na ně. Mubárak i jeho synové byli navíc zproštěni obvinění z korupce z důvodu promlčení. Oba synové ale poputují zpět do vazby, protože proti nim bylo tři dny před sobotním rozsudkem vzneseno další obvinění v jiném případu. Načasování tohoto dodatečného obvinění pravděpodobně není náhodné. Pokud by se byli v sobotu oba Mubárakovi synové dostali na svobodu, byla by hrozila politická krize.

Rozsudek nad Mubárakem nebyl a ani nemohl být čistě justiční záležitostí. I když se obžaloba snažila vyřadit hlavního soudce z podjatosti, nešlo očekávat, že by ten ve světle nedostatku důkazů mohl rozhodnout jinak. Armádní a bývalí režimní představitelé disponují pouze omezenou schopností ovlivňovat soudní systém, který si v Egyptě zakládá na dlouhé tradici kontinuálního boje za nezávislost. Je však těžko představitelné, že soudce nebral v úvahu stávající politickou situaci. Kdyby Mubáraka zprostil viny, vypukly by krvavé nepokoje. Rozsudek smrti by popudil mezinárodní komunitu, armádu i část Egypťanů, kteří by ho považovali za neuctivý. Doživotí je kompromis, přijatelný pro velkou část populace, která chce tuto kapitolu odsunout stranou a soustředit se na ekonomické přežití. Lépe řečeno, je to kompromis, proti kterému se nedají udržet dlouhodobé demonstrace.

Protestům v ulicích by se ale nevyhnul žádný rozsudek, protože jeho načasování koliduje s napjatým obdobím druhého kola prezidentských voleb. Kandidát Muslimské bratrstva Mohamed Mursí vycítil možnost, jak na svoji stranu přiklonit tolik potřebné hlasy politického středu a revolučního tábora. Pokud vyhraje jeho sok generál-poručík Ahmed Šafík, bude Mubárak osvobozen, tvrdí Mursí. Mubárak se již skutečně odvolal a jeho šance nejsou malé. Každopádně proces s bývalým prezidentem Egypta, který jistě se zájmem sledují i v Sýrii, ještě neskončil.

Zkrácená verze vyšla v Mf Dnes 4. června 2012.