Hrubý přepis rozhovoru pro Český rozhlas Plus (vysílal se ve zkrácené verzi)

Šádí, co znamená volba Bašára Asada prezidentem. Je to podle Tvého názoru jen formalita uprostřed velké občanské války, nebo znamená něco více?

Ty volby neměly žádný klasický význam ve smyslu toho, že by se Syřané mohli svobodně rozhodnout. Pouze stvrdily to, co už bylo dopředu určené. To ale neznamená, že to byla jen formalita. Vidím minimálně dvojí politický dopad. Zaprvé, šlo o jasný vzkaz vzdoru všem odpůrcům režimu, kdy Asad v podstatě řekl: I když jste prohlašovali, že na tyhle volby nedojde, jsem stále tady a nic s tím neuděláte. Jestli chcete řešení, tak ho beze mě nedosáhnete a bude to takové řešení, které chci já. To znamená, že volbami, jakkoli nedemokratickými, posílil svoji mezinárodní pozici a to i díky tomu, že teď může Rusko a Čína argumentovat Asadovou legitimitou. Ten druhý vzkaz šel směrem dovnitř k Syřanům, kteří Asada podporují a také k těm Syřanům, kteří ho nepodporují, ale vidí v něm návrat k normálnímu životu. A na ty Asad cílil asi nejvíce, když v kampani opakoval slogan „společně obnovíme“.

Do funkce byl tento týden uveden také další prezident, a to Abd al Fattáh Sísí, nová hlava egyptského státu. Volby v Egyptě byly přece jen o dost férovější než v Sýrii, ale přece jen pro něj hlasovala jen určitá část společnosti, zatímco desítky procent zůstaly doma. Domníváš se, že Sísí má potenciál dát Egyptu stabilitu a nasměrovat k rozvoji?

Férovější než v Sýrii byly jen díky tomu, že Sýrie je extrémní příklad ke komparaci. Sísí ani nemusel osobně vést žádnou kampaň, to za něj udělala státní média, egyptská byrokracie, armáda a zbytky Mubarakových mužů, výsledek byl také předem známý a jen pro pobavení připomenu, že Sísí dosáhl stejných 97% jako Asad v minulých volbách. Ale problém je právě to, že těch 97% zakrývá skutečnost, že je Egypt hluboce rozdělená země. Nedávný výzkum prestižní americké výzkumné agentury ukázal, že zhruba polovina Egypťanů Sísího vnímá kladně a polovina záporně. Sísí, jako skoro každý diktátor, se nechal vynést vzhůru na příslibu stability. Jenomže když zavřete lidem dveře k prosazování nenásilné opozice, tak jich spoustu přejde k násilné opozici. A co se týče ekonomiky, tak nemá Sísí žádný plán, kromě spoléhání se na peníze ze Zálivu a zavedení nesystémových výdajových škrtů, které dopadnou na tu polovinu Egypťanů, kteří už dnes žijí pod hranicí dvou dolarů na den. Tím neříkám, že Sísí nebude schopen Egypt vyvést z krize, ale protože postrádá širší legitimitu, bude si muset svůj kurz vynutit pomocí policejního státu a to žádnou stabilitu nevěstí.

Co bude dále s egyptskou demokracií?

Egyptská demokracie v tuto chvíli neexistuje. Tady si dovolím ještě poukázat na určité pokrytectví ze strany demokratických zemí, které přispěchali Sísímu pogratulovat a současně označují syrské volby za frašku. Obě volby by se daly označit za vítězství kontra-revoluce. Je zajímavé, že například šéf Sísího kampaně v Alexandrii rezignoval na protest vůči Mubarakovým lidem, kteří Sísího kampaň řídili v Káhiře. Poslední dobou, pod Sísího taktovkou, byla přijata řada anti-demokratických zákonů, které například umožňují trestat stávky. Pouliční protesty už jsou v podstatě mimo zákon přes půl roku. Amnesty International nedávno odhalila existenci vojenského tábora, kde se brutálně mučí civilisté – političtí vězni, zadržení bez jakéhokoli procesu. Nemluvě o symbolickém pozavírání vůdců hnutí 6. dubna, které stálo v čele revoluce proti Mubarakovi. Takže vyhlídky na demokracii v Egyptě jsou paradoxně ještě slabší, než byly za prezidenta Mursího.

Tento týden se hovořilo ještě o jedné důležité události, Palestinská samospráva má novou vládu národní jednoty, v níž zasedají zástupci dosud znepřátelených hnutí Fattáh a Hamás. Proč bylo tak těžké sestavit tuto vládu a proč to bylo pro Palestince důležité?

Jedná se již o třetí pokus sestavení vlády národní jednoty, která by byla složená z nestraníků, a která by měla dovést Palestince k volbám. Tentokrát sestavení vlády vyšlo, protože jak Hamás, tak Fatáh, mají své závažné důvody, proč se snažit víc než při minulých pokusech. Hamás je oslaben regionální situací, kdy se jeho vedení odklonilo od Sýrie a Íránu, ale záhy poté bylo v Egyptě odstaveno od moci Muslimské bratrstvo. Fatáh je pro změnu oslaben tím, že se v očích mnoha Palestinců účastní jednání, která nikam nevedou a během kterých současná izraelská vláda pokládá základ ne dvoustátního řešení, ale anexe větší části území, na kterém by měl palestinský stát vzniknout. Palestinci proto usilovně hledají nové strategie, mezi ně patří podání přihlášky k dalším 15 mezinárodním organizacím a právě snaha o ukončení nesmírně politicky nákladného rozštěpení.

Spojené státy, k velké nelibosti izraelského premiéra Netanjahua, daly najevo, že jsou ochotny dát nové palestinské vládě šanci a budou s ní spolupracovat. Jaké budou její další kroky?

Nová palestinská úřednická vláda má jediný úkol a tím je přivést Palestince k volbám, aby mohla vzniknout legitimní politická reprezentace. Problém je, že se zatím nepodařilo vyřešit základní překážku pro uznání budoucí vlády a tou je fakt, že Hamás zatím neuznává Izrael a usiluje o konec Izraele jako politické entity. Otázkou také je, zda Izrael vůbec povolí konání voleb za takových okolností, nebo zda k nim vůbec chce Hamás dojít, protože už teď ví, že by v nich velmi pravděpodobně prohrál. Je tedy důležité transformovat krátkodobou taktiku Fatahu a Hamásu, která zapříčinila sblížení, na dlouhodobou strategii a působit na Hamás i na Izrael, aby se vytvořil prostor pro zahájení komunikace, kde může například EU sehrát aktivnější roli.