Mohamed je bělovlasý pětašedesátník, a když mu vpadneme do jeho skromného papírnictví, vítá nás poklonkováním, které v kombinaci s jeho vysokou postavou a dobráckými kulatými tvářemi působí až úsměvně. Když ho poprosím, zda by si neudělal chvíli čas na několik otázek pro český blog, ihned odchvátá chodbou za svými zády, aby se záhy vrátil s dvěma židlemi, pro mě a Emíru, která mi pomáhá v tlumočení. Všímám si, že chodba, kterou Mohamed odešel pro židle, je současně bytovou chodbou a že lze z prodejny, která je v podstatě součástí bytu, vidět kus obýváku.

Mohamed nás vybízí, abychom se posadili a posílá malou holčičku, svoji neteř, jak jsme se později dozvěděli, pro čaj. Rozhlížím se po Mohamedově malé prodejně. Jedna stará kopírka, pult a několik poliček, které zpola zaplňují školní sešity s barevnými postavičkami na obalech, propisky, gumy a pravítka. Na stěně visí velká zarámovaná černobílá fotografie Gamála Násira a kousek pod ním na mě kouká Che Guevara se svým plnovousem a baretem. Tak tohle bude zajímavé, pomyslím si. A ani netuším, jak moc.

Nejdřív něco o tobě, prosím. Věk, rodinný stav, původ a tak podobně.

Je mi šedesát pět. Narodil jsem se v Káhiře, tedy v jedné z vesnic na předměstí. Mám středoškolské vzdělání a původně jsem byl krejčí. Dnes mám tohle papírnictví. Jsem ženatý a mám jednoho syna, architekta. Jmenuje se taky Šádí. (Dostávám vizitku Šádího architekta)

Jaký je tvůj názor na Evropany, západní společnost a kulturu?

Myslím si, že je to velmi rozvinutá společnost, zvláště v porovnání s tou arabskou. A to proto, že jsou daleko od náboženství, velmi praktičtí. Žijí své životy a nečekají na nějaký Soudný den.

A co si myslíš, že si Evropané myslí o Egypťanech nebo Arabech?

Myslím si, že o nás mají špatné mínění. Myslí si o nás, že jsme zaostalí a vidí na nás jen ty špatné věci. Mají to zkreslené hlavně kvůli západním filmům, kde jsou Arabové většinou záporní. Považují nás za druhořadé lidi, nerozvinuté. Je v tom odkaz koloniálního myšlení. Podobně jako dříve existovaly dvě třídy: páni a otroci. Vidí nás jako zdroj ropy a jako odbytiště pro jejich výrobky.

A co Arabové nebo muslimové v Evropě, jsou dobře integrovaní do západní společnosti?

Ano, myslím si, že dobře. Ti, co tam žijí, jsou nutně otevřenější, mají širší rozhled, více zkušeností a jsou tolerantnější.

Ale co všechny ty nepokoje, které se staly v Paříži a dalších francouzských městech před pár lety, co problémy ohledně niqábu nebo minaretů?

Ano, ano…je několik málo, a podtrhuji to slovo několik, co přijdou na Západ a snaží se přenést svoji kulturu a myšlení a zvyky na západní společnost. Ale na Západě přeci už mají svoji vlastní kulturu! Tak proč by ji měli tihle lidé ignorovat? Jestli chtějí minarety nebo niqáb, tak ať se vrátí do země, ze které přišli. Každý se přeci může podívat na hodinky, aby zjistil, jestli je čas k modlitbě. Nepotřebuje k tomu minaret. Buď akceptuji místní kulturu, nebo se vrátím.

Ale i tak si myslím, že většina Arabů na Západě jsou vzdělaní, doktoři, inženýři a podobně. Nedělají problémy. Jestli je nějaké nepřátelství mezi našimi světy, tak za to můžou Američani. Podívej se, co nám dělají! Jeden milion mrtvých a čtyři miliony zraněných v Iráku. Přijdou tam, prý kvůli zbraním hromadného ničení. Ty pak nenajdou, odejdou a nechají za sebou občanskou válku. Byla to jen výmluva kvůli ropě. A podívej se na Afghánistán, na Pákistán, na zločiny proti lidskosti, kterých se dopouštějí! Bombardují civilisty z bezpilotních letounů, z dálky, od počítače! Jak se asi máme cítit, když to všechno vidíme v televizi, slyšíme od známých? Prosím, uveď tam, že Bush by měl být souzen jako válečný zločinec!

Dobře, ale nemyslíš si, že s Obamou se věci posunuly k lepšímu?

Ne, žádná změna. Osobnosti se střídají, ale politika zůstává ta samá. Obama nemá odvahu něco změnit, systém je už nastavený. Systém nezmění. Ale Amerika se nakonec stejně zhroutí, tak jako se jednou zhroutila všechna impéria předtím.

Jaký je tvůj názor na růst islámského konzervatismu v Egyptě? Když jeden srovná šedesátá léta a současnost, nemůže si nevšimnout rozdílů. A nejen v oblékání žen.

Chudoba je hlavní příčinou nárůstu konzervatismu a extremismu v Egyptě. Představitelé konzervativních a extrémistických hnutí slibují ráj tomu, kdo se stane víc konzervativní a nábožný. Kdybychom měli kvalitnější kulturu a vzdělávání, tak by se tohle nedělo. Ale investice do nich jsou drahé. A i tak je ta dnešní nábožnost lidí jen o tom povrchu, jen o zdání, ale uvnitř, uvnitř to tak vůbec nemusí být.

Když mluvím o chudobě, nemyslím jen tu materiální, ale i tu kulturní. Někdo může být superbohatý a současně ignorant, duševní chudák. Nakonec je to všechno o konzumu. Lidé jsou dnes posedlí materialismem na úkor kultury. A to není náhoda, je to plánované, úmyslné. V minulosti bylo spousta vzdělávacích a kulturních programů v televizi. Ty už jsou zrušeny. Lidé už neposlouchají klasickou hudbu, nečtou. Nevzdělaná společnost se lépe ovládá. Ta egyptská je mnohem méně kulturní než třeba libanonská. A za to může egyptská vláda. A taky je to o regionální politice. Dnešní profesoři na vysokých školách, to je hrůza. A za to můžou Saudové a jejich wahabismus, který k nám exportovali a který tihle profesoři roznášejí dál.

Je nějaká naděje na změnu k lepšímu? Co volby? Bude El-Baradej úspěšný?

Ne, není absolutně žádná naděje na systémovou změnu. Mubarak a jeho lidé jsou pevně u moci. Volby se vždycky zaonačí tak, jak si budou přát. Mám přítele, je to soudce a při minulých volbách seděl ve volební místnosti a za celý den tam přišlo jen pár lidí, tři nebo čtyři. A když vyšel ven, zjistil, že za rohem je kordón policistů, který lidem brání jít volit.

Opravdu žádná naděje?

Ne, žádná naděje. Každodenní situace jde od desíti k pěti, od špatného k horšímu. Žádná demokracie není, a i když najdete dobrého kandidáta, tak nemá šanci. Já k volbám nepůjdu, je to ztráta času, protože na rozdíl od Anglie nebo Izraele, kde má každý hlas svoji cenu a kde se každý hlas počítá, tady je tomu naopak.

Myslíš si, že jsou křesťané v Egyptě diskriminováni? A jaký je tvůj názor na šiity?

Ne, nemyslím si, že jsou diskriminování. Tady má každý plno starostí jak přežít, jak vydělat nějaké peníze a doživořit se do druhého dne. Mám mnoho křesťanských přátel a nic proti nim nemám a oni nemají nic proti mně. Jistě, občas se něco stane. Násilí. Ale je to plod nevzdělanosti a chudoby a extremismu a také někteří lidé mají zájem na rozdmýchávání násilí. Profitují z něj. Jestli se ale vydáme touhle cestou, jestli spadneme do pasti sektářského násilí, už se z toho nedostaneme, jako v Libanonu. No, podívej se na tohle (přinesl po chvilce hledání noviny, kde byla na jedné ze stran velká fotka koptských křesťanů s tričky, na nichž byl vyobrazen kříž a pistole; článek pojednával o nově založených křesťanských milicích)…někteří lidé to vyživují, jak ti novináři, tak ti, co stojí za těmi milicemi.

Naopak, myslím si, že křesťané to mají lepší. Kostely vybírají spoustu peněz a dávají je chudým rodinám, křesťanské firmy zaměstnávají křesťany a pomáhají si navzájem. Většina obchodníků se zlatem nebo vedoucích bank jsou křesťané, protože jim lidé věří. Protože můžete mít muslima s vousem a odřeným čelem od modlení, ale uvnitř to může být pokrytec a špatný člověk.

Co ale pokládám za závažnou formu diskriminace je ta mezi chudými a bohatými. Realita normálního života normálního Egypťana není vůbec zachycena v televizi. Bohatí se barikádují ve svých uzavřených komunitách. Byl jsi se podívat do chudinských čtvrtí? Nebo i do těch normálních? To je neudržitelné.

A co se týče šiitů? Jsou to lidé jako my. Sunité, šiité, vždyť je to jedno. Ale někteří ten umělý konflikt vyživují a posilují. Některým je to vhod…

Komu?

Saudové. To jsou ti nejhorší z nejhorších.

Mám trochu osobní otázku? Říkal jsi, že máš jen jedno dítě. To je na Araba trochu neobvyklé…

Proč by se měl stát starat o idiota, co si nadělá deset dětí? Dřív existoval program na rodinné plánování. Měla by to být osobní zodpovědnost každého z nás. Mám jedno dítě úmyslně a jsem spokojený.

Na závěr něco o tvých zájmech. Co rád děláš ve volném čase?

Počkej. A ty se mě vůbec nezeptáš na izraelsko-palestinský konflikt?

No, myslím, že to by bylo na hodně dlouho a hodně lidí už je z toho unavených. Navíc já jsem napůl Palestinec a dost věcí o tom vím. Chtěl jsem spíš mluvit o něčem jiném…

Napůl Palestinec? No né! Chci jen říct, že mě to rozčiluje. Celé palestinské vedení jsou pokrytci. Arafát umřel a podívej, co si jeho žena nashromáždila za peníze. Kolik toho má ve švýcarských bankách! A ostatní hrabou taky! Mírové rozhovory vůbec nikam nevedou. Zrovna včera zase nějaky osadník zastřelil do zad Palestince. Kradou půdu víc a víc. Palestinci a Egypťané by měli vzít zbraně do rukou!

To by bylo vážně na dlouho. Teď k tomu volnému času…

Dobře. Miluju fotbal. Večer se taky dívám na televizi, ale ne dlouho, maximálně hodinu. Někdy na filmy na satelitu. Moc rád čtu. Můj bratr je veliký levičák, čte tolik novin, a vždy mi přinese ty přečtené a já si v nich čtu. Ne zprávy, ale různé komentáře, analýzy, úvahy. Mám taky dobrého přítele, vysloužilý učitel politologie. Chodí sem často na čaj a povídáme si. Můj druhý bratr je divadelní scénárista, tohle napsal. (Odchází chodbou do bytu, aby mi posléze hrdě předal scénář hry s názvem Máma Amerika).

Rád bych se ještě zeptal pro upřesnění. Jsi muslim?

Jsem ateista. Můj bratr mě k tomu přivedl. Je doktor, ale když k němu přijdou chudí lidé, léčí je také bez placení. Je to dobrý člověk. To, jak se chováme k druhým, to je ta esence lidství.

A nemáš s tím problémy na veřejnosti? Co rodina, manželka nosí hidžáb?

Manželka je muslimka. To víš, že se mě snažila přesvědčit, abych se zase modlil. Ale už to vzdala. Já ji respektuji, ať si věří, v co chce. Na veřejnosti ale o tom nemluvím.

Kolik myslíš, že je v Egyptě ateistů?

Tak deset procent.

Dál už se Mohameda nevyptávám. Za prvé je vidět, že se mu o tak osobních věcech nemluví lehce (mnohem větší znepokojení nad posledním tématem je ale vidět na tváři jeho malé neteři) a za druhé, z půlhodinového rozhovoru se vyklubalo posezení na hodinu a půl. Je čas jít domů. Na cestu dostávám Mámu Ameriku a řadu veselých poklonků. Nemohl jsem si nevšimnout, že za celou dobu našeho rozhovoru přišli do Mohamedova krámku pouze dva lidé. Odcházím a v duchu doufám, že se jeho synovi, mému jmenovci, daří lépe.