Chytré auto: Kámoš a pomocník, nebo Velký bratr na kolech?
Že naše chytré telefony shromažďují a odesílají spoustu dat o naší aktivitě, se tak nějak ví už pěkných pár let. Můžeme se snažit sdílení obezřetně nastavovat, ale věc se má tak, že řada aplikací bez povolení sbírání dat ani nebude fungovat. Málokdo však očekává to samé od vlastního auta. Přitom současné vozy jsou s lehkou nadsázkou počítače na kolech, připojené na internet a odesílající automobilkám gigabyty dat o všem, co se děje kolem i uvnitř auta. Jaká data to jsou? A je třeba se strachovat o své soukromí? Pojďme se na to společně podívat.
Auta připojená k internetu jsou běžně v prodeji už hezkou řádku let, ovšem že by o nás něco prozrazovala… S tím tak nějak nikdo nepočítá. Přitom jsou tak nabitá elektronikou, že už dokážou sledovat i úplné drobnosti – například jak často se vám napíná bezpečnostní pás. K čemu nám to vlastně je?
Smyslem chytrých aut (stejně jako u telefonů) je tak trochu myslet za nás. Software auta nám umí najít ideální trasu podle aktuální situace, navrhnout vhodnou restauraci nebo obchod. Když máme problém, dokáže nás spojit s operátorkou, která přesně ví, kde auto je a co se s ním děje. Když (nedejbože) dojde k nehodě, dokáže nám zavolat pomoc i v případě, že to třeba sami nezvládneme. Neustálá diagnostika vozu také může předcházet poruchám a například upozorňovat na opotřebení součástek a jejich nutnou výměnu.
Zároveň ale (a tady to začíná být trochu nepříjemné) může auto shromažďovat informace o vašich častých trasách nebo jízdním stylu a v případě, že si s ním spárujete svůj telefon, i vaše kontakty, zprávy nebo kalendář. A stejně jako do běžného počítače se lze i do auta nabourat – ostatně tím svět šokoval hacker Chris Valasek už v roce 2015, když se přes palubní systém naboural do reálného vozidla Jeep a nějakou dobu jej ovládal.
Přeborníky na sledování chytrých vozidel jsou (ne příliš překvapivě) Číňané. Každý nový elektromobil prodaný v Číně musí mít sledovací systém, který neustále odesílá data centrální autoritě. Data samozřejmě odesílají i vozy, které se pohybují v dalších částech světa, nicméně tam komunikují hlavně s automobilkami samotnými.
Je tedy na místě se obávat o své soukromí a bezpečnost? Automobilky do kybernetické ochrany svých vozů investují nemalé částky a snaží se komukoliv znemožnit, aby se naboural do vašeho vozu a ovládal jej. Díky směrnici GDPR jim také hrozí při nedostatečném zabezpečení dat nemalé pokuty. V USA v roce 2017 též vešel v platnost takzvaný SELF DRIVE Act, zákon, který určuje povinnost výrobců automobilů regulovat a kontrolovat přístup ke vzdálenému ovládání vozidel.
Pokud se tomu všemu chcete vyhnout, nejjednodušší je (pochopitelně) si nekupovat chytré auto. Na trhu je jich stále dostatek, ale jejich seznam se bude pravděpodobně postupem času snižovat. Většina moderních vozů zejména vyšších tříd se však bez podobných systémů už neobejde. Takže co s tím? Na místě je se aktivně zajímat, co vše o vás vůz zjišťuje a co se s daty vlastně děje. A ve výsledku nezbude než důvěřovat automobilkám. Podobně jako u vašeho smartphonu.
Máte ho v kapse, ne?
Auta připojená k internetu jsou běžně v prodeji už hezkou řádku let, ovšem že by o nás něco prozrazovala… S tím tak nějak nikdo nepočítá. Přitom jsou tak nabitá elektronikou, že už dokážou sledovat i úplné drobnosti – například jak často se vám napíná bezpečnostní pás. K čemu nám to vlastně je?
Smyslem chytrých aut (stejně jako u telefonů) je tak trochu myslet za nás. Software auta nám umí najít ideální trasu podle aktuální situace, navrhnout vhodnou restauraci nebo obchod. Když máme problém, dokáže nás spojit s operátorkou, která přesně ví, kde auto je a co se s ním děje. Když (nedejbože) dojde k nehodě, dokáže nám zavolat pomoc i v případě, že to třeba sami nezvládneme. Neustálá diagnostika vozu také může předcházet poruchám a například upozorňovat na opotřebení součástek a jejich nutnou výměnu.
Zároveň ale (a tady to začíná být trochu nepříjemné) může auto shromažďovat informace o vašich častých trasách nebo jízdním stylu a v případě, že si s ním spárujete svůj telefon, i vaše kontakty, zprávy nebo kalendář. A stejně jako do běžného počítače se lze i do auta nabourat – ostatně tím svět šokoval hacker Chris Valasek už v roce 2015, když se přes palubní systém naboural do reálného vozidla Jeep a nějakou dobu jej ovládal.
Přeborníky na sledování chytrých vozidel jsou (ne příliš překvapivě) Číňané. Každý nový elektromobil prodaný v Číně musí mít sledovací systém, který neustále odesílá data centrální autoritě. Data samozřejmě odesílají i vozy, které se pohybují v dalších částech světa, nicméně tam komunikují hlavně s automobilkami samotnými.
Je tedy na místě se obávat o své soukromí a bezpečnost? Automobilky do kybernetické ochrany svých vozů investují nemalé částky a snaží se komukoliv znemožnit, aby se naboural do vašeho vozu a ovládal jej. Díky směrnici GDPR jim také hrozí při nedostatečném zabezpečení dat nemalé pokuty. V USA v roce 2017 též vešel v platnost takzvaný SELF DRIVE Act, zákon, který určuje povinnost výrobců automobilů regulovat a kontrolovat přístup ke vzdálenému ovládání vozidel.
Pokud se tomu všemu chcete vyhnout, nejjednodušší je (pochopitelně) si nekupovat chytré auto. Na trhu je jich stále dostatek, ale jejich seznam se bude pravděpodobně postupem času snižovat. Většina moderních vozů zejména vyšších tříd se však bez podobných systémů už neobejde. Takže co s tím? Na místě je se aktivně zajímat, co vše o vás vůz zjišťuje a co se s daty vlastně děje. A ve výsledku nezbude než důvěřovat automobilkám. Podobně jako u vašeho smartphonu.
Máte ho v kapse, ne?