Majitelé domů píší do Štrasburku, je to smutné čtení….

Někteří majitelé domů, naši štrasburští žalobníci, se konečně vyjádřili ke stanovisku vlády k jejich stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku (ESLP) ohledně regulace nájemného. A věřte, je to smutné čtení: jakkoliv respektuji právo na jakýkoliv odlišný názor a jakkoliv chápu obtížnou situaci, do které se stěžovatelé se svojí stížností vývojem situace u nás dostali (a která našla svůj odraz i v rezignujícím vyznění jejich poslední tiskové konference), nelze přehlédnou, resp. nelze výrazně nepozvednout obočí nad skutečností, že tentokráte si pro obhájení svých stanovisek vypomáhají výslovnými, evidentními a snadno prokazatelnými nepravdami, a nadto na podporu svých tvrzení argumentují počínáním neuvěřitelně nevěrohodných osob.

Je prostě neuvěřitelné, že si stěžovatelé k demonstraci svých dobrých úmyslů a oprávněnosti svých požadavků před evropským soudem vybrali osobu J.D. Horskeho, který se stal noční můrou nejen děčínských obyvatel, ale i všech státních i samosprávných orgánů města. Pamatujete? Poté, co tento „podnikatel“ s temnou minulostí nakoupil od obce několik činžáků, požadoval od nájemníků neuvěřitelně nepřiměřené nájemné, odpojil celé domy od dodávky vody a usiloval od vystěhování nájemců bytů na ulici. A dnes stojí před soudem a je žalován pro spáchání několika trestných činů. Jak tento bytový „horor“, nemající snad v Čechách obdoby (a to už je co říct!), vypadá v podání našich štrasburských stěžovatelů? Na straně 27 vyjádření čteme: Za zmínku stojí případ stěžovatele J.B. Horskeho, který vlastní v Děčíně a okolí několik stovek bytů. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku stanovující výši nájmu a prohlásil regulaci nájmů za protiústavní, uzavřel stěžovatel J.D. Horsky s nájemníky dohody o nájmech na deregulované nájemné. Lež jako věž! Žádné „dohody“ s nájemníky Horsky neuzavíral.To jen jeho neuvěřitelná „právní zástupkyně“ slečna B. rozeslala nájemcům jednostranné oznámení o nově stanoveném nájemném, které si ovšem nikdo z nich nemohl dovolit platit a „smlouvu“ obsahující ustanovení, že se jim platné smlouvy na dobu neurčitou mění ve smlouvy na dobu určitou.

Každý u nás ví, že takovýto jednostranný krok, takto jednostranně stanovené nájemné, nemá žádnou platnost a žádný význam, ale podívejme se, jak vypadá tato jednoduchá právní situace v podání stěžovatelů, kteří neváhají lhát, když se snaží soudcům ve Štrasburku vylíčit poměry u nás, jako bychom byli na Divokém západě: Na základě masivní propagandy předsedy Sdružení na ochranu nájemníků a místopředsedy ústavního výboru Poslanecké sněmovny JUDr. Stanislava Křečka, který mimo jiné prohlásil, že všechny žaloby, které podá Horsky, budou zamítnuty a všem žalobám proti J.D. Horskemu bude vyhověno, podali nájemníci následně žaloby na určení neplatnosti těchto nájemních smluv. Všechny tyto smlouvy byly Okresním soudem v Děčíně Krajským soudem v Ústní n. Labem shledány nezákonnými….

Slyšíte v tom ten primitivní pokus o manipulaci? Křeček již předem řekl, jak soudy rozhodnou! Přitom nejen právník, zabývající se bytovým právem (za kterého se skromně považuji), ale každý student i 1. ročníku právnické fakulty by nešťastným nájemníků pana Horskeho řekl, že pronajímatel prostě nemůže jednostranným oznámením měnit obsah nájemní smlouvy, ani stanovit nájem podle svého uvážení, natož pak odpojit nájemce od dodávky vody, a že tedy za takových okolností soudy jistě rozhodnou v jejich prospěch. A rady žádného Křečka k tomu nepotřebují. V Děčíně, jinde v Čechách i kdekoliv v Evropě. A to soudci ve Štrasburku bezpochyby vědí!

Jiným lživým pokusem o vylíčení neúnosné situace majitelů domů u nás je tvrzení, že nájemci „podnikají“ ve svých bytech, těžce na tom vydělávají a nechtějí se s majiteli domů o tento zisk podělit. Ve vyjádření na str. 38 čteme: Někteří majitelé domů se rozhodli též podat žalobu na ty nájemce, kteří užívají byt s regulovaným nájemným a přitom v něm podnikají. Nájemci tak užívají byty nejen za dotovanou nižší cenu, ale majitelé jim ještě přispívají na jejich podnikatelské zisky, neboť nájemci podnikáním v bytech ušetří nemalé prostředky za pronájem kanceláří. Vedlejšímu účastníkovi je známo, že řada stěžovatelů a majitelů domů s byty s regulovaným nájemným, se obrátila na nájemníky s žádostí, aby hradili alespoň nějakou částku za užíván bytů k podnikatelským aktivitám. Naprostá většina (cca 98%) nájemníků toto odmítlo s poukazem na regulaci nájemného.

Opět: lež jako věž! Nájemníci se nevymlouvali na regulaci nájemného, jak je zde nepravdivě tvrzeno, ale odmítli cokoliv platit především proto, že v bytech prostě nepodnikají. A opačné tvrzení pronajímatelů, obsažené v jejich žalobách v řadě soudních sporů snadno vyvrátili. Jako tomu bylo v případě, který je ve vyjádření ze zcela nepochopitelných důvodů uveden: Příkladem rozhodování soudů v těchto věcech mohou být žaloby podané M.D. Schiftem, majitele čtyř domů v Praze – Letné, který po svých nájemnících požadoval v podstatě nepatrnou částku 1000.-Kč měsíčně za podnikání v bytech. Mám, jako advokát, osobní zkušenost s tímto žalobcem (ten v ČR ovšem vůbec nežije a sotva je objektivně informován o zdejších poměrech), který skutečně požadoval 1000.- Kč od svých nájemníků (a mých klientů), ale u soudu se prokázalo, že ti v bytech rozhodně nepodnikají (nebylo by to mnohdy ani možné: moje klientka totiž podnikala jako majitelka restaurace). Majitelé se v těchto žalobách pokoušeli namluvit soudům, že uvedení místa trvalého bydliště na živnostenském oprávnění znamená také místo, na kterém živnostník podniká, což je ovšem nesmysl. Žaloby byly v těchto případech zamítány ne pro nepřekonatelný odpor našich soudů vůči majitelům domů, jak se štrasburským soudcům snaží dnes stěžovatelé namluvit, ale pro špatnou znalost práva ze strany žalobců. A skutečnost, že stěžovatelé ve svém vyjádření sice uvádějí, že soudy jejich žaloby zamítaly, ale neuvádí proč se tak stalo, je zcela zjevným pokusem o manipulaci Soudu. Vláda ve svém dalším vyjádření jistě uvede tyto skutečnosti a výmysly na pravou míru.

Konečně do třetice se pokouší stěžovatelé ve svém nejnovějším vyjádření ESLP namluvit, že proti nim je v Čechách vedena ze strana vlády štvavá kampaň, a jako příklad má posloužit záležitost bratrů Hlaváčkových. Tak na str. 6 vyjádření je uvedeno: Tento nedostatek předchozí komunikace ohledně určení pilotních případů (zde si stěžovatelé pokoušejí soudu sdělit, že špatně vybral pilotní případy, když jako představitele restitučních majitelů domů vybral stížnost bratrů Hlaváčkových, pozn.S.K) se již negativně projevil na kauze bratří Hlaváčkových, kteří pro svůj vysoký věk nebyli schopni snášet zejména mediální tlak, který byl na ně vyvinut, a od své stížnosti kvůli této extrémní psychické zátěži odstoupili. Na str. 8 je pak uvedeno: stěžovatelé, bratři Hlaváčkové, od své stížnosti odstoupili pro mediální tlak, který začal být na ně kvůli jejich stížnosti vyvíjen a který vzhledem ke svému věku neunesli. A konečně, jakoby toho nebylo dost a aby to štrasburští soudci snad nepřehlédli, na str. 10 se píše : Tento přístup vlády, která toleruje vznik fenoménu „honu na čarodějnice“ již přinesl svoje negativní plody. Následkem tlaku medií a na základě neoprávněného úniku informací již ze své stížnosti odstoupili bratři Hlaváčkové, kteří byli v článku místopředsedy Ústavně právního výboru PSP rovněž difamováni (pravopis ponechán jako v původním znění) .

Samé lži. Pamatuje si snad někdo z vás na nějakou štvavou kampaň, která by se týkala bratrů Hlaváčkových? Ví někdo snad o nějakém „honu na čarodějnice“? Jistě nikoliv, nic takového se nekonalo. A jelikož jsem opět zde ( asi popáté – opakované uvádění mého jména a funkce nejen v původní stížnosti, ale i v tomto vyjádření svědčí o nepochopitelné osobní zaujatosti autorů, která ovšem zde, má-li se jednat o právní argumentaci, nemá co dělat) zmíněn jako „místopředseda ústavně právního výboru PSP“ pro připomenutí ocituji vše, co jsem o stížnosti bratrů Hlaváčkových na svém blogu na aktualne.cz dne 3. 12. 2007 napsal: Stížnost V . a V. Hlaváčkových proti České republice se týká domu, který restituenti získali na základě zákona o mimosoudních rehabilitacích. Ve formuláři k podané stížnosti je skutkovým okolnostem případu věnována pouze jedna věta bez jakékoliv specifikace, neboť je zde uvedeno jen to, že se jedná o dům s nájemci, kteří platí regulované nájemné. A to je vše.

Tomu se říká „difamování“? To má být „hon na čarodějnice“ a mediální tlak ze strany vlády? Nebo spíše jde ze strany stěžovatelů o pokus na někoho svést skutečnost, že některé stížnosti, které byly do Štrasburku zaslány, a které pak soud vybral jako pilotní případy, se ukázaly jako zcela nepoužitelné, když z nich žádná diskriminace stěžovatelů, jako majitelů domů, není patrna?

Bylo by možné dlouze citovat z vyjádření stěžovatelů, konfrontovat je s realitou České republiky, ale i s poměry v jiných evropských státech. Jsem ovšem dalek tvrdit, že v bydlení je u nás jaksi vše v pořádku. Když např. již máme tři úrovně nájemného – jednu stanovenou zákonem, jednu tzv. tržní a jednu, kterou stanoví soudy svými rozsudky – a situace rozhodně k lepšímu nesměřuje. Ale snad na závěr se, z důvodů obecnějšího významu, podívejme, jak stěžovatelé odpovídají na otázku štrasburského soudu, zda „opatření ke kontrole zvyšování nájemného“ byla či nebyla ve veřejném zájmu, a „jaký veřejný zájem ospravedlňoval aplikaci těchto patření“. Odpověď je jistě předvídatelná: Rozhodně nebyla kontrola nájemních vztahů motivována veřejným zájmem…Vládní materiály z r. 1995 uvádějí, že průměrné výdaje na nájemné v regulovaném sektoru byly 6 % disponibilních příjmů rodin, takže byl prostor pro zvyšování nájemného. Kdeže loňské sněhy r. 1995 dnes jsou: Obvodní soud pro Prahu 5 při projednaní věci 33 Nc 5/08 se před několika dny dotázal Obvodního úřadu pro Prahu 5 jak vysoké „tržní“ nájemné bude v tomto pražském obvodě v r. 2010. A tento úřad městské části písemně sdělil soudu, že to bude 230 ,- Kč za1 m plochy bytu. Tedy 13.800.-Kč za byt o rozměrech 60m2. Za dva roky. Při průměrném důchodu kolem 9.000.-Kč.

Opravdu si někdo myslí a chce ve Štrasburku někom namluvit, že rozumná a přiměřená opatření k regulaci nájemného nebyla a nejsou ve veřejném zájmu?