Černý den českého práva, ale autorita Ústavního soudu neutrpěla.

02. 06. 2008 | 10:36
Přečteno 3760 krát
O rozhodnutí Ústavního soudu, o té části, která se – stručně řečeno – týkala poplatků ve zdravotnictví, byla již napsána řada komentářů, přesto však není zbytečné vrátit se k odůvodnění tohoto nálezu znovu a připomenout některé jeho části a myšlenky v něm obsažené, které snad obecně konstatovány nejsou, ač by si to bezpochyby zasloužily.


Nejde totiž jen o to, zda šlo nebo nešlo o změnu konstantní judikatury Ústavního soudu (tedy o to, zda bylo zapotřebí osmi nebo devíti soudců - §12 zák. O Ústavním soudu) nebo o to, zda ve skutečnosti Ústavní soud o stížnosti rozhodl nebo nerozhodl (jak o této otázce zajímavě píše P. Uhl v Právu z 31. 5. 2008). K některým závěrům Ústavního soudu vyjádřeným v tomto nálezu se totiž bezpochyby bude vracet nejen právní věda a teorie, ale i politika.

Obecně totiž stojí za připomenutí zásadní rozpor mezi tvrzením Ústavního soudu, že jde o věc politickou, do které soudu nepřísluší zasahovat (pro stručnost opět velmi zjednodušuji), a mezi obsáhlostí zdůvodnění proč stížnosti nebylo vyhověno. Jedno nebo druhé! Buď Ústavní soud neměl, nechtěl-li, o obsahu stížnosti jako o věci navýsost politické vůbec rozhodovat a měl ji vrátit politikům k jejich rozhodnutí, a v takovém případě měl své odůvodnění směřovat jen k objasnění tohoto svého stanoviska. Nebo měl konstatovat, rozhodovat a odůvodňovat svůj názor na věc, ale pak nemůže tvrdit, že jde o věc politickou, o které soudu rozhodovat nepřísluší. Odůvodňuje-li svůj názor na věc, o které současně tvrdí, že jde o záležitost politiků (a ti si toho také hned povšimli: viz vyjádření místopředsedy vlády Bursíka), pak se soud nemůže zbavit nepříjemného dojmu, že rozhoduje politicky.

Osobně považuji za velmi závažný názor Ústavního soudu obsažený v odůvodnění, že totiž Ústavnímu soudu nepřísluší, v rámci abstraktního přezkumu zákona, posuzovat, jaké důsledky má zákon na společnost, resp. na “adresáty norem“, resp. tvrzení, že zákon lze přezkoumávat až po zjištění jeho dopadů („Ve svých důsledcích by tím Ústavní soud pro futuro (pro budoucnost, pozn. S.K) připustil, že bude v každém jednotlivém případě na návrh analyzovat vždy krátce po nabytí účinnosti toho či noho zákona, jaké ten má /nebo jaká mají jeho jednotlivá ustanovení/, a to z rozličně myslitelných úhlů pohledů, dopady.“ ….. “účinky reformy lze hodnotit až po té, kdy již vytvořené mechanismy mohly začít fungovat“, bod 113 odůvodnění). Budou-li fungovat dobře, nebudou protiústavní? Nejde přece o to, aby Ústavní soud přezkoumával zákony „z rozličně myslitelných důvodů“, a to také od Ústavního soudu nikdo neočekává. Vždyť posouzení přijatého zákona, nikoliv z rozličných úhlů pohledu, ale z hlediska ústavnosti, a nikoliv podle toho, zda funguje či nikoliv, je přece smysl existence Ústavního soudu, resp. jeho funkce abstraktního přezkoumávání zákonů. Lze tedy souhlasit s minoritním stanoviskem P. Rychetského, ve kterém k této věci konstatuje, že se zde Ústavní soud vzdává své „elementární a nezastupitelné role“. Nejen to:příště může být tato neochota v tomto konkrétním případě soudu v jiných souvislostech připomenuta.

Rovněž považuji osobně za velmi nebezpečnou přetrvávající tendenci Ústavního soudu nahrazovat roli zákonodárce, resp. přebírat jeho roli a funkci v případech, kdy se bude soud domnívat, že nastává to, což již jednou, v souvislosti s nálezy týkajícími se nájemného, nazval „nečinností zákonodárce“(„Kdyby se stalo - na základě zákonodárcem provedené či exekutivou jemu k vyhodnocení předložené analýzy zákonné úpravy – zjevné, že ona úprava – byť jen v dílčích komponentech – se vymyká kriteriím shora vytýčeným, neváhal by Ústavní soud v případě nečinnosti zákonodárce zasáhnout….“ bod 115 odůvodnění). Stížnost exekutivy na nečinnost zákonodárce, kterou bude řešit Ústavní soud? Takové poměry si v demokratickém právním státě jen obtížně dovedu představit…

Po nedávném nálezu, ve kterém Ústavní soud prohlásil za protiústavní tzv. přílepky, tedy ty změny zákonů, které, bez souvislosti s projednávanou materií, na poslední chvíli poslanci předkládají (protiústavní proto, že takové počínání znemožňuje jejich řádné projednání a činí právní řád nepřehledný), byla právní teorie zvědava, jak bude v budoucnu Ústavní soud k tomuto svému, poněkud nejasnému nálezu ve své další rozhodovací praxi přihlížet. Odpovědi jsme se dočkali zde: nebude přihlížet, když se to bude hodit, nijak. Připomeňme: k vládnímu návrhu jediného zákona, kterým se měnila celá řada nesouvisejících zákonů, přičinil svůj přílepek předseda poslaneckého klubu ODS, k němuž podal pozměňovací přílepek předseda vlády, což vše bylo nyní shledáno ústavně konformní….

Nemohu opomenout porovnání přístupu Ústavního soudu k sociálním právům, k nimž patří nejen právo na zdravotní péči, která byla předmětem zkoumání v této věci, ale také např. právo na bydlení, jehož existenci Ústavní soud v minulosti ve svých nálezech potvrdil. Jde jistě jen o zdánlivé „právo“, ze kterého nelze odvodit nárok jednotlivé osoby ve vztahu k moci veřejné, ale jde o stanovení určitého „výkladového“ pravidla, pokud jde o posuzování jednání zákonodárce a bezpochyby i Ústavního soudu. V této souvislosti je pozoruhodný výpočet, který v souvislosti s tvrzenou ústavností poplatků ve zdravotnictví, resp. s jejich výší, která, podle většiny ústavních soudců, neohrožuje důstojný život lidí, provedl soudce P. Hollander. Srovnáním různých předpisů dovodil, že podmínkou přiznání statusu „hmotné nouze“ (která je podmínkou pro osvobození od poplatků) u starobního důchodce je stav, kdy jeho důchod nepřesahuje přiměřené náklady na bydlení o 2.623.-Kč měsíčně, tedy 87,43 Kč na den na stravu, ošacení, hygienické potřeby, dopravu apod. Z toho je pak dovozováno, že „zavedení regulačních poplatků představuje reálnou barieru k přístupu k lidsky důstojné zdravotní péči“. To bez pochyby, ale nepředstavují tzv. tržní ceny nájmů, požadované od seniorů, kteří dnes v nájemních bytech bydlí a jsou pod nejrůznějšímu záminkami z bytů vyháněni, při srovnání s čísly shora uvedenými, také „reálnou barierou“ v přístupu k lidsky důstojnému bydlení? Jistě bude příležitost se na to Ústavního soudu dotázat…

Jistě by bylo možné poukazovat na rozporná tvrzení v odůvodnění většinového nálezu, když na straně jedné je tvrzeno, že náležitá analýza dopadů zákona dosud neexistuje („Není případné, aby Ústavní soud vyvozoval derogační konsekvence již nyní plošně, již proto, že tato analýza dosud neexistuje“ bod 114 odůvodnění nálezu) a na straně druhé tvrdil, že zákon bude mít bezmála blahodárné účinky („nemá rdousící efekt“ - bod 118 odůvodnění nálezu -, přispěje k úsporám léků apod.). Je možné poukázat na to, že nález požaduje jakousi dosud neslýchanou ústavní imunitu pro to, co v budoucnu vláda nazve „reformami“ („Ústavní soud k tomu nyní dodává, že pokud by postupoval ve vztahu k jakékoliv reformě….příliš aktivisticky, vytvořil by posléze judikaturu, která by a priori zavírala dveře jakýmkoliv reformám“, bod 91 odůvodnění nálezu), nebo dokonce poukázat na, až poněkud kuriózně komický názor, o solidaritě mezi pacienty ( „…účelem zavedení regulačních poplatků byla regulace chování pacientů ve vztahu k zdravotnickým zařízením…jakož i chování mezi pacienty navzájem“, bod 124 odůvodnění). K tomu soudce J. Musil dodává, že se dosud „..patrně naivně domníval, že sociální práva jsou výrazem solidarity mezi zdravými a nemocnými, mladými a starými, silnými a slabými, nikoliv projevem solidarity mezi nemocnými s ještě nemocnějšími.“

Nález Ústavního soudu, resp. jeho názory vyslovené v jeho odůvodnění, opodstatňují můj, byť poněkud emotivní názor, že středa 28. 5. 2008 byla černým dnem našeho práva. Byla totiž dnem, kdy bylo do našeho práva vneseno to, co soudkyně E. Wagnerová nazývá „ústavně závazná libovůle“. Přesto jsem přesvědčen, že nelze hovořit o selhání našeho Ústavního soudu, o zklamání z jeho aktuálního rozhodnutí nebo o selhání Ústavního soudu, pokud jde o jeho budoucí rozhodování. Těsný výsledek hlasování a argumenty obsažené v minoritních stanoviscích, byť menšiny ústavních soudců, dávají předpoklad pro budoucí nalezení skutečné ochrany ústavních práv našich občanů. Včetně těch práv, o kterých někteří nechtějí nic slyšet, totiž práv sociálních.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy