Dne 27. dubna jsem se na internetovém portálu Aktuálně.cz dočetla o kampani Státního zemědělského a intervenčního fondu, spadající pod ministerstvo zemědělství, vedené Petrem Bendlem. Nestačila jsem valit oči. Kampaň má za cíl přesvědčit Čechy, aby kupovali české potraviny. Nic proti tomu, ale nemohu se zbavit dojmu, že budou přesvědčovat přesvědčené. V době, kdy se každou chvíli dozvídáme o nekvalitních potravinách dovážených ze zahraničí by každý velmi rád dal přednost potravinám domácím. Svědčí o tom například i stoupající oblíbenost farmářských trhů.
V blogu dne 16.04.12 jsem psal o asijských slonech. Na článek reagoval/a MA-FA nespokojeností o španělském králi, že se zranil v Botswaně při lovu afrických slonů. Juan Carlos se stal terčem dalších nespokojenců, že jeho výlet na slony stál španělské poplatníky 20 tisíc euro a navíc že král je honorárním prezidentem World Wildlife Fund Espana, organizace, která zhání peníze pro ochranu divoce žijících zvířat.. A Španělsko se topí ve finančních problémech. Tím se ale nebudu zabývat. Ve veterinární službě Botswany jsem působil dva roky, vyslal mne tam australský úřad pro podporu rozvojových zemí. Moje tamnější pracoviště bylo vzdáleno od hlavního města Gabarone celodenní jízdou teréním autem ve výmolech hlubokého písku, se silnicí to mělo málo společného. Veřejná doprava tam neexistovala.
Praze vydávaného časopisu o národním parku v Thájsku a zmínce o slonech, jsem si vzpoměl na mého prvního sloního pacienta. Před mým odchodem z republiky jsem působil na veterinárním středisku jednoho severočeského okresu, hostující cirkus požádal o intervenci k nemocnému slonu. Šlo o zánět na šlapadle, dopadlo to dobře pro slona i pro mne a principál mně dal volňáska na gala představení pro celou rodinu. Slon mne tam při defilé poznal, zastavil , obrátil se ke mne, zvedl chobot a zatroubil. Co si může zvěrolékař více přát? Moje snaha pracovat v české zoologické zahradě byla marná, stranickým hroznýšům a hyenám jsem nevyhovoval.
Dne 11.4.2012 vyšel článek pana exministra Ondřeje Lišky s názvem Německá solární revoluce. Kdy u nás? V článku pan exministr obhajuje OZE(obnovitelné zdroje energie), ale přitom zapomíná zmínit některá důležitá fakta, bez nichž může neinformovaný člověk dojít k závěru, že OZE jsou skvělým a bezchybným řešením budoucnosti.
Karel Čapek ve své Chvále české řeči říká, že český jazyk je „z nejtěžších mezi všemi“, ale i „z nejbohatších všemi významy a odstíny“. V povídce Případ s dítětěm se představuje jako duchaplný znalec mateřštiny. Paní Landová hledá za přispění drsných policistů svoje ztracené robátko. „Na jaké jméno slyší vaše dítě“ ptá se komisař.“My jí říkáme Růženka“ vzlyká maminka. „Dudenka, Dydydy, bobeček, cácorka, košiláček, andílek, pusinka, lulánek, brouček, bábina, ptáček, zlato ---“ a na to všechno slyší, ptá se udivený policista? Ona všemu rozumí, ujišťovala maminka v pláči a směje se, když jí říkáme hafkaf, bububu, tydlimydli, tititi. To Čapek psal, když dámy nosily klobouky se závojíčky a pánové psí dečky. A nyní dochází k odklonu nejen od této módy, ale i od naší jazykové kultury.