Před čtyřiceti lety Národní galerie v Canbeře koupila z prostředků australské vlády za 1.3 milionu dolarů obraz nazvaný Blue Poles amerického malíře Jacksona Pollocka (1912-1956) . Je to rozměrný obraz, téměř pět metrů v délce a široký přes dva metry. Byl tvořen na podlaze, malíř z konve na plátno naléval emailové glazury a olejové průmyslové hmoty obsahující roztříštěné sklo, některé nechal stékat. Nepracoval štětcem, ale zednickou lžící, špachtlí a nožem zcela nekonvenčně a snad i pod vlivem psychoaktivních látek. Levicové vládě, která byla tehdy v Austrálii v roce 1973 u vesla, hrozil politický skandál pro rozmařilost. Pamatuji si, jakýsi čtenář se ozval v novinách: „Můj šestiletý vnuk by to dovedl lépe.“ Takových hlasů degradujících avantgardní umění se ozvalo mnoho. Nákup tohoto obrazu hledajícího nové horizonty se ukázal být výhrou. Dnes se jeho hodnota odhaduje na stopadesát milionů dolarů. V padesátých letech minulého století se kosmos umění přenesl z Paříže do Nového Yorku. Spojené státy americké dovolily umělcům (a vědcům) svobodu rozhodování na rozdíl o totalitních států. Modré sloupy ovlivnily nastupující uměleckou generaci.
K vánocům jsem dostal po domácku nahraný disk s připojeným dopisem, z kterého vyjímám: Když jsem přišla před mnoha lety do Austrálie, musela jsem, stejně jako vy, překonat mnohé potíže. Zaměstnání, které se mi nelíbilo, neznalost poměrů, jiné zvyky, jina společnost, jistě to všichni znáte, i vy jste tím museli projít. A víte co mi tenkrát moc pomohlo překonávat nesnáze a neklesat na mysli? Písnička. Seděla jsem třeba ve fabrice u pásu na lince a musela jsem celý den opakovat stále stejné pohyby. Abych se z té monotónosti nezbláznila, zpívala jsem si. Nevěřili byste, jak to pomáha . Písnička je velký lék pro duši i pro tělo. Povzbuzuje mysl, hojí smutek, přináší radost. My Češi, Moravané a Slováci jsme, myslím, na světě jediní, kteří disponují tak ohromným bohatstvím národních písní. A nejen národních – sokolské písničky, máme skautské písně a máme nepřeberné množství krásných originálních trampských písní. Zatím co chudinky národní písničky pomalu upadají v zapomenutí, generace našich dětí je už ani nezná. Písničky z trampských potlachů jsou stále i tady v Austrálii ještě slyšet při setkání trampů v přírodě. Bylo by škoda, kdyby měly být zapomenuty. A tak jsem pro vás jako malou pozornost k Vánocům vybrala pár perliček z národní pokladnice. Někomu možná udělají radost ty od táboráku, jinému cimbálová muzika.
Na Ukrajině se něco děje! To víme … statisíce demonstrantů s národními vlajkami třímají i hvězdnaté věnce naší společné evropské oblohy. Stovky věnců. Stovky vlajek. A přitom hezky „klepou kosu“. Něco mi to připomíná. Dobu vzdálenou, kdy nadšení vítězilo nad zkušeností a humor nad tupostí mocných. To musím vidět! Nelenil jsem … a uvelebil se před komp. Stačí zadat kouzelné slůvko – a budu tam. V Kyjevě, on-lajn. Bráťja Slavjáně – do Pěrúna – jaké klíčové slovo zadat? Prubnu logiku … Už to mám! Je tam hromada lidí, nadatluji tedy slůvko „hromada“ – a je to. Práviľna: Hromadske.tv – „Hromadské hromaďanům“, nezávislé internetové vysílání občanů Ukrajiny ukrajinským občanům, Rusy z toho nevyjímaje.
Britská rozhlasová a televizní společnost BBC (British Broadcasting Corporation) bývá považována za vzor nezávislosti, veřejnoprávnosti a kvality. „Nebo jsou její produkty jen o něco méně špatné, než produkty ostatních rozhlasových a televizních společností?“, nabízí se otázka.