Moji nejoblíbenější spisovatelé mají k této otázce v podstatě stejný přístup. Hrdinové Franze Kafky i F. M. Dostojevského jsou oběťmi vnějších vlivů a nemají svůj život pod kontrolou

Mám je oba rád, protože jsou si podobní ve dvou věcech.

Za prvé ve schopnosti dostat se čtenáři do hlavy tak hluboko, že o jejich knihách přemýšlí celé týdny. Za druhé jsem přesvědčený o tom, že ani jeden z těchto géniů v průběhu svého psaní sám nevěděl, jak jejich knihy skončí. Že své příběhy psali naprosto spontánně. Při jejich čtení se mi tak nestává to, co typicky při sledování mainstreamových filmů. Totiž že po 15 minutách pochopíte, jak to skončí, a pak už jen relaxujete, protože to už stejně tak nějak znáte.

Řekl bych ale stejně, že mezi Kafkou a Dostojevským jeden podstatný rozdíl najdete. Zatímco totiž Dostojevského knihy ve svém principu naprosto vážně popisují „hlubokou ruskou duši“ a jejich tragické postavy se časem naučíte chápat a mít s nimi lítost. Kafka naproti tomu přece jen neztratil při svém psaní humor. Bezvýchodnost situace jeho hrdinů je tak často jen důsledkem jejich vlastních psychických neuróz.

O tomto drobném, ale vlastně podstatném rozdílu mě donutilo přemýšlet sledování jednoho kanálu na YouTube, kde celkem odvážný ruský youtuber chodí po současné Moskvě a ptá se kolemjdoucích na názory na Putina, na hrozbu jaderného útoku, atp. Mezi jeho respondenty jsou dvě odpovědi typické:

1.To, co se děje, je správné.
2.To, co se dějě je špatné, ale asi to tak muselo být. Je to chyba Vladimira Vladimiroviče, ale my to nezměníme.

A zatímco první odpověď nestojí za komentář, druhá je zajímavá tím, že je pro našince hodně překvapivá. Přístup, kdy je všechno už rozhodnuté beze mě a já vůbec nic nezmůžu, se u nás už moc nenosí. Občas kolem sebe slyšíte, že někoho politika zklamala natolik, že se o ni už nezajímá. Spíš se mi ale zdá pro nás jako západní civilizaci typičtější to, že naopak přijímáme odpovědnost za všechno kolem nás. A to dokonce i za věci, za které zodpovědní prokazatelně nejsme. Mohli jsme jako NATO a EU udělat něco, co by válce na Ukrajině zabránilo? Já jsem přesvědčený že těžko. Ať už bychom udělali cokoliv, Putin by byl stejně pořád stejný magor a nejspíš by dřív nebo později Ukrajinu stejně napadl. Trochu to připomíná manželství násilného alkoholika a ženy, která si vyčítá, že není dost dobrá, že kdyby byla, tak by se její muž určitě změnil.