Na konci loňského roku jsem v Hospodářských novinách kritizoval první zvyšování základní úrokové sazby Českou národní bankou.


Mí kolegové vědí, že se mi nestává zas tak často, abych měl v něčem nakonec pravdu. Tak v osmi z deseti případů se nakonec ukáže, že moje nápady nejsou realizovatelné buď vůbec, nebo s takovými problémy, že v nich nemá ekonomicky žádný smysl pokračovat. O to větší mám radost, když vidím, že jsem tentokrát výjimečně pravdu měl. Skutečně se postupem času ukazuje, že ČNB bez koordinace s Evropskou centrální bankou s inflací moc nezmohla, celkem zbytečně ztížila přístup lidí k hypotékám a jiným úvěrům, a tím v ČR obrovsky navýšila podíl obchodních plateb v eurech. Rozhodl jsem se to oslavit tím, že v úvodu zmiňovaný článek přepisuju na svůj blog:

Příliš profesorská hra České národní banky?

Česká národní banka zvýšila 5. listopadu poměrně razantně úrokové sazby, od čehož si slibuje zpomalení současného růstu cen. Inflace je totiž skutečně vyšší, než očekávali i ti největší pesimisté. Existují ale důvodné pochybnosti o tom, zda je to zrovna vhodný postup. Naopak hned z několika pohledů se počínání ČNB jeví jako krok nešťastný. Zaprvé se dost možná rozhodnutí ČNB bez koordinace s Evropskou centrální bankou z velké části mine účinkem. Naše ekonomika je, ať už chceme nebo nechceme, provázána s okolním světem velmi pevně. Možná pevněji, než si sami připouštíme.

Zadruhé je to další signál českým i zahraničním podnikatelům, že dlouhodobě plánovat se v Česku spíš nevyplatí. Podklady, na základě kterých se rozhodli svoji investici zahájit, mohou být už za měsíc zoufale neaktuální. Hodně projektů, které nabízely sice nízké ale přece jen nějaké zhodnocení vložených investic, dnes spadne nemilosrdně pod stůl. Pravděpodobně se to bude týkat především investic výrobních firem do technologií a s nimi souvisejících stavebních prací.

Rozhodnutí ČNB nepomůže ani naší pověsti u zahraničních investorů. Jestliže se musí při vstupu na český trh zajišťovat proti kurzovým výkyvům a nést s tím spojené zvýšené náklady, budou se nyní muset navíc poohlédnout po stabilnějším financování jinde než v České republice. Krok ČNB tak paradoxně povede k oslabení její vlastní role. Už dnes se velká část plateb v rámci Česka odehrává v eurech proto, že snad každá firma chce mít výnosy a náklady ideálně ve stejné měně. Jinak se může stát, že relativně malá změna kurzu sní celou marži. Ve chvíli, kdy si tak další a další firmy budou brát úvěry v eurozóně, podíl plateb v eurech se začne zvyšovat. Vliv ČNB na Českou republiku tak bude postupně slábnout.

Třetím důvodem ke kritice ČNB je to, že se tento krok centrální banky zdá jako sociálně velmi necitlivý. Jako developer ze své zkušenosti vím, že mluvit o bytech a věcech s nimi spojenými jako o běžném zboží je nevkusné. Bydlení je základní lidská potřeba. Navíc na rozdíl od trhu s potravinami a oblečením je dnes bydlení skutečně nedostatkové zboží. Na rohlíky ani trička se prostě pořadníky nedělají. Zdražovat hypotéky ve chvíli, kdy lidé řeší zvýšené náklady na elektřinu a vytápění, je za hranou slušnosti.

ČNB postupuje podle základních ekonomických modelů, které se učí v prvním semestru na ekonomických fakultách v předmětu makroekonomie. Jejím hlavním cílem je udržení inflace v určitých mantinelech. Takto se zdá, že ČNB koná správně.

V tomto případě výtka vůči jejímu jednání spočívá jednak v tom, že makroekonomické modely se ve škole učí odděleně od ostatních vlivů (tzv. ceteris paribus) hlavně z didaktických důvodů. Skutečný svět je však mnohem složitější a z jednání centrální banky se zdá, že dnes ostatní vlivy nevyhodnotila správně, pokud je vůbec hodnotila. Stejně tak ČNB svůj hlavní cíl, tedy rozumnou inflaci, sleduje jako mlékárenský kůň svoji trasu. Bez nadhledu a bez kontextu.