Ranní fejeton ČRo1 Radiožurnálu, vysíláno 3. 4. 2009


Někdy stačí jen gesto. Důležité je ovšem, čí gesto.

Londýnská City sice v posledních dvou dnech nehořela, ale kvůli demonstrantům proti kapitalismu tu bylo rušno. Schoval jsem se před nimi do fitness centra v City kousek od Fleet Street, jen několik set metrů od potících se koní, potících se policistů a potících se aktivistů, abych se taky trochu zapotil, i když po svém.

Jak už to v takových fitkách bývá zvykem, jste při běhání a cvičení vystaveni řadě televizních obrazovek s nejrůznějšími kanály vytvářejícími dojem, že se pořád něco děje, že to tu žije, že vaše vydaná energie jaksi splyne s energií světa, kterou ty televize zprostředkují, čili medializují. Řada televizí přede mnou byla vlastně v jakési zkratce dobrým obrazem toho, o co dnes ve světě hlavně jde:

Na dvou běžely dva různé fotbalové zápasy. Na jedné populární televizní seriál. Na další hudební kanál s videoklipy. Na poslední obrazovce se v rohu krčila politika – prostor pro soutěž o popularitu a peníze těch, kteří neumějí zpívat, tancovat, hrát v seriálu ani na stadionu fotbal.

Jak předvídatelné, jak nudné, jak je to po čase všechno stejné!

V takových chvílích pomůže i jen nečekaná maličkost, gesto. Přišlo z Buckinghamského paláce při návštěvě amerického prezidentského páru.

Možná jste je také viděli: Michelle Obamová jen zlehka, zezadu, ale přesto v rozporu s protokolem položila ruku na ramena královně Alžbětě.

A prošlo jí to!

Většina komentátorů gesto ocenila jako milé, lidské a bezprostřední.

Když před časem George W. Bush na královnu šibalsky mrkl, byl označen za burana z Texasu. Australský premiér Keating byl za přesně stejné gesto jako Michelle téměř veřejně máčen v sudu. Až manželce amerického prezidenta se podařilo prolomit další tabu:

Od včerejška se na královnu už může sahat!