Obama není naivní snílek, ani první americký prezident, který chtěl svět bez jaderných zbraní

Jeho hradčanský projev oznámil novou zahraničně-politickou doktrínu, jejímiž položkami jsou

• tažení za nukleární odzbrojení jako dlouhodobý cíl (Obama přiznává, že se ho sám ani nemusí dožít)
• zmenšení strategických arsenálů po dohodě s Ruskem
• zajištění bloudících komponent nutných pro výrobu jaderných pum
• posílení smluvního rámce nešíření těchto zbraní
• a zabránění jejich užití ze strany teroristů.

Oproti Bushově vládě je to chytrá změna důrazů. Aniž by prezident opouštěl to hlavní, jež má společné se svým předchůdcem, a sice znemožnění teroristického útoku jadernou zbraní, vítá Obama odzbrojovací diplomacii. Bush ji pověstně nesnášel.

Je doktrína odstrašení a vzájemně zaručené destrukce mrtvá? Sám hlavní Obamův politický poradce David Axelrod v rozhovoru pro televizi Fox News zdůraznil, že prezidentova iniciativa neznamená totéž, co jednostranné odzbrojení. Amerika si ponechá arzenál k odstrašení, pokud to bude nutné, čili pokud, nebo dokud se nepodaří tyto zbraně eliminovat.

Atomová bomba a její sestry mají pro nás smysl jedině jako nástroje odstrašení. Pokud je musíme proti útočníkovi nasadit, pozbyly význam. Nebudou-li je tedy mít ve svých arzenálech státy, jejich užitečnost je nulová: odpovídat na teroristický jaderný útok jaderným protiútokem by bylo nesmyslem a krutou chybou. Proti komu bychom útočili?

Je Obama snílek? Je jeho cíl utopie? V tento historický moment se jako takový jistě jeví. Vizionářské cíle však nejsou samy o sobě v politice na škodu, jsou-li obratně formulovány a zejména podepřeny solidními, realistickými a dlouhodobými kroky. Vize sjednocené Evropy se v roce 1946 musela pravděpodobně zdát ještě víc za vlasy přitažená, než se zdá být dnes vize světa bez jaderných zbraní.

Jedním z logických kroků k oné vizi je protiraketová obrana, a tak se Obama na Hradčanech opatrně zmínil o své vlažné podpoře programu, jehož součástí by byl naváděcí radar v Brdech a raketové interceptory (malé, obranné rakety naváděné na ty velké, útočné) v Polsku. Obama řekl totéž, co méně hlasitě a méně přesvědčivě říkal i Bush - pokud bude existovat reálná hrozba ze strany Íránu, evropský pilíř obrany vybudujeme, pokud hrozba pomine, nebo se neuskuteční, nebude evropského pilíře zapotřebí. Obama svůj výrok kvalifikuje dvěma politickými berličkami. Obrana prý musí být úsporná, což není a nikdy nebude, a funkční, což už z velké části je.

V této souvislosti sledujme dvě věci. Zaprvé, kolik peněz na tento projekt Obama navrhne a Kongres schválí z rozpočtu na příští fiskální rok začínající v říjnu. A zadruhé, jak teď budou reagovat Rusové. V propagandistickém souboji s nepopulárním Bushem to měli lehké, teď jsou však karty rozdány jinak. Protřelí Putin s Medveděvem si zřejmě dvakrát rozmyslí, jestli půjdou se stejnou demagogií („projekt ohrožuje ruské zájmy…“) i na světem zbožňovaného Baracka. Ruští hráči mohou dojít k závěru, že ze své proti-protiraketové hry vyždímali maximum a je tedy na čase uzavřít s Obamou dohodu, zejména, když jim tak bezostyšně sebral iniciativu v otázce oslabování strategických arzenálů.

Člověku se vybaví Ronald Reagan a jeho sen o světě bez nukleárních zbraní, za který byl kritizován na pravici, spojenci v Evropě (jinak mírnému britskému ministru Geoffreymu Howeovi z něj vstávaly vlasy hrůzou na hlavě) a na nějž nakonec nedůvěřivý sovětský vůdce Michail Gorbačov nepřistoupil.

Osobní vzpomínka na závěr této rychlé (instantní) úvahy. Během volební noci při amerických prezidentských volbách loni v listopadu jsem ve štábu Johna McCaina v arizonském Phoenixu sledoval jeho dojemný projev, v němž Obamovi gratuloval a přál hodně štěstí. Přes radost, kterou jsem z Obamova vítězství měl, mi bylo McCaina líto. Vypadalo to, že s ním odchází jistý velkorysé, idealistické pojetí politiky ve stylu Reagana. A vida, afroamerický prezident s liberálním temperamentem může mít stejné sny jako jeho velký, konzervativní předchůdce. Doufejme, že dopadne lépe.