Bývalý senátor zřejmě nabízel komunistům spolupráci

Ke konci výjimečného filmu Rona Howarda Frost/Nixon (www.frostnixon.net/website.html) se obě hlavní postavy, televizní osobnost David Frost a bývalý americký prezident Richard Nixon, naposledy setkají v Nixonově vile v kalifornském San Clemente. Film, stejně jako divadelní hra (jejímž autorem je Peter Morgan, který ji také upravil pro filmový scénář), vychází ze skutečné události, série televizních rozhovorů mezi Frostem a Nixonem, z níž se za tři desítky let právem stala legenda.

Zápletkou hry/filmu je atavistický souboj rozdílných mužů, které však přece jen něco spojuje: snaha vrátit se do středu dění. Na povrchu se k sobě chovají s patřičnou dávkou kinderstube, pod slupkou civilizovaného chování však, jak to bývá, vedou nelítostný souboj. Delikátní ztvárnění jejich psychologické války, kde jsou v sázce miliony, popularita, rehabilitace, vliv a moc, je na filmu nejzajímavější (v politice, zejména mimo tradiční demokracie jako Spojené státy a Velká Británie, se jistě používá i mnohem nechutnějších prostředků, než těch, které se ve filmu objeví, to je však pro potřeby této poznámky vedlejší). Jeden z mužů ve zmíněném souboji prohraje, přesto je scénárista na závěr svede dohromady v situaci, při níž jeden ocení hodnotu druhého. Rozejdou se v dobrém.

Film tak sugeruje, že i když je politika tvrdá a občas se zdá, že nemá jasná pravidla, ve skutečnosti existují jisté zásady opírající se o nepsaná pravidla – některé věci se prostě nedělají...

Jenže které? Kde jsou hranice? Zde poučný případ:

Nedávno zesnulý americký senátor Ted Kennedy (moje povídání o Kennedyovské legendě, prosím, tady http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/tomas-klvana.php?itemid=7410) pravděpodobně nabízel spolupráci sovětské KGB a generálnímu tajemníku ÚV KSSS Andropovovi. To není nová informace; poprvé ji přinesly londýnské Timesy v roce 1991, a teď ji připomněl v časopise Forbes Peter Robinson ze Stanfordu (www.forbes.com/2009/08/27/ted-kennedy-soviet-union-ronald-reagan-opinions-columnists-peter-robinson.html).

Reportér Timesů v sovětském archívu našel zprávu šéfa KGB Viktora Čebrikova napsanou v roce 1983 pro Andropova. Čebrikov se odvolává na Kennedyho přítele, jenž podle něj navšítivil Moskvu s poselstvím od massachusetteského senátora. Tři roky poté, co prohrál svoji šanci ucházet se o post prezidenta, v ní Kennedy, podle KGB, nabízí Rusům spolupráci proti prezidentu Reaganovi.

Kennedy prý navrhoval Andropovovi konzultace o tom, jak efektivně jednat s Reaganem při odzbrojovacích rozhovorech. Nabízel také, že přicestuje do Moskvy a pomůže Andropovovi vylepšit jeho obraz v amerických médiích a zpostředkuje mu rozhovory pro americké televize. Výměnou chtěl Kennedy od Rusů pomoc pro Demokratickou stranu ve volbách v roce 1984 a jemu osobně při případné prezidentské kandidatuře v roce 1984, nebo 1988. Z údajné nabídky nakonec nic nebylo, Andropov předčasně zemřel.

Nabízí se otázka po věrohodnosti dokumentu. Dodnes jej žádná autorita nezpochybnila a ani Kennedy se k němu nikdy nevyjádřil. Nenávist americké liberální levice k republikánskému prezidentu Reaganovi, zejména k jeho zahraniční politice, je a byla pověstná, srovnatelná jen s nenávistí levice vůči prezidentu Bushovi mladšímu a současné radikální pravice vůči prezidentu Obamovi.

Nekrology a tryzny za Teda Kennedyho z pochopitelných důvodů nekladly důraz na jeho vypjatou stranickost v 70. a 80. letech, nýbrž na jeho státnickou váhu v posledních 15 letech. Je-li však Čebrikovovo memorandum pravdivé, a zatím není moc důvodů domnívat se, že by se The Times staly obětí zpravodajského komplotu (proč?!), zůstane nám Ted Kennedy navěky dlužen vysvětlení.

Z příběhu si každý vyvodí vlastní závěr. Můj je tento - buď politický souboj přípouští víc, než bych chtěl přijmout jako legitimní, nebo Ted Kennedy nikdy nebyl státníkem, za nějž ho pozorovatelé vydávají.