Za pár dní se chci zevrubně podívat na první Obamův rok na postu prezidenta a vystavit mu vysvědčení (Barack se už jistě třese: dostane ode mně dvě mínus, nebo trojku?), nedá mi to však už teď o(po)známkovat jednu drobnost.

V souvislosti s nezdařilou komunikací ve věci dopadení vánočního atentátníka nad Detroitem se opět, silně a teď už i zleva prezidentovi vyčítá, že:

a) reagoval pozdě (nepřerušil ihned dovolenou na Havaji a nevrátil se do DC, případně nezamířil do Detroitu)
b) působil odtažitě, bez vášně, profesorsky, byl prostě jako psí čumák

Na obojím něco je. Tyto výtky se na prezidenta začínají lepit, jak se v různých kauzách a obměnách opakují (teroristický útok na základně v Texasu, celkový management reformy zdravotního pojištění, strategie v Afghánistánu...) Onu kritiku však lze i přehnat, což se právě v amerických médiích děje.

Známý „tlučhuba“ Chris Matthews z televize MSNBC (úryvky z jeho pořadu Hardball jsou zdarma k dipozici na iTunes) míní, že odtažitý, profesorský styl podtrhne židli Obamově schopnosti vést a motivovat lidi. Bez vášně, zapálení pro věc, bez toho, aby se člověk naštval, zařval a bouchl pěstí do stolu, není leadership, huláká do kamery pro věc zapálený Matthews.

Pro úspěch ve veřejné sféře jsou symboly podstatné. Ona motivační práce v týmu se ovšem odehrává za zavřenými dveřmi, není hned tak vidět a je čistě věcí prezidenta a jeho oveček/vlčáků. Není podstatné, jestli vrchní velitel navenek působí zapáleně a naštvaně. Podstatné je, zda vyzařuje věrohodnost, sílu; zda budí důvěru. Ano, Obama reaguje pozdě, což by měl v roce 2010 zařadit do kolonky: zlepšit! Nevidím však důvod domnívat se, že nemá věci pevně v rukách.

Říkám to i proto, že jsem zažil pěknou porci „vášnivých“, „zapálených“ šéfů libujících si v silném slovníku a vím, že tahle clona je bez spojitosti s jejich opravdovými schopnostmi motivovat a vést.