Kniha Johna Heilemanna a Marka Halperina Kampaň jedenkrát za život (Race of a Lifetime) dává nahlédnout za kulisy dějinného souboje o post prezidenta Spojených států v roce 2008. Autoři pro knihu vyzpovídali na 300 účastníků strhujícího boje let 2007-2008. Nejmenší radost z publikování knihy musí mít senátor John McCain a jeho viceprezidentská kandidátka, bývalá guvernérka Aljašky Sarah Palinová. Kdyby byla z knihy pravdivá jen desetina, bylo by stejně nabíledni, že Palinová je konečně ženou snů levicových liberálů: předčila jejich karikaturu o stupidních pravičácích manipulovaných poradci.



Kniha potvrzuje, že McCain se pro Palinovou rozhodl na poslední chvíli z taktických důvodů, neboť potřeboval ženu z pravého okraje Republikánské strany. Jeho první volbou byl středový senátor Joe Lieberman (viceprezidentský kandidát Ala Gorea z roku 2000), ten byl ale neprůchodný ve stranické základně, jež měla vůči samotnému McCainovi pochybnosti. Guvernérka byla senátorovi na první pohled sympatická, a tak po nedostatečném, bleskovém prověření její minulosti dostala nabídku, kterou ihned přijala.

Velmi záhy však byli lidé z McCainova týmu šokováni jejími katastrofálními neznalostmi. Palinová například nevěděla, proč je Korea rozdělena na Jižní a Severní. Její syn se jako dobrovolník přihlásil na službu do Iráku; guvernérka nedokázala vysvětlit, proti komu tam bude bojovat. Na otázku, kdo zorganizoval teroristický útok v roce 2001, odpověděla: Saddám Husajn. Během příprav na televizní debatu viceprezidentských kandidátů Palinová oslovovala imaginárního soka (senátora Joea Bidena) „senátore Obidene (či snad O´Bidene)?“ V pověstném interview pro CBS pak nedokázala říct, jaké čte noviny ani vysvětlit McCainův ekonomický program.

Palinová viditelně nezvládala tlak kampaně, a to do té míry, že se lidé v týmu začali obávat o její mentální stabilitu.I byl povolán doktor, jenž se příliš nevzdaloval. Několik McCainových poradců zakusilo pocit viny a lítosti nad tím, že Palinovou senátorovi vůbec doporučili.

Prezident či jeho zástupce nemusí být intelektuál a nemusí být ani skvělý komunikátor. Je celá řada příkladů relativně slabých komunikátorů, kteří byli solidními prezidenty. Na mysl se dere Dwight D. Eisenhower či George H.W. Bush. Harry Truman a Richard Nixon nebyli sčetlými intelektuály a jejich komunikační schopnosti byly průměrné. Truman je však nyní hodnocen velmi vysoko, stejně jako je hodnocena Nixonova zahraniční politika.

Komplexní, mocná a vlivná funkce amerického prezidenta se neobejde bez zástupu expertních poradců. Ti by však kandidátovi neměli vysvětlovat takové základní věci jako průběh světových válek. Určité neznalosti poukazují na zásadnější slabiny kandidátů.

Palinová se (už během kampaně) vymkla McCainově kontrole a stala se populistickou celebritou aktivistické, konzervativní pravice. Po volbách rezignovala jako guvernérka a nyní je spolupracovnicí populisticky konzervativně orientované televizní stanice Fox News.

Již jen kvůli její selekci za viceprezidentskou partnerku si McCain nezasloužil být zvolen a je dobře, že prohrál – byl to potenciálně katastrofální lapsus úsudku.

Že se Palinová stala kandidátkou, je také definiční chybou celého systému, signalizující, že obranné mechanismy nejsou na dostatečné úrovni. Pro odpovědné lidi je to věc k důkladnému zamyšlení.