V nových žabkách jsem se teď v lednu vydal do ulic Tchaj-peje. Prší. V žabkách a v péřové bundě procházím přeplněnými ulicemi. Obuv je velmi praktická a na nohou ji tu nosí téměř každý. Obutý do žabek a oblečený do volebních letáků, takový je dnes Tchaj-wan. Obejdu svá známá místa, abych se pozdravil s přáteli, které jsem pár měsíců neviděl. Je den před volbami.

Prezidentské volby na Tchaj-wanu jsou ve znamení souboje idejí dvou světů většinou zjednodušeně chápané jako podřízení se vládě v Pekingu versus prohlášení o nezávislosti. Čím víc se plní naše noviny zprávami o budování umělých ostrovů a přistávacích ranvejí Čínskou lidovou republikou v Jihočínském moři, tím víc se zdá role Tchaj-wanu v této oblasti důležitou.

Voliči by rádi znali odpovědi na otázky – zda další sbližování s Pekingem je podmínkou pro hospodářský růst či zda se mohou demokraticky rozhodovat ve věci řízení státu, aniž by to vyvolalo ozbrojený konflikt ze strany ČLR. Dvě největší strany KMT a DPP, každá s jiným vztahem k tchajwanské historii, tak štěpí různorodé tchajwanské obyvatelstvo na přinejmenším dva tábory. Zaznívají obvyklé populistické předvolební sliby o zvyšování minimální mzdy, zkrátka vše, co chce lid slyšet. A zaznívají z obou stran. Ale mne zaujal právě onen souboj o další svobodné směřování Tchaj-wanu do budoucnosti.

Jeden tento svět reprezentuje pročínský Kuomintang (KMT) a druhý protchajwanský Demokratická pokroková strana (DPP). Kdo zvítězí v prezidentských volbách, je v tuto chvíli stále ještě velkou otázkou, i když dle dosavadních průzkumů kandidátka DPP míří k vítězství. Politika sbližování s ČLR, kterou prosazoval dosavadní prezident Ma, nepřinesla, jak už to tak bývá, jednoznačné výsledky obyčejným občanům Tchaj-wanu, platy stagnují, ceny bytů rostou, konkurence z Číny roste… Navíc jen o kousek dál v Hongkongu politika Pekingu nevzbuzuje důvěru. Kandidát KMT pan Eric Chu mobilizuje síly, nicméně všichni očekávají, že to bude paní Ing-wen Tsai z DPP, kdo bude slavit vítězství. Ale kampaň ještě neskončila. V obou táborech volí různé strategie. KMT vyzývá k jednotě a opozici DPP nazývá: „Těmi“, kteří podněcují nenávist a jsou skutečnými darebáky. Zdá se, že KMT vsadila na negativní kampaň. Minulou neděli zaplavila svými příznivci centrum Tchaj-peje. Všude jsem potkával průvody lidí navezené autobusy ze všech možných koutů Tchaj-wanu. Všude se nabízelo pití a občerstvení. A všechny průvody končily před bránou Čankajškova památníku.

Říkal jsem si, co si asi myslí skupinky čínských turistů, které zpovzdálí s úžasem pozorovaly davy lidí mávající prapory a skandující různá volební hesla. Asi takové volební kampaně neznají. Jinak demonstrace mi připomněla mé dětství a prvomájové průvody.

DPP vsadila na pozitivní reklamu s hesly „Pojďme s dětmi“ a snažila se poukazovat na budoucnost. Také ostatně cílí na mladé voliče a prvovoliče, pro které je existence pluralitní demokracie samozřejmostí. Zatímco jejich rodiče se nenamáhají jít k volbám, jelikož jsou přesvědčeni, že jejich hlas nic nezmůže.

Hlavním bodem DPP ve vztahu k Pekingu je zpochybnění dohody z roku 1992 o existenci „jedné Číny“. Paní Tsai zpochybnila samotnou podstatu existence této dohody, což není vůbec těžké, neboť dohoda sama má fluidní kontury.

Peking však stále opakuje svoji „mantru“, že dohoda z roku 1992 je jediný rámec, v němž mohou existovat dohody o obchodu a službách navazující na již uzavřenou rámcovou dohodu „Cross-Strait Economic Cooperation Framework Agreement“ (ECFA). Jiná interpretace by tak podle nich měla vliv na již podepsanou dohodu Cross-strait Service Trade Agreement mezi Tchaj-wanem a ČLR. Podle Pekingu by to prý mohlo vést až ke kolapsu všech těchto dohod.

Je to však (zdá se marná) snaha Pekingu zatlačit paní Tsai do kouta. Peking nikterak neskrývá svoji podporu kandidátovi KMT. Schůzka dvou prezidentů Ma a Xi, Tchaj-wanu a Čínské lidové republiky v Singapuru, je potřeba vnímat především v tomto předvolebním kontextu. Nervozitu KMT také ukazuje nedávná obměna prezidentské kandidátky Hsiu-chu Hung za pana Erica Chu.

Někteří Tchajwanci neskrývají obavy z „Velké pevninské Číny“. Vedl jsem debaty s některými přáteli na Tchaj-wanu. Až jsem byl překvapen naléhavostí jejich obav. Říkali mi, že si to Čína určitě líbit nenechá.

Na druhou stranu mnoho mých přátel se k volbám staví jako k příležitosti, která je může posunout blíž k mezinárodnímu uznání. Nikdo nezpochybňuje zájem na pokračování dobrých vztahů s kontinentální Čínou, ale rádi by uvítali větší diverzitu vztahů. Je otázka, zda volič má volit pod tíhou strachu, nebo dát hlas na základě svého názoru a v souladu se svými pocity. Strach podle mne není dobrý argument pro volbu žádného kandidáta. Dříve nebo později se to vymstí.

Paní Tsai, přes svoje prohlášení zpochybňující dohody z roku 1992, naopak slíbila zachovat „status quo“ v Tchajwanské úžině“ a také vyjádřila odhodlání podporovat upřímnou spolupráci s pevninskou Čínou.

Lze předpokládat, že i Peking bude jednat pragmaticky. Byla by to asi od Čínské lidové republiky střelba do vlastních linií, kdyby po případném nástupu paní Tsai do úřadu 20. května se měl najednou „zhroutit“ celý dialog Pekingu s Tchaj-pejí a mělo nastat zmrazení vztahů. Hlasitá rétorika a propagandistická prohlášení Komunistické strany Číny jsou tak, dle všeho, především určena do vlastních řad a dovnitř pevninské Číny.

Zcela jistě si Peking počká, jak bude nová prezidentka aplikovat její závazek k dialogu a kontinuitu vztahů s pevninskou Čínou. A paní Tsai si je zase příliš dobře vědoma nutnosti posilování tchajwanské ekonomiky a riziko nepřiměřeného ochlazení vztahů s druhou největší ekonomikou na světě a s největším tchajwanským obchodním partnerem – Čínskou lidovou republikou, by bylo pro ni neživotaschopnou politikou.

Z mého okolí cítím opravdu podporu paní Tsai na úřad prezidenta, Tchajwanci se velice silně vymezují vůči pevninské Číně. Zdůrazňují, že Tchaj-wan není součást Čínské lidové republiky.

V případě vítězství KMT by pravděpodobně pokračovalo další sbližování s Pekingem. Nicméně hodnoty, které v kampani reprezentují touhu po nezávislosti, budou muset ovlivnit v budoucnu zcela jistě i politiku KMT i dalších politických stran. A zcela jistě budou muset mít vliv i na pevninskou Čínu.

Nicméně Tchajwanci jsou, zdá se opravdu přesvědčení, že se něco musí změnit. Že jde nejen o ekonomiku, ale i o jejich postoje a jimi vyznávané hodnoty.

A všechny průzkumy tomu nasvědčují, že je velmi pravděpodobné, že ke změně dojde. Tchajwanci chtějí, zdá se, skončit se schizofrenní politikou jedné Číny.

Kolem mne projel další z mnoha dlouhých předvolebních průvodů vozů s bubeníky a činelisty, kteří sedíce na korbách dodávek neúnavně bubnují do velkých červených bubnů. Za nimi vždy následuje několik džípů a z nich mávají kandidáti a jejich volební štáb.

Žádná ze stran si nenechá ujít jedinou příležitost, jak se zviditelnit. Včera jsem dostal do ruky volební materiály s dárkem i od volebních manažerů jdoucích za popelářskými auty. Velmi velká příležitost oslovit na poslední chvíli nerozhodnuté voliče…. (o popelářích na Tchaj-wanu se teprve chystám psát)

Tchaj-wan je rozhodně v pohybu. Uvidíme, jestli o víkendu voliči svým hlasem ve volbách něco změní. Držím mu palce!


Tchaj-pej 15. ledna 2016