Tomáš Sedláček

01. 07.

Poločas rozpadu rozpočtu 2008: žádné halleuja

Tomáš Sedláček Přečteno 7836 krát

Po letech čekání na reformu zde máme výsledky poločasu prvního reformního rozpočtu. A co se stalo? Nic... Rozpočet 08 je zajímavý jen tím, že není zajímavý vůbec ničím.

O rozpočtu do počtu

Celkem to zatím vypadá, že povídání o „reformním rozpočtu“ na letošek skutečně je jen „O rozpočtu do počtu,“ jak jsem koneckonců nazval svůj blog o letoším rozpočtu, publikovaný loni.

Srovnejme pololetní výsledky roku 08 s neambiciózním rozpočtem za rok 07. Jistě si vzpomenete, že rozpočet na rok 07 vznikal v roce 06, kdy jsme tady měli bezvládí. Rozpočet 07 vznikal v politickém limbu, v rukou úředníků a byl to snad jediným rozpočet za posledních deset let, který se nehonosil titulem „reformní“. Ano, jsou to zatím pouze pololetní čísla a z těch není radno činit žádné velké závěry, ale pro orientaci stačí. Žádný zázrak se neděje.

Autopilot versus ambiziózzí reformní rozpočet

O co je letošní reformní rozpočet lepší než ten nereformní loňský? O nic. Zaprvé, rozpočet nás stále zadlužuje – a to přesto, že zažíváme největší hojnost v našich dějinách. Ekonomika žádnou finanční injekci nepotřebuje, naopak ji škodí. V současnosti se tak naše ekonomika necucává a rozmazluje, přestože sama stojí na vlastních nohou. Jako bychom vozili v kočárku dvanáctileté zdravé, sportovní a neunavené dítě. V období rychlého růstu si zvykáme na nebezpečnou a zbytečnou drogu. Odvykání bude bolet a to o to více, že přijde v době pomalejšího růstu.

Zadruhé stále rostou výdaje vlády, žádné velké šetření. Zatřetí se opět žádné hallelujah neděje ani v oblasti čerpání peněz z fondů EU.

Stále stejné hříchy

A nakonec: rozpočet nezapojil žádné moderní změny.

Kde je státní pokladna, která zamezí tomu, že si jedno ministerstvo draze půjčuje a druhé zas nevýhodně spoří? Kde je centrální nákup, aby papíry a tužky nekupovaly sekretářky v drogeriích za vysoké ceny? Kde je výdajový audit celé státní správy, aby se zamezilo duplicitám? Kde jsou tvrdší postihy za nedodržení výdajových stropů? Kde jsou motivační schémata, které povedou k tomu, že ministerstva začnou šetřit? Kde řešení neustálého přesunu nepředvídatelných rezervních fondů? Kde zákon, který umožní dobře zaplatit kvalitní úředníky a zbavit se těch méně? Kde snaha sesekat počet ministerstev? Kde je snaha aspoň trošku propojit úřady a snížit tím počet papírování a legie zbytečných úředníků, kteří dělají duplicitní práci?

O tom se nemluví a nebo se o tom mluví málo. A v žádném případě se z toho nic nikam daleko nedotáhlo.

Bohužel, žádné hallelujah.

01. 07.

O Neomezenosti aneb Stávkové pozastavení

Tomáš Sedláček Přečteno 4669 krát

Znáte ten vtip: Přijde podřízený za šéfem a říká: "Chci přidat." Nadřízený se na něj překvapeně podívá, poklepe mu s úsměvem po zádech a říká: "No tak přidejte!" ... Nemyslím, že by lékaři či dopravci flinkali své řemeslo, ale zanedbávají věci kolem, jakoby se jich netýkaly.

Jenže ony se jich týkají. Možná víc, než si uvědomují. A když je za ně začne řešit stát, jde se do stávek. Medicína není jen otázkou schopnosti léčit, ale i schopnosti dělat to ekonomicky. Pokud si své okolí odborníci nebudou hlídat sami, nesmí se divit, když přijde (třeba necitlivý) zákrok shora.

Za reformy do ulic

Pojďme stávkovat za reformy a proti zadlužování státu! Kdyby se šetřilo na černých dírách, jistě by bylo více peněz na platy. I to je přece stěžejní zodpovědnost lidí: starat se o okolí, které je živí a klidně i stávkovat proti nesrovnalostem! Kolik stávek lékařů a zdravotníků bylo proti špatnému hospodaření nemocnic? Proti "šméčkovým" výběrovým řízením? Kde byli zaměstnanci a odboráři, když viděli korupci nadřízených?

Za poslední roky jsme zbohatli, až jde hlava kolem. Restaurace jsou plné, hyper-super-mega markety a přilehlá rašeliniště spotřeby rostou u každého většího města. Jsme jednou z nejvíce rovnostářských zemí OECD a zažíváme takový růst bohatství, až na nás z něj jdou závratě: jak jinak si vysvětlit, že je u nás řada zboží dražší než na Západě. Člověk, který rychle bohatne, nehledí tolik na cenu jako člověk na bohatství zvyklý.

Neomezenost

Hitem doby je Neomezenost. Prostorová, časová, finanční, myšlenková. Tak velká je její síla, že v Americe si i střední vrstvy pořizují extra garážní prostory na krámy, které jim patří, ale do jejich rozlehlých domů se už nevejdou.

Sartre kdysi řekl, že jsme odsouzeni k svobodě. A pokud absolutní moc korumpuje absolutně, pak absolutní svoboda odsuzuje absolutně. Do kterého dortu dříve kousnout? Jak reformovat národ, který si myslí, že vlastně nemá problém a má právo na stále rostoucí blahobyt? Jistě, je chybou vlády, že své reformy postavila na kupeckém účetnictví, bez hlubší filozofické a národohospodářské vize. Pak se nesní divit, že se vše točí kolem stokorun na daních a třiceti korun na poplatcích. Reformám chybí hlubší argumentační a filozofický obsah. Navíc vláda zvolila, zcela v duchu Neomezenosti, nevhodné heslo reforem: "každý vydělá!"

Vláda očividně potřebuje více elánu, ani svým vlastním reformám moc nefandí. Dostala tak, o co si koledovala: za fádní reformy, fádní stávka.

Vejce z minulého století a nová role odborů

Stávky jsou trošku přežitkem z minulého století. Od odborů by bylo mnohem rozumnější, kdyby se zaměřily na jinou strategii. Zrovna ony by přece mohly hrát modernější roli ochranného psa efektivity a protikorupce ve svých oborech. A přicházet s návrhy na reformní změny ve svých podnicích a oborech. Ať odbory více řeší vlastní podnik, kterému rozumějí a dokážou pomoci - a méně se míchají do makropolitiky. Ať se zajímají o kvalitu svého oboru - místo toho slyšíme jen fádního zaměření pouze a jen na... peníze.

Proč nechrání odbory ty, kteří kteří pískají na poplach, když vidí u nadřízených faul? Tato role se u nás nenosí, přestože na Západě jsou tito "whistle-blowers" vysoce ceněni a chráněni.

Je to u nás vůbec zvláštní jev: do velké politiky se pleteme všichni hrozně rádi, ale věci na regionální či komunální úrovni necháváme ležet ladem.

Připomíná to Werichovo rozdělení rolí v domácnosti: muž u piva za večer vyřeší vztah Číny a Barmy a nad titěrnými detaily rodinného rozpočtu mávne rukou. Pak se nesmí divit, že Čína jeho nápady nevyslyší. A žádný vliv nakonec nebude mít ani na běh vlastní domácnosti.

článek vyšel v HN

Archiv článků: červenec 2008

Poločas rozpadu rozpočtu 2008: žádné halleuja

O Neomezenosti aneb Stávkové pozastavení

Blogeři abecedně