Znáte ten vtip: Přijde podřízený za šéfem a říká: "Chci přidat." Nadřízený se na něj překvapeně podívá, poklepe mu s úsměvem po zádech a říká: "No tak přidejte!" ... Nemyslím, že by lékaři či dopravci flinkali své řemeslo, ale zanedbávají věci kolem, jakoby se jich netýkaly.

Jenže ony se jich týkají. Možná víc, než si uvědomují. A když je za ně začne řešit stát, jde se do stávek. Medicína není jen otázkou schopnosti léčit, ale i schopnosti dělat to ekonomicky. Pokud si své okolí odborníci nebudou hlídat sami, nesmí se divit, když přijde (třeba necitlivý) zákrok shora.

Za reformy do ulic

Pojďme stávkovat za reformy a proti zadlužování státu! Kdyby se šetřilo na černých dírách, jistě by bylo více peněz na platy. I to je přece stěžejní zodpovědnost lidí: starat se o okolí, které je živí a klidně i stávkovat proti nesrovnalostem! Kolik stávek lékařů a zdravotníků bylo proti špatnému hospodaření nemocnic? Proti "šméčkovým" výběrovým řízením? Kde byli zaměstnanci a odboráři, když viděli korupci nadřízených?

Za poslední roky jsme zbohatli, až jde hlava kolem. Restaurace jsou plné, hyper-super-mega markety a přilehlá rašeliniště spotřeby rostou u každého většího města. Jsme jednou z nejvíce rovnostářských zemí OECD a zažíváme takový růst bohatství, až na nás z něj jdou závratě: jak jinak si vysvětlit, že je u nás řada zboží dražší než na Západě. Člověk, který rychle bohatne, nehledí tolik na cenu jako člověk na bohatství zvyklý.

Neomezenost

Hitem doby je Neomezenost. Prostorová, časová, finanční, myšlenková. Tak velká je její síla, že v Americe si i střední vrstvy pořizují extra garážní prostory na krámy, které jim patří, ale do jejich rozlehlých domů se už nevejdou.

Sartre kdysi řekl, že jsme odsouzeni k svobodě. A pokud absolutní moc korumpuje absolutně, pak absolutní svoboda odsuzuje absolutně. Do kterého dortu dříve kousnout? Jak reformovat národ, který si myslí, že vlastně nemá problém a má právo na stále rostoucí blahobyt? Jistě, je chybou vlády, že své reformy postavila na kupeckém účetnictví, bez hlubší filozofické a národohospodářské vize. Pak se nesní divit, že se vše točí kolem stokorun na daních a třiceti korun na poplatcích. Reformám chybí hlubší argumentační a filozofický obsah. Navíc vláda zvolila, zcela v duchu Neomezenosti, nevhodné heslo reforem: "každý vydělá!"

Vláda očividně potřebuje více elánu, ani svým vlastním reformám moc nefandí. Dostala tak, o co si koledovala: za fádní reformy, fádní stávka.

Vejce z minulého století a nová role odborů

Stávky jsou trošku přežitkem z minulého století. Od odborů by bylo mnohem rozumnější, kdyby se zaměřily na jinou strategii. Zrovna ony by přece mohly hrát modernější roli ochranného psa efektivity a protikorupce ve svých oborech. A přicházet s návrhy na reformní změny ve svých podnicích a oborech. Ať odbory více řeší vlastní podnik, kterému rozumějí a dokážou pomoci - a méně se míchají do makropolitiky. Ať se zajímají o kvalitu svého oboru - místo toho slyšíme jen fádního zaměření pouze a jen na... peníze.

Proč nechrání odbory ty, kteří kteří pískají na poplach, když vidí u nadřízených faul? Tato role se u nás nenosí, přestože na Západě jsou tito "whistle-blowers" vysoce ceněni a chráněni.

Je to u nás vůbec zvláštní jev: do velké politiky se pleteme všichni hrozně rádi, ale věci na regionální či komunální úrovni necháváme ležet ladem.

Připomíná to Werichovo rozdělení rolí v domácnosti: muž u piva za večer vyřeší vztah Číny a Barmy a nad titěrnými detaily rodinného rozpočtu mávne rukou. Pak se nesmí divit, že Čína jeho nápady nevyslyší. A žádný vliv nakonec nebude mít ani na běh vlastní domácnosti.

článek vyšel v HN