Poločas rozpadu rozpočtu 2008: žádné halleuja
Po letech čekání na reformu zde máme výsledky poločasu prvního reformního rozpočtu. A co se stalo? Nic... Rozpočet 08 je zajímavý jen tím, že není zajímavý vůbec ničím.
O rozpočtu do počtu
Celkem to zatím vypadá, že povídání o „reformním rozpočtu“ na letošek skutečně je jen „O rozpočtu do počtu,“ jak jsem koneckonců nazval svůj blog o letoším rozpočtu, publikovaný loni.
Srovnejme pololetní výsledky roku 08 s neambiciózním rozpočtem za rok 07. Jistě si vzpomenete, že rozpočet na rok 07 vznikal v roce 06, kdy jsme tady měli bezvládí. Rozpočet 07 vznikal v politickém limbu, v rukou úředníků a byl to snad jediným rozpočet za posledních deset let, který se nehonosil titulem „reformní“. Ano, jsou to zatím pouze pololetní čísla a z těch není radno činit žádné velké závěry, ale pro orientaci stačí. Žádný zázrak se neděje.
Autopilot versus ambiziózzí reformní rozpočet
O co je letošní reformní rozpočet lepší než ten nereformní loňský? O nic. Zaprvé, rozpočet nás stále zadlužuje – a to přesto, že zažíváme největší hojnost v našich dějinách. Ekonomika žádnou finanční injekci nepotřebuje, naopak ji škodí. V současnosti se tak naše ekonomika necucává a rozmazluje, přestože sama stojí na vlastních nohou. Jako bychom vozili v kočárku dvanáctileté zdravé, sportovní a neunavené dítě. V období rychlého růstu si zvykáme na nebezpečnou a zbytečnou drogu. Odvykání bude bolet a to o to více, že přijde v době pomalejšího růstu.
Zadruhé stále rostou výdaje vlády, žádné velké šetření. Zatřetí se opět žádné hallelujah neděje ani v oblasti čerpání peněz z fondů EU.
Stále stejné hříchy
A nakonec: rozpočet nezapojil žádné moderní změny.
Kde je státní pokladna, která zamezí tomu, že si jedno ministerstvo draze půjčuje a druhé zas nevýhodně spoří? Kde je centrální nákup, aby papíry a tužky nekupovaly sekretářky v drogeriích za vysoké ceny? Kde je výdajový audit celé státní správy, aby se zamezilo duplicitám? Kde jsou tvrdší postihy za nedodržení výdajových stropů? Kde jsou motivační schémata, které povedou k tomu, že ministerstva začnou šetřit? Kde řešení neustálého přesunu nepředvídatelných rezervních fondů? Kde zákon, který umožní dobře zaplatit kvalitní úředníky a zbavit se těch méně? Kde snaha sesekat počet ministerstev? Kde je snaha aspoň trošku propojit úřady a snížit tím počet papírování a legie zbytečných úředníků, kteří dělají duplicitní práci?
O tom se nemluví a nebo se o tom mluví málo. A v žádném případě se z toho nic nikam daleko nedotáhlo.
Bohužel, žádné hallelujah.
O rozpočtu do počtu
Celkem to zatím vypadá, že povídání o „reformním rozpočtu“ na letošek skutečně je jen „O rozpočtu do počtu,“ jak jsem koneckonců nazval svůj blog o letoším rozpočtu, publikovaný loni.
Srovnejme pololetní výsledky roku 08 s neambiciózním rozpočtem za rok 07. Jistě si vzpomenete, že rozpočet na rok 07 vznikal v roce 06, kdy jsme tady měli bezvládí. Rozpočet 07 vznikal v politickém limbu, v rukou úředníků a byl to snad jediným rozpočet za posledních deset let, který se nehonosil titulem „reformní“. Ano, jsou to zatím pouze pololetní čísla a z těch není radno činit žádné velké závěry, ale pro orientaci stačí. Žádný zázrak se neděje.
Autopilot versus ambiziózzí reformní rozpočet
O co je letošní reformní rozpočet lepší než ten nereformní loňský? O nic. Zaprvé, rozpočet nás stále zadlužuje – a to přesto, že zažíváme největší hojnost v našich dějinách. Ekonomika žádnou finanční injekci nepotřebuje, naopak ji škodí. V současnosti se tak naše ekonomika necucává a rozmazluje, přestože sama stojí na vlastních nohou. Jako bychom vozili v kočárku dvanáctileté zdravé, sportovní a neunavené dítě. V období rychlého růstu si zvykáme na nebezpečnou a zbytečnou drogu. Odvykání bude bolet a to o to více, že přijde v době pomalejšího růstu.
Zadruhé stále rostou výdaje vlády, žádné velké šetření. Zatřetí se opět žádné hallelujah neděje ani v oblasti čerpání peněz z fondů EU.
Stále stejné hříchy
A nakonec: rozpočet nezapojil žádné moderní změny.
Kde je státní pokladna, která zamezí tomu, že si jedno ministerstvo draze půjčuje a druhé zas nevýhodně spoří? Kde je centrální nákup, aby papíry a tužky nekupovaly sekretářky v drogeriích za vysoké ceny? Kde je výdajový audit celé státní správy, aby se zamezilo duplicitám? Kde jsou tvrdší postihy za nedodržení výdajových stropů? Kde jsou motivační schémata, které povedou k tomu, že ministerstva začnou šetřit? Kde řešení neustálého přesunu nepředvídatelných rezervních fondů? Kde zákon, který umožní dobře zaplatit kvalitní úředníky a zbavit se těch méně? Kde snaha sesekat počet ministerstev? Kde je snaha aspoň trošku propojit úřady a snížit tím počet papírování a legie zbytečných úředníků, kteří dělají duplicitní práci?
O tom se nemluví a nebo se o tom mluví málo. A v žádném případě se z toho nic nikam daleko nedotáhlo.
Bohužel, žádné hallelujah.