Člen vládního NERVu, ekonom Tomáš Sedláček polemizuje s komentátorem Respektu a blogerem IHNED.cz Janem Macháčkem o tom, zda ekonomika může fungovat bez obřích dluhů.
Přerod z mentality chudých sousedů v dospělé partnery debaty je složitá věc. Polákům už je jasné, že na pokřikování zdálky není nikdo zvědavý. Že je mnohem lepší zůstat u jednacího stolu, ač je to něco stojí.
Umíte si představit, jak řídíte auto, o kterém víte, že se náhodně a bez vašeho vědomí prohazuje pedál na plyn a brzdu? Jinými slovy, jak byste jezdili, pokud byste museli, ve voze, který je nevypočitatelný, kterému nerozumíte a který nelze předvídatelně ovládat? Předpokládám, že odpověď zní: velice pomalu.
Zdá se mi, že téměř po století, je u konce Keynesova velká diskuse o tom, zda stimulovat ekonomiku dluhem, nebo ne. Byla zajímavá, ale nyní se ukazuje, že jsme dluhové zdroje (ochotu privátních věřitelů půjčovat státu) vyčerpali. Už se nediskutuje o tom, zda stimulovat, nebo ne, protože i dluh je vzácný zdroj, který se sice jevil jako nekonečný, ale nekonečný nebyl a není. Je konec dluhového financování, nebo alespoň začátek konce. Teď jde jen o to, jak dlouho bude trvat, než nám to dojde. Mnoha státům již investoři za únosný úrok prostě půjčovat nechtějí a nemohou.