Poměrně často se v poslední době mluví o bezpeněžní ekonomice, antropologové i ekonomové se již delší dobu zabývají tím, že pracně hledají dávné či současné kultury, které peníze nepoužívají. Přitom není třeba hledat moc daleko ani hluboko - příklad bezpeněžní ekonomiky, která navíc nefunguje na základě přesné směny něco za něco, můžeme najít všude kolem sebe: v rodině a mezi přáteli.
Trochu to připomíná situaci na lodi: máme natažené plachty, ale vítr prostě ne a ne foukat. A my stále stojíme, tu a tam se pokusíme do plachet fouknout vlastním dechem, ale to, jak známo, nepomáhá - dech je příliš slabý, aby loď posunul, a i kdyby, foukat z lodě do plachet (tedy s(t)imulovat růst dluhem) z fyzikálního hlediska nemá valný smysl.
Uprostřed toho veškerého marasmu bychom však my Evropané neměli zapomínat na to základní: že EU je největší ekonomická jednotka na světě, že naše konkurenceschopnost na tom není zdaleka tak špatně, že jsme relativně málo zadlužení a že Evropa má nejstarší a největší zkušenost s tržní demokracií.
V čem je problém Evropy, když jinde, včetně USA, je dluh větší? Protože EU má 27 separátních fiskálních jednotek. Kdyby něco podobného měli v Japonsku nebo USA, řešili by problémy mnohem větší než my v Evropě - jejich bankrotů by bylo mnohem více.