Koho nebo co milujeme, není pouze otázka vztahu mezi dvěma lidmi či mezi člověkem a předmětem jeho lásky, ale - možná primárně - vztahu člověka k sobě samému.
Pokaždé mě zarazí, když tu otázku dostanu: Bude válka? ptají se mě v debatách, na ulici, ale dost často i moji kolegové. Stručná odpověď je: Nebude. Proč by také měla?
Titulek si vypůjčuji z básně od Tomáše Kafky, českého diplomata, který v krátkých básních, většinou psaných a rozesílaných formou SMS, často a trefně vystihuje dilemata doby. Marx a utrácení, státní plán a spontánní ekonomika - toť jakési perverzní naděje naší doby.
Ekonomiku lze léčit krátkodobě různými triky, ale zpravidla to něco stojí. Devalvace, stejně jako dluh či inflace ze začátku vypadají velice sladce a bezbolestně, sleva zadarmo, ale později zhořknou a stanou se strašáky, kteří danou ekonomiku mohou zničit.
Obchodovat za každou cenu je hloupé (zejména když se popírají vyšší principy: jako třeba prodat svoji vlastní matku, byť velice výhodně). Stejně jako by bylo hloupé s Ruskem či Čínou přestat obchodovat úplně, jen kvůli tomu, že jsou rozdílní.