Zábavní průmysl. Řekněte si ta dvě slova nahlas: zábavní průmysl. Není to zvláštní? Máme průmysl na výrobu zábavy. Zábava se stala prací, industrií, oborem, složkou HDP. Na výrobu zábavy máme celé odvětví, továrny, výrobní linky, odborníky. O čem to svědčí? Že si neumíme vytvářet zábavu sami, že se nedokážeme moc bavit sami. Problém je v tom, že nás přestává bavit i náš vlastní zábavní průmysl.
Paradoxně v době, kdy kapitalismus slaví globální triumf, hovoří se o jeho kolapsu. Klasický pár kapitalismus a demokracie není už takovou samozřejmostí. Čína, Singapur a další silné země mají daleko od demokracie, přesto tam kapitalismus "šlape". Což vede některé myslitele k zvrácení otázky: že to totiž není již kapitalismus a demokracie, ale kapitalismus nebo demokracie.
Ocitáme se v době velikého stěhování národů - ze světa našich předků do světa digitálního. Jednou nohou jsme stále tady, v prostorově-časové realitě tradičního světa, který se skládá z hmoty a okolního prostoru, ale druhou nohou jsme již ve světě abstraktivním, digitálním, kde vládne zkolabovaný časoprostor a platí jiná pravidla. Například zde není vláda, regulace, národ ani daně - je to spontánně zorganizovaný, uspořádaný chaos světa internetu, kde se "zhmotňují" naše nehmotné touhy a schopnosti. Jen si vezměte, kolik času dnes člověk tráví ve světě digitálním a kolik informací o vás samých je již dnes on-line. Naše těla jsou pochopitelně na tomto světě, ale naše duše se pomalu stěhuje do cloudu, do oblak, do jakéhosi všeobecného nebe, kde vše existuje virtuálně a nic reálně. Internet je lehkovážný. A bude víc.