Otázka, zda přijímat či nepřijímat pocty, dost záleží na tom, kdo ony pocty udílí. Pokud se prezident začne chovat svévolně (při jmenování velvyslanců, profesorů či premiérů), neměli by ti, kteří mají úctu k daným funkcím, tyto pocty z jeho rukou přijímat. Funkce velvyslance, titul profesora a členství ve vládě by měla být čest a tyto funkce by se měly těšit obecnému respektu (a to zejména u lidí, kteří o tyto pocty usilují nebo je zastávají). Pokud začne prezident bojkotovat parlamentní demokracii a hrát si na über-premiéra, nezbývá nic jiného než bojkotovat bojkot.

Na hrubý pytel hrubá záplata

Ti, kteří od něj tyto pocty přebírají, by se měli přestat tvářit, že pomáhají vlasti a že žádná jiná varianta není. V opačném případě se nám může stát, že si ministři i akademická obec mohou brzy dát přestávku, neb vše začne za ně řešit Hrad - kdo bude velvyslancem, kdo profesorem, kdo ministrem.

Představte si, že budou nakrásně předčasné volby - prezident ovšem může pověřit sestavením vlády úplně kohokoli nebo jej rovnou jmenovat premiérem (jak jsme právě viděli), aniž by nastala patová situace. Takže pokud by měl prezident "pocit", že lid nevolil dobře (třeba "byl mediálně zmanipulován" nebo cokoli jiného, co se hodí), může lid "opravit" a najmenovat odborníka podle svého gusta. Takže kdyby hypoteticky volby byly zítra a (ještě hypotetičtěji) dopadly se "stojedničkovou" většinou (jak je u nás zvykem), premiérem by se opět mohl stát kdokoliv (dle prezidentského gusta) a vládnout nejasně dlouho. Tento carský model nakročil již prezident předcházející a ten současný to dotahuje do krajnosti.

Nemuset být premiérem

Jiřího Rusnoka mám rád, osobně si jej vážím, považuji jej za odborníka, dobrého člověka a nekonfliktního ekonoma, který je neideologický a věcný. Nicméně, tuto funkci brát neměl. Podobně by se měli zachovat ostatní potenciální členové prezidentské vlády, kterým je či bude funkce nabídnuta. Podobně se měli zachovat profesoři, pokud chtěli zachovat profesorskému jmenování úctu a čest. Podobně by se měli zachovat rádobyvelvyslanci, které ovšem kromě prezidenta nikdo za velvyslance nechce (proč taky?).

Je nedůstojné být velvyslancem země, jejíž demokraticky zvolená vláda je nechce vyslat, aby naši zemi reprezentovali. Ostudou je bojkot ostatních velvyslanců (a ministra zahraničních věcí) trváním na svých kandidátech prezidentem. A ještě větší ostudou je, že tito prezidentovi kandidáti na velvyslance, které nikdo nechce, se této "pocty bez zásluh" sami nevzdají. Ta druhá ostuda je přitom ještě větší než ta první.

Pokud ztratí soudnost a gusto prezident, neměli by je ztratit ti, kteří se považují za odborníky, kteří tyto funkce přebírají. Podobně tak NERV může sloužit jen vládě, která má důvěru parlamentu, a máme ve zvyku odejít s legitimní vládou, která nás jmenovala.

Parlament bohužel nemá jinou možnost než rychle omezit roli prezidenta na čistě formální. Pocty, kterým se těší prezidentský úřad, byly očividně šity na jinou osobnost, než jaká tam sedí nyní. Toto doporučuji udělat rychle, než bude pozdě.

Světě, div se (nám)!

Prezident měl možnost zachovat se standardně. Nezachoval se tak. Teprve teď začínám pomalu chápat, proč minulý prezident tak propagoval prezidenta současného: byť odcházel se slušnou snůškou ostudy, najednou onen předešlý vypadá jako celkem pohodový prezident.

Pokud budeme volit nestandardní řešení a dělat nepochopitelné kroky, musíme si být vědomi, že budeme vnímáni jako nestandardní a nepochopitelná země. A to nejen pro zahraničí, ale zejména sami pro sebe.

Psáno pro HN