O kritice HDP jako statistiky (a nejvyšší mentální ekonomické mety) toho bylo řečeno a napsáno až až. Existuje mnoho článků a literatury tom, že HDP neměří, co si myslíme, že se dá nafukovat, že samotný růst HDP neznamená, že se dané jednotce povede lépe, že země může zbankrotovat i při prudkém růstu HDP a tak dále. Na druhou stranu se HDP jeví jako pevná, "tvrdá" statistika, která je objektivní, daná, nenáhodná, jistá - a nezávislá na našich zvyklostech, názorech, kultuře a dějinném vývoji. Přitom to tak nutně není.

Pomiňme nejčastější kritiku, totiž to, jak se HDP měří, a pojďme se zamyslet nad touto samotnou statistikou. My totiž měříme hodně věcí, přitom ale moc záleží na tom, co se měří. Proč pojímáme bohatství v národním kontextu (růst HDP Německa v. Řecka)? Vždyť jak jinak by vypadala současná debata, kdybychom měřili HDP třeba regionů? Rychle bychom zjistili, že onen osten sever versus jih by během chvíle vzal zasvé, protože bychom zjistili, že některé jižní regiony rostou mnohem rychleji než některé regiony na severu. A kdybychom neměřili HDP v národním kontextu, celá dnešní debata, která se občas tak nezdravě točí kolem dějin (zvlášť kolem druhé světové války), by zcela pominula. Z toho je celkem dobře vidět, jak to, co měříme, předurčuje následnou debatu. A to, že se HDP hlavně uvažuje a měří po národních celcích, a ne jinak, je jen jakási historická zvyklost, která mohla dopadnout, v jiném kontextu, úplně jinak.

Pozůstatek národovectví?

Způsob, jakým zveličujeme národní HDP, je tedy jakýmsi pozůstatkem národovectví - tuto statistiku potřebujeme k tomu, abychom věděli, který národ je na tom lépe, který hůře, který je (ekonomicky) výš a který níž. A také abychom (na desetiny procenta přesně) věděli, o kolik se máme v průměru na hlavu lépe než loni a kdo koho jak doháníme a kdo jak dohání nás.

Tento historický vývoj se pochopitelně mohl též udát úplně jinak. Mohli jsme třeba mluvit v kontextu vývoje odvětví. Pak bychom třeba zjistili, že transfery se neprovádějí ani tak ze severu na jih jako z odvětví do odvětví. I diskuse by byla zcela jiná: má třeba farmaceutický průmysl "dotovat" průmysl těžební? Mají nové technologie posílat peníze technologiím starým? Debata by to jistě byla jiná než ta dnešní - a dost možná by nás posunula dál. Ale určitě by nás zbavila zajetého klišé, které nás nikam neposouvá a které je politicky velice citlivé.

Ženy versus muži

Je léto, pojďme si zaspekulovat. Variant měření HDP by jistě mohlo být mnoho. Zkusme ale jednu mnohem bláznivější: tak třeba měření HDP žen v. mužů. Zprávy by zněly asi nějak takto: "Příjmy žen za rok 2012 vzrostly o 15 procent, kdežto mužům již třetí rok po sobě příjmy klesají meziročně o 3 až 4 procenta. Muži žádají ženy o transfery. Ženy na muže vytahují příklady jejich historických křivd a utlačování."

Nebo ještě absurdnější příklad: bruneti a brunetky versus blondýni a blondýnky versus zrzky a zrzkové. Jakpak to asi vypadá tady? Nedějí se i v této dimenzi nějaké nespravedlivé transfery?

Jistě, ten příklad byl (schválně) zcela absurdní, ale o co méně je absurdní stav dnešní, kdy měříme HDP národnostně? Neabsurdní nám to přijde jen proto, že jsme si na to historicky zvykli. Je klidně možné - ba pravděpodobné - že demarkační linie rozdílností se v budoucnu budou měřit jinak než dnes. To jen abychom nebrali ta naše čísla tak smrtelně vážně. A ačkoliv HDP vypadá jako tvrdá a objektivní statistika, její tvrdost a objektivnost je dána zvykem, který se stal tak samozřejmým, že jej přijímáme téměř s náboženskou horlivostí. A ještě jedna věc: byla by škoda právě kvůli této statistice (která sice není jediná, ale patří mezi královny statistických čísel) rozložit euro, nebo dokonce EU. I v ekonomii platí, že každý chvilku tahá pilku. Tu jih, tu sever, tu bruneti, tu blondýni. Vždyť "nemocným mužem (nebo ženou) Evropy" je každou chvilku někdo jiný - a navíc záleží na tom, v jakých kategoriích měříme kategorie. A o tom, že je lepší těm nemocným pomáhat, o tom bude článek příští.

Psáno pro HN