Iluzorní predikce bereme často daleko vážněji a svatěji než trošku reálnější revize.

Vždy se to hodí u těchto extatických příležitostí zopakovat. Když si půjčím deset tisíc korun, nejsem o deset tisíc korun bohatší. To by si myslel asi jen blázen. Ale když stejnou operaci udělá celý národ, všichni – včetně vzdělaných analytiků, ekonomů v bílých košilích a šik kravatách – tleskají a slaví, že jsme o deset tisíc bohatší. Nejsme.

Na to člověk nemusí být ekonom, aby poznal rozdíl mezi půjčenými a vlastními penězi. Když si půjčím, znamená to, že peníze musím vrátit. Ne, že jsem bohatší. „Doh!“ řekl by Homer Simpson a myslel by tím „jak banální!“. A peníze musím vrátit, ať už je má investice úspěšná, nebo nikoli. Prostě nejsou moje, jak prosté, milý Watsone. „Elementary, my dear Watson,“ jak by řekl Sherlock Holmes. Kdyby to totiž někdy vůbec řekl, protože ve skutečnosti ani v jedné ze svých 56 povídek a čtyř knih tuto frázi Arthur Conan Doyle Sherlockovi do úst nevložil.

Pokud si stát v roce 2013 půjčí 1,3% HDP (loni si půjčil 3,99 %) a tyto peníze narve do ekonomiky a ten stejný rok mu ekonomika vzroste, a to HDP o 5,5 %, vůbec to neznamená, že Česko „zbohatlo“. A už vůbec ne o 5,5 %.

Zaprvé, HDP není – nikdy nebylo ani nemělo být – měřítkem bohatství, ale ekonomické aktivity. Což vůbec není to samé. Když si zbombardujeme Karlův most a Hrad a ten rok ho znovu postavíme, HDP vzroste. Což neznamená, že jsme zbohatli, že? Pokud pokácíme všechny stromy v ČR a vyvezeme je do Německa jako nezpracovanou kulatinu, naše HDP vzroste. Co na tom, že by se jednalo asi o největší ekonomický hřích, co národ může udělat – mrhat nezpracovanými přírodními zdroji a vyvézt je bez přidané hodnoty ven. Znamená to, že jsme zbohatli? Nebo kdybychom zakázali dětem chodit do škol a nahnali je do továren na traktory a kulomety, naše HDP by vzrostlo, což znamená, že se zvýší naše ekonomická aktivita, ale nikoli naše bohatství.

HDP: hrubý dluhový produkt Zadruhé, i kdybychom nakrásně zbohatli o 5,5 %, bohatneme na úkor dluhu. A je jedno, od koho si stát půjčil – zda od domácího, nebo zahraničního věřitele, spolu s bohatstvím vzrostlo i naše zadlužení. Ano, v roce 2013 vzrostl HDP více než náš dluh, ale byly roky, kdy tomu bylo přesně naopak. Proto bychom měli pod zkratkou HDP číst spíš „Hrubý Dluhový Produkt“. Bylo by to mnohem výstižnější.

Zatřetí, jak někdo se špetkou rozumu může věřit v ekonomické predikce, když sám Český statistický úřad (stejně jako jiné „staťáky“ všude na světě) v rámci revizí cvičí s roky starými HDP daty nahoru a dolů v řádu procentních bodů. Teprve na podzim 2014 víme, o kolik se změnil HDP v roce 2013, a určitě to není poslední revize. Jak tedy věřit predikcím na rok 2013, které pocházejí z roku 2011, tedy standardní dva roky napřed? Vlastně z toho vůbec mám pocit, že bereme iluzorní predikce mnohem směrodatněji – a svatěji – než trošku reálnější revize.

Iluze bohatství – exaktní nevěda Začtvrté, naše západní ekonomická společnost žije v ekonomicky iluzorním světě. Máme pocit mnohem bohatší společnosti, než je ve skutečnosti: Žijeme v ekonomicky naivním světě, protože do našeho bohatství započítáváme dluh. Bohatství USA je dnes postaveno na dluhu, který se pohybuje kolem sta procent jejich roční produkce. Kdyby USA chtěly pocítit, jak jsou skutečně bohaté, celý rok by musely každý vydělaný dolar (celý jeden roční hrubý domácí produkt) použít na splátku dluhu, přičemž by pochopitelně většina společnosti umřela hladem, neb málokdo má takové úspory, aby mu rok vydržely. A jestli chtějí vědět, jak jejich HDP roste skutečně, a ne na dluhovém tripu, ať to zkusí jeden rok bez vládních deficitů. Měřit růst HDP při zapojení dluhových kortikoidů je jako měřit výšku dítěte, které je na chůdách.

Toto bychom si měli říci předtím,než se začneme tvářit jako Sherloci, kteří počítají na setinu přesně čísla,u kterých ani nevíme,co měří. Jinak se z ekonomie skutečně stane velice exaktní nevěda.

psano pro HN