O tom jak se v Evropě už nic moc materiálního nevyrábí. O filozofických rozdílech mezi Google a Microsoftem a o tom, jak produkujeme stále více abstraktností a emancipujeme se od hmotné výroby. A taky o tom, jaká je současnost budoucnosti...

Platón kdysi rád hovořil o oproštění ducha od hmoty. Materiálního je dobré se zbavovat a člověk se má věnovat, je-li to jen trochu možné, věcem duchovním a duševním. I samotná práce byla vyhrazena pro nejnižší třídy; naopak třídy vyšší se dle filozofa měly věnovat abstraktním úvahám ve světě idejí.
Zpět na zem. Kdybychom měli do jedné věty shrnout vývoj hospodářství naší civilizace, dali bychom Platónovi za pravdu: naše výroba se čím dál víc oprošťuje od hmoty. Západní svět toho už moc materiálního nevyrábí.

Od hmoty k myšlenkám

Ty nejbohatší země mají největší podíl HDP v službách, zatímco zpracovatelský průmysl, zemědělství a továrny se stěhují do zemí, které nejsou tak vyspělé a je tam levněji. Naše hospodářství se přesouvá od vyrábění věcí do stále abstraktnějšího světa. I Česká republika vytváří téměř 60 procent svého HDP ve službách.
Nejlépe je tento posun vidět při srovnání staršího titána Microsoftu a jeho mladého rivala Googlu. Přes veškeré lapálie a záplavy stále horších čísel z Ameriky ohlásil minulý pátek Google nečekaně dobré zprávy; jeho tržní hodnota se během jediného dne zvedla o 17 procent. Pokud dáme dohromady majetek dvou zakladatelů, jsou na sedmém místě v pořadí nejbohatších lidí na světě. Dýchají tak na krk o generaci staršímu Billu Gatesovi.
Mimochodem, mezi stovkou nejbohatších lidí jsou zakladatelé Googlu ve svých pětatřiceti zdaleka nejmladší. Věkový průměr tohoto skrovného klubu je totiž 62 let.

Co produkuje Google za "zboží"?

Google dovádí abstraktnost k dokonalosti. Na rozdíl od Microsoftu zákazníkům nic neprodává. Zbožím Microsoftu je software, což je samo o sobě dost abstraktní, ale produkt lze aspoň zabalit do krabice a chránit copyrightem. Ale jaké je zboží Googlu?
Google vydělává na tom, že vytvořil, obsadil a uhájil ústřední časoprostorový komunikační uzel či křižovatku. Pokud bychom měli označit pomyslný středobod internetu, všudypřítomné abstraktní pavučiny informací a zábavy, mohl by jím docela dobře být právě Google. Přitom pokud otevřeme tuto vstupní bránu internetu, objeví se nám prázdná bílá stránka. Není tu téměř nic - kromě jednoho řádku, kam ovšem zadáme požadavek my.

Kdo by se spontaneity bál

Microsoft se snaží zabránit užívání svých produktů lidem, kteří nezaplatili, žije z prodeje exkluzivity. Google to vnímá opačně: čím více lidí ho používá, tím lépe.
Právě kvůli tomu Google zdarma nabízí skoro všechny služby (které se prodávají jako Microsoft Office). Úložné místo je také zdarma. Textový editor umí opravit i češtinu.
Microsoft se bojí spontaneity, a proto si hlídá svůj zdrojový kód; upravovat své programy mohou jen zaměstnanci Microsoftu. Google naopak ze spontaneity žije a do svých služeb de facto bere miliony neplacených dobrovolníků po celém světě. Příklad? YouTube, jejž Google převzal. Kdo by kdy věřil, že na spontánním sdílení a promítání domácích videí se dá vydělat tolik peněz! Tyto služby dnes plní roli veřejného statku, k němuž má přístup téměř každý.
Google si zakládá na designu a image, podařilo se mu vytvořit svou vlastní subkulturu (srovnejme s pověstí Microsoftu). Prostředí firmy připomíná spíš dětské hřiště než kancelář - místo židlí závěsné houpačky nebo nafukovací barevná křesla, místo schodů kluzačky a hasičské tyče, po zemi se válí míče a velké kostky. Hrát si v práci je doporučeno, nosit kravatu nikoli.

Budoucnost současnosti

Proč je tato úvaha důležitá pro ekonoma nebo kohokoli, kdo se zamýšlí nad naší dobou? Protože ukazuje, kam kráčí budoucnost výroby. Přesouvá se do vyšších pater abstrakce a stává se i lidštější.
Pro Google je nejdůležitější vlastností kreativita, nápad a hravost. Tomu odpovídá i atmosféra jeho pracovního prostředí. V minulosti byla důležitá strojovitost, technické a exaktní myšlení - jenže toto vše se během několika málo let přestěhuje do Indie a Číny.
Implikace pro české firmy, hospodářskou politiku a zejména pro reformu vzdělávání je nabíledni. Je před námi příležitost vytěžit z trendu hravé doby maximum. V opačném případě nám hrozí, že se pohodlně zasekneme v materiálnu Platónovy jeskyně.


text vyšel v HN