Tolik změn najednou v EU snad nikdy nebylo. A kdo bude mít zrovna v tuto rozhodující dobu zátěžových testů na starosti předsednictví Rady EU a držet otěže diskuse? L'enfant terrible Česká republika.

Česko jako bez-vlajková loď
Kromě složitých logistických příprav budou diplomaté mimo jiné muset řešit takový nepěkný, zapeklitý oříšek. Kdo, zda vůbec a jakým způsobem půjde za prezidentem s dotazem čí žádostí, zda by se neslušelo, aby na Hradě, alespoň během předsednictví vlála evropská vlajka? Už jsme přeci členy pár let, nikdo nám národní identitu neukradl (stále je naše, ať už je jakákoli!), ani jsme se nerozpustili jako kostka cukru v kávě. Společná měna nezanikla (naopak euro se stalo nejúspěšnější globální měnou) a ani EU se nám nerozpadá, ani neválcuje naši suverenitu. Po těch pár letech to vypadá, že se EU nemusí bát ani na Hradě. Co to tedy jen tak zkusmo vyzkoušet s tou vlajkou alespoň na šest měsíců? Ona to totiž není taková banalita, jak se může zdát. Symboly (a vlajka je primárně symbol) jsou asi tak důležité jako neverbální komunikace, o které se tvrdí, že posluchače ovlivňuje mnohem více než sdělení mluvené.

Ale zpět na zem. Euro-zóna zažívá svůj zátěžový test, nejtvrdší ve své historii. Co Evropě hrozí a jaké máme jako Evropané příležitosti? Máme se na české předsednictví těšit nebo se jej bát?

První pořádná zkouška eura
Zaprvé poprvé od svého vzniku projde zkouškou ohně společná měna. Euro posiluje až na úroveň, které je pro některé politiky na hraně únosnosti. Zatímco americký import do EU roste meziročně více než o dvacet procent, evropský export do Ameriky stagnuje, v případě Německa dokonce klesá. Přestože si Evropa šikovně hledá trhy jinde, je dopad silného eura znát. Navíc se hospodářská dynamika jednotlivých zemí začíná rozvírat a určovat společnou úrokovou sazbu bude složitější než v minulosti.

Světová multi-krize a co s Evropou
Zadruhé se svět otřásá ve dvou krizích, v té americké hypoteční, které se pomalu přelívá do zbytku světa a krizí cen potravin, které má dramatické dopady zejména na chudý svět, ale její ozvěny se také ozývají po celé zeměkouli. Evropa by se neměla chovat, tváří v tvář asijskému a africkému hladu, netečně - snad skutečně začneme něco dělat se svou protekcionistickou a předraženou společnou zemědělskou politikou. Po dlouhé době vzorově ukázněné globalizace, díky níž celý svět (a my s ním) v minulých letech tak bohatl, začíná globalizace ukazovat i svou odvrácenější stranu mince. Vlastně bylo až z podivem, jak dlouho toto růžové období globalizace trvalo.

Rozkročení ekonomiky
Zatřetí i přes potíže v jednotlivých zemích, Evropě jako celku se bude dařit relativně dobře. Ony dvě světové krize se Evropě se zatím moc neprojevují (vyjma posilováním eura). A i když malý dopad pociťujeme i my, není zdaleka tak silný jako u jiných světových hráčů. Dle odhadů poroste euro-zóna tento a následující rok poprvé ve své historii násobně rychleji než USA. Zatím vše nasvědčuje tomu, že se můžeme stát ostrůvkem slušné ekonomické stability.

Zpět na koně
Začtvrté je nyní Amerika intenzivně zahleděná do sebe a na zbytek světa nemá tolik prostoru. Může za to vleklá a únavná válka, hypoteční krize, těsné prezidentské primárky a následně i samotné volby, které proběhnou v listopadu. Evropa má šanci posílit svou (prozatím slabou) pozici globálního hráče. Mimochodem nový americký prezident či prezidentka se tak budou v oválné místnosti zabydlovat právě v době, kdy bude ČR přebírat předsednictví.

Evropský prezident – ticho po pěšině
Zapáté právě první den našeho předsednictví by podle všeho měla stoupit v platnost druhá generace evropské ústavy, lisabonská smlouva. Evropa by tak měla získat výraznější představitele, kteří za nás budou hovořit a dojde tak k velké změně právě v mezinárodních otázkách. Jak však bude tento systém fungovat prakticky a jak dlouho si budeme zvykat na nový režim, je ve hvězdách. A právě Česká republika, která s tímto zatím nemá žádné zkušenosti, bude předsedat EU, které si ze dne na den projde svou snad největší politickou změnou ve své historii. Je mimochodem zajímavé, že se americkým primárkám evropský tisk věnuje výrazně více než nastávající volbě vlastního prezidenta. Navíc prvního v dějinách.

My dva a čas
No a konečně zašesté: právě v první den našeho předsednictví bude Slovensko s velkou pompou vítat euro. Nejenže na sebe hned první dny a týdny strhne po všech stánkách pozornost, ale postaví naše politiky a centrální bankéře před otázku, na kterou mohou odpovídat jen rozpačitě. Jak a na kdy to vidíme s eurem? Česká republika tak bude první novou předsednickou zemí EU, která nejenže euro nepoužívá, ale navíc ani neví, co a kdy ve své budoucností v tomto směru vůbec chce.



Článek vyšel ve zkrácené verzi v Respektu