Deset let eura - nač prezidentský skepticismus?
Kluk leží na lopatkách a volá "odvolej" na svého přemožitele. Až po chvíli mu realističtější kamarád přispěchá na pomoc se slovy "takhle ti to neodvolá".
Když naši politici hrdě uvažují o tom, že do eurozóny není třeba spěchat, vybaví se mi vždy právě tahle scéna z filmu Obecná škola. Už teď jsme totiž víceméně na posledním místě. Ostatní země uvažují o mnohem bližších termínech vstupu než my. Takže pokřikování o ležérním tempu z konce pelotonu vyznívá - řekněme zábavně. Stejně tak jako poučky věnované 23 zemím, které eura již přijaly, nebo se na to co nejdříve chystají.
Hůl se nemusí vždy najít
Článek prezidenta republiky Deset let eura: důvod k oslavě? (HN 4. června) byl relativně střízlivým - byť skeptickým - ohlédnutím za dekádou společné měny. Nad některými předestřenými argumenty je však třeba se zamyslet hlouběji.
To, že se z eura stala silná a respektovaná měna, je velký úspěch, který není rozumné bagatelizovat. A to obzvláště ne, když si uvědomíme, že uvedené měně někteří věštili jepičí život. Realita je taková, že euro je zatím úspěšnější, než kdo čekal.
Rovněž tvrzení, že evropské státy zbrzdily svoji výkonnost po zavedení společného platidla, připomíná chůzi po ostří statistického nože. Máme snad lepší analýzy než Evropská komise, která uvádí, že díky společné měně eurozóna naopak roste zhruba o procentní bod rychleji než bez něj?
Argumentovat inflací je podobné. Ano, ve Slovinsku po zavedení eura stoupla. Je ale trošku zvláštní, že začala narůstat až s devítiměsíčním zpožděním. Shodou okolností ve stejnou dobu, kdy začala inflace nabobtnávat i v Česku. A shodou okolností je česká inflace vyšší než ta slovinská. Než touto holí začneme bít euro, měli bychom si ji nejdříve prohlédnout, zda vůbec drží pohromadě...
Inflační stašení inflací
Ano, euro přispívá v zemích s rychlejším růstem k inflaci. Ale nikoli tragicky. I z minulosti totiž víme, že žádné inflační horory se v žádné přistoupivší zemi neodehrávaly. Přes optické iluze zdražování se totiž inflace v žádné zemi dramaticky nezvedla. Tento fakt je dnes velice dobře zdokumentován a zatím nebyl zpochybněn. Analýzy naopak hovoří o tom, že euro přispělo k slovinské inflaci pouhými šesti (analýza slovinské vlády) nebo čtyřmi (analýza Evropské komise) desetinami procenta. Národná banka Slovenska čeká po přijetí eura nárůst inflace o zhruba 1,5 %. A konečně Eurostat odhaduje, že v roce zavedení eura do oběhu přispěla nová měna k inflaci v rozmezí 0,12 - 0,29 %.
Není jediný důvod, proč by Česko mělo být výjimkou. Leda by se strašení ze zdražování skutečně ujalo a lidé by jej sami zakomponovali do svých inflačních očekávání...
Panu prezidentovi také vadí, že eurozóna nemá jednotnou inflaci, protože "skutečná měnová oblast" by měla mít údajně inflaci jen jednu. To stojí za pozornost. Ale kdyby se inflace například v Čechách měřila po jednotlivých krajích, t aké bychom neměli jen "jednu inflaci". V každém kraji je trošku jiná cenová hladina, jiná rychlost růstu, jiné platy a nájmy. A ceny se tak mění různým tempem.
Bruselští úředníci nejsou
Drtivá většina evropských zemí před deseti lety předala svou suverénní měnovou politiku společné Evropské centrální bance. I tak velké a ekonomicky silné státy, jako je Německo, Francie či Itálie, se suverenity dobrovolně vzdaly ve prospěch měny společné. Protože to shledaly výhodnějším. V Česku, jehož HDP je menší než 1 % produktu těchto zemí, se ovšem o obavách ze ztráty suverenity hovoří ještě deset let poté...
"Bruselští úředníci nejsou schopni reagovat na měnící se podmínky." Čeští snad ano? Kdyby chtěla, umí ČNB zvrátit posilování koruny? Umí nakládat libovolně s inflací? Umí ji snížit, když chce?
Navíc nic jako bruselský úředník neexistuje. Ti, kteří tam bydlí a pracují, jsou občany členských států, včetně Česka. Je jen na politicích, jak toho dokážou využít.
Jak propadnout testem?
Euro možná skutečně stojí před svým prvním testem. Ale právě opevňování se na vlastním písečku - a představa, že by eurozóna byla silnější s 15 měnami než s jedinou - je spolehlivou cestou, jak v testu propadnout.
V období, kdy se svět lekl - a některé země odvracejí tvář od mezinárodního obchodu - by bylo velkou chybou vylévat jeden z největších výdobytků evropského trhu: společnou měnu.
Článek vyšel v HN.
Když naši politici hrdě uvažují o tom, že do eurozóny není třeba spěchat, vybaví se mi vždy právě tahle scéna z filmu Obecná škola. Už teď jsme totiž víceméně na posledním místě. Ostatní země uvažují o mnohem bližších termínech vstupu než my. Takže pokřikování o ležérním tempu z konce pelotonu vyznívá - řekněme zábavně. Stejně tak jako poučky věnované 23 zemím, které eura již přijaly, nebo se na to co nejdříve chystají.
Hůl se nemusí vždy najít
Článek prezidenta republiky Deset let eura: důvod k oslavě? (HN 4. června) byl relativně střízlivým - byť skeptickým - ohlédnutím za dekádou společné měny. Nad některými předestřenými argumenty je však třeba se zamyslet hlouběji.
To, že se z eura stala silná a respektovaná měna, je velký úspěch, který není rozumné bagatelizovat. A to obzvláště ne, když si uvědomíme, že uvedené měně někteří věštili jepičí život. Realita je taková, že euro je zatím úspěšnější, než kdo čekal.
Rovněž tvrzení, že evropské státy zbrzdily svoji výkonnost po zavedení společného platidla, připomíná chůzi po ostří statistického nože. Máme snad lepší analýzy než Evropská komise, která uvádí, že díky společné měně eurozóna naopak roste zhruba o procentní bod rychleji než bez něj?
Argumentovat inflací je podobné. Ano, ve Slovinsku po zavedení eura stoupla. Je ale trošku zvláštní, že začala narůstat až s devítiměsíčním zpožděním. Shodou okolností ve stejnou dobu, kdy začala inflace nabobtnávat i v Česku. A shodou okolností je česká inflace vyšší než ta slovinská. Než touto holí začneme bít euro, měli bychom si ji nejdříve prohlédnout, zda vůbec drží pohromadě...
Inflační stašení inflací
Ano, euro přispívá v zemích s rychlejším růstem k inflaci. Ale nikoli tragicky. I z minulosti totiž víme, že žádné inflační horory se v žádné přistoupivší zemi neodehrávaly. Přes optické iluze zdražování se totiž inflace v žádné zemi dramaticky nezvedla. Tento fakt je dnes velice dobře zdokumentován a zatím nebyl zpochybněn. Analýzy naopak hovoří o tom, že euro přispělo k slovinské inflaci pouhými šesti (analýza slovinské vlády) nebo čtyřmi (analýza Evropské komise) desetinami procenta. Národná banka Slovenska čeká po přijetí eura nárůst inflace o zhruba 1,5 %. A konečně Eurostat odhaduje, že v roce zavedení eura do oběhu přispěla nová měna k inflaci v rozmezí 0,12 - 0,29 %.
Není jediný důvod, proč by Česko mělo být výjimkou. Leda by se strašení ze zdražování skutečně ujalo a lidé by jej sami zakomponovali do svých inflačních očekávání...
Panu prezidentovi také vadí, že eurozóna nemá jednotnou inflaci, protože "skutečná měnová oblast" by měla mít údajně inflaci jen jednu. To stojí za pozornost. Ale kdyby se inflace například v Čechách měřila po jednotlivých krajích, t aké bychom neměli jen "jednu inflaci". V každém kraji je trošku jiná cenová hladina, jiná rychlost růstu, jiné platy a nájmy. A ceny se tak mění různým tempem.
Bruselští úředníci nejsou
Drtivá většina evropských zemí před deseti lety předala svou suverénní měnovou politiku společné Evropské centrální bance. I tak velké a ekonomicky silné státy, jako je Německo, Francie či Itálie, se suverenity dobrovolně vzdaly ve prospěch měny společné. Protože to shledaly výhodnějším. V Česku, jehož HDP je menší než 1 % produktu těchto zemí, se ovšem o obavách ze ztráty suverenity hovoří ještě deset let poté...
"Bruselští úředníci nejsou schopni reagovat na měnící se podmínky." Čeští snad ano? Kdyby chtěla, umí ČNB zvrátit posilování koruny? Umí nakládat libovolně s inflací? Umí ji snížit, když chce?
Navíc nic jako bruselský úředník neexistuje. Ti, kteří tam bydlí a pracují, jsou občany členských států, včetně Česka. Je jen na politicích, jak toho dokážou využít.
Jak propadnout testem?
Euro možná skutečně stojí před svým prvním testem. Ale právě opevňování se na vlastním písečku - a představa, že by eurozóna byla silnější s 15 měnami než s jedinou - je spolehlivou cestou, jak v testu propadnout.
V období, kdy se svět lekl - a některé země odvracejí tvář od mezinárodního obchodu - by bylo velkou chybou vylévat jeden z největších výdobytků evropského trhu: společnou měnu.
Článek vyšel v HN.