Vědecky porozumět lze jen něčemu statickému, nespontánnímu, předvídatelnému, tedy ne-životnému. To je cena, kterou vědci musí být ochotni zaplatit za exaktnost. Cenou za vědeckou přesnost a eleganci je život, který vědě uniká. Odměnu představuje svět logiky a abstrakcí, které ve svém vlastním světě fungují. Mohou být elegantní a mohou do sebe zapadat. Mohou však být i na hony vzdálené světu živých.

Druhý je svět, ve kterém věda mlčí. Nejlépe to vystihuje poslední věta Wittgensteinova monumentálního Traktátu, která se rovněž stává vyvrcholením celého jeho díla: "O čem nemůžeme mluvit, o tom musíme mlčet." Řadu oblastí života (snad nejdůležitějších) musí věda (je-li poctivá) přejít mlčením, ačkoli se jedná právě o ty nejzajímavější, a tedy ty, o kterých mluvit chceme.

Na myšlenku mlčení navazuje další velký filozof Martin Buber: "Jsou okamžiky hlubokého mlčení, v nichž zříme světový řád - jako přítomnost. Tehdy slyšíme - ve vzletu - tón, jehož nejasným notovým obrazem je uspořádaný svět. Tyto okamžiky jsou nesmrtelné a zároveň nejpomíjivější: nelze si z nich uchovat žádný obsah, ale jejich síla vchází do stvoření a poznání člověka, paprsky jejich síly pronikají do uspořádaného světa a znovu jej roztavují."

Kdy by člověk nemohl žít

Buber zároveň nabídl snad nejlepší popis světa živých ve své knize Já a Ty.

Vztah Já - Ono funguje na principu kalkulace, analýzy a racionality. Vztah Já - Ono je vztahem pro nějaký jiný cíl než vztah sám, vztah znamená v tomto procesu pouze prostředek. Vztahy Já - Ono lze vědecky analyzovat.

Naopak vztah Já - Ty se od všeho odlišuje, je to čistý vztah pro vztah samotný, který nemá žádnou jinou hodnotu či cíl než vztah sám. Nenajdeme zde místo pro kalkulaci, vztah Já - Ty probíhá vždy jen v bezprostřední přítomnosti a nelze jej analyzovat. Mezi "Já" a "Ty" není žádná soustava pojmů, žádné předchozí vědění a žádná představivost. Mezi "Já" a "Ty" není žádný účel, žádná chtivost a žádné předjímání, každý prostředek je překážkou. Jenom tam, kde se všechny prostředky hroutí, dochází k setkání.

Buber popisuje chování, které přímo odporuje ekonomickému chování, jež připouští (a předvídá) pouze ve světě Já - Ono.

Immanuel Kant v jednom ze svých morálních imperativů zakazuje druhého používat jako prostředek k dosažení cíle. Kant tedy mezi lidmi zakazuje ekonomický vztah Já - Ono.

Buber se staví (k homo oeconomicus) milostivěji a jednání Já - Ono připouští. Dokonce postuluje, že není možné žít pouze ve světě čistého vztahu Já - Ty, v čisté přítomnosti: "Nelze žít pouze v přítomnosti: strávila by nás, kdyby nebylo možno postarat se o to, aby byla rychle a důkladně překonána. A ve vší vážnosti pravdy poslyš: kdyby neexistovalo Ono, nemohl by člověk žít. Ale ten, kdo žije pouze s ním, není člověkem."

Skutečný prožitek života a lidskosti umožňuje pouze čirá přítomnost, věda je pak možná pouze v minulosti, kdy prožitek "utvrdl", byl racionálně zařazen do kategorie a je tedy analyzovatelný.

Emoce můžeme vědecky zkoumat, až když se přestanou chovat jako emoce. Tedy když přítomný prožitek tvrdne v minulost.

Tma

Existuje komunikace mezi živým světem a trpným světem vědy? Ano i ne: podstatě skutečného světa vědecky nikdy neporozumíme. Umíme jej pouze pozorovat v jeho ztvrdlých podobách. Ekonomie tedy zůstane navždy odkázána na ontologii ex post.

Zároveň ani přítomná realita živého světa není uchopitelná. Nejsme schopni nahlédnout jej z vědecké perspektivy logiky vztahů. Zde panuje vědecká Tma, zde by měla věda mlčet.

Psáno pro HN