Plná verze zde: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/tomas-sedlacek.php?itemid=7616
Existuje evropská země, která relativně nedávno stála na rozhraní podobně závažných ekonomických potíží, jaké teď začínají stále silněji a nebezpečněji doléhat na nás. Dokázala je úspěšně zvládnout a dnes patří k nejstabilnějším a nejobdivovanějším zemím světa. Řeč je o Finsku, jehož zkušenosti se nám právě teď mohou hodit víc, než si myslíme. Nechme se jím inspirovat.

Naše ekonomika stojí na rozcestí. To, díky čemu jsme rostli - nízké mzdy a masivní příliv zahraničních investic - se pomalu vyčerpává. Méně složitou výrobu přebírá Východ a nákladové výhody již zdaleka nejsou markantní. Byli jsme úspěšní, dostali jsme se však na bod, kde můžeme pár let ještě relativně slušně "přežívat". Je to ale jako s učením se cizím jazykům: mnoho lidí "zamrzne" na úrovni, kdy se "jakž takž" domluví, ale už se nikdy neposune dál. I my jsme nyní funkční tržní ekonomika, ale zůstaneme-li stát na místě, budeme přežívat jen za cenu každoročního zadlužování na úkor budoucnosti.

Můžeme ještě několik let tolerovat deficitní hospodaření státu. Ještě pár let si toho běžný občan nemusí všimnout, pak ale už jen těžko bude cesta zpět. Toto je cesta vyhrávání voleb na základě toho, kdo komu co slíbí - ať už je to snižování daní, nebo zvyšování dárků. Obojí dříve nebo později zaplatí volič. Nebo se můžeme postavit na vlastní nohy, a na zdravé nohy tak postavit i naši budoucnost.

Budoucnost a tunel

Na rozdíl od mnohých západních i východních sousedů jsme veřejné rozpočty nezatížili náklady na další sanaci finančního sektoru, který v globální finanční krizi (zatím) obstál. Již před vypuknutím hospodářské krize byly však české rozpočty dlouhodobě neudržitelné. Výpadek daňových příjmů a zvýšené sociální výdaje v průběhu krize tento negativní trend ještě prohlubují. Naše rozpočty je třeba konsolidovat.

Mezinárodní měnový fond sice hovoří minimálně o 140 příkladech rozpočtové konsolidace ve světě v posledních 30 letech. Nicméně téměř dvě třetiny těchto pokusů byly neúspěšné (!) a původní zlepšení rozpočtové bilance bylo do tří let od počátku pokusu vymazáno. Existuje-li evropská země, která již na podobném rozhraní stála a vybrala si dobře, pak je to Finsko, které nabízí jeden z nejlepších adaptačních scénářů. Nechme se jím inspirovat.

Finsko nedisponuje skoro žádnými výraznými přírodními zdroji krom dřeva. Jeho bohatství spočívá v intelektu a pracovitosti obyvatel. Finsko patří k fiskálně nejzodpovědnějším zemím unie, drží se na vrcholu světového žebříčku konkurenceschopnosti a má jen velmi malé problémy s korupcí. Celkově díky tomu patří k nejstabilnějším zemím světa.

Přitom jeho dějiny nejsou nikterak přímočaré. Finsko bývalo velice chudé a navíc si od roku 1989 prošlo podobným šoky jako my. Na konci 80. let minulého století byla tamní ekonomika vysoce závislá na trhu bývalého Sovětského svazu. Jeho kolaps byl pro finské hospodářství mimořádně tvrdý - téměř srovnatelný s tím, co zažívalo Československo.

Ve finském případě byl výpadek zahraniční poptávky ještě zesílen bankovní krizí způsobenou nejen kolapsem vývozu, ale i splasknutím bublin na trzích aktiv a nadhodnoceným kurzem národní měny. Jen pro představu: finský hrubý domácí produkt v letech 1991 - 1994 poklesl o 13 %, investice se zhroutily na necelou polovinu předkrizové úrovně a nezaměstnanost během velmi krátké doby stoupla ze 3,5 na 18 %. Veřejné finance byly v rozvalu a celá odvětví finského průmyslu musela být reorganizována od základu.

Česko se dnes již nemůže spoléhat na polštáře zmírňující systémovou transformaci 90. let v podobě devalvace koruny a mzdových nákladů, jež umožnily velmi úspěšnou reintegraci do světové ekonomiky. Tehdejší polštáře jsou pryč a globální recese nám připravila poměrně tvrdé přistání. Právě proto je zkušenost Finska cenná a stojí za pečlivé prostudování.

Lehce našlapující ekonomika

Finové pěstují dlouhodobě obezřetnou rozpočtovou politiku právě proto, že si pamatují hořkost poslední krize, která si vynutila velmi nepopulární opatření. Tamní veřejný dluh se v letech 1990 - 1993 zečtyřnásobil z 14 % na 56 % HDP. Vláda tak musela krátit skoro všude, včetně citlivých sociálních výdajů. Podotkněme, že úsporné návrhy prosazovala i tamní sociální demokracie. S úspornými rozpočty v 90. letech souhlasili též bývalí komunisté. Je symptomatické, že jediné, kde Finové neškrtali ani v časech nejhlubší krize - a naopak zde finance navyšovali - byla podpora strategických investic do budoucnosti. Především do školství, vědy a výzkumu, ale také do kultivace tržního prostředí a institucionálního zázemí.

Finský politický systém se vyznačuje stabilitou, konsenzuálním rozhodováním a kontinuitou, což souvisí i s tím, že v zásadě jde o rotaci tří největších politických stran, z nichž dvě zpravidla vytvářejí jádro vládní koalice.Nastavená politická struktura má dopad i na fiskální politiku: finský ministr financí bývá vždy členem druhé nejsilnější vládní strany, má tak paradoxně mnohem větší moc, protože premiér ani mnozí další členové vlády jej nemohou "válcovat" po stranické linii.

Přestože se o severských zemích traduje, že jsou velice daňově nákladné (vysoké daně a vysoké výdaje státu), porovnání čísel ukazuje v případě Finska něco trochu jiného. Česko má nyní výdaje na úrovni 42,2 % HDP, Finsko sice o málo vyšší (48,4 %), což je ale pořád méně než v případě Maďarska, kde už výdaje atakují hranici poloviny HDP (49,8 %). A budeme-li ještě pár let přešlapovat na místě, předeženeme Finy podobně jako Maďaři.

Dnes se Finové intenzivně zabývají přípravou komplexní daňové reformy. Cílem je vytvořit takový daňový systém, který by podporoval podnikatelskou kulturu, růst produktivity práce i zaměstnanosti. Daňové břemeno má být nastaveno tak, aby zároveň zajistilo udržitelný vývoj veřejných financí při rozumných výdajích. A konečně si Finové uvědomují, že daňová konkurence je fakt, s nímž se rovněž musejí vyrovnat. Přestože daňová reforma má být hotova až koncem příštího roku, vypadá to, že například vysoké mezní zdanění příjmů půjde dolů na 50 %, zřejmě budou dále zvedat nepřímé daně a daně z nemovitostí.

Přestože se roku 1994 ve Finsku podařilo dosáhnout bodu obratu a obnovit ekonomický růst, nezaměstnaných ubývalo jen velmi pomalu. I proto, že růst zaměstnanosti byl spíše důsledkem zvýšení konkurenceschopnosti než aktivní politiky.

Vynalézavost, s jakou Finové překonávají omezení daná historickou tradicí a uspořádáním trhu práce, je nepopiratelná. Dosti rozšířenou praxí je krácení pracovních úvazků, částečné pracovní úvazky - těmito cestami se Finové snaží zvýšit flexibilitu trhu práce v situaci, kdy stále mají jednu z nejvyšších měr organizovanosti v odborech, v nichž jsou skoro tři čtvrtiny zaměstnaných. Masivní jsou investice do celoživotního vzdělávání zaměstnanců tak, aby dokázali absorbovat nové vědomosti požadované inovačním cyklem.

Finové mohou počítat s tím, že při vyhlídkách na stárnutí obyvatelstva (přes vyšší fertilitu než u nás) se alespoň mohou opřít o prozatím vysoký přebytek na důchodovém účtu průběžného pilíře, který představuje ekvivalent 60 % HDP.

Něco jako univerzální univerzita

Velké rozdíly panují mezi námi a Finskem ve výdajích na vědu a výzkum. Tedy v oblasti, která je - spolu se systémem vzdělání - rozhodující pro budoucí produktivitu. Finsko dává na tyto účely 3,47 % HDP (z toho soukromý sektor 72 % v roce 2007), zatímco Česko jen 1,5 % HDP (z toho soukromý sektor 66 % s mírně rostoucí tendencí v posledních letech). Vysokým výdajům na vědu, výzkum a vývoj odpovídá i zaměstnanost v této sféře, kde Finsko vede žebříček s 3,3 % zaměstnaných ve vědě a výzkumu, zatímco u nás jsme s úrovní 1,43 % pod unijním průměrem.

Samy inovace jsou Finy pojímány mnohem šířeji a pragmatičtěji než u nás, neboť nekladou vždy důraz na jejich vědecký obsah.

V létě také začal ve Finsku platit nový univerzitní zákon. Univerzity dostávají větší autonomii a jsou z nich samostatné právnické osoby, buď jako veřejnoprávní subjekty nebo soukromoprávní nadace. Zároveň se změnila jejich governance - ve správní radě musí být nejméně 40 % externích členů, často podnikatelských a manažerských es. Od změn se očekává diverzifikace zdrojů financování, soutěžení o mezinárodní výzkumné projekty, intenzivnější mezinárodní spolupráce a zřetelné zacílení na inovace, výzkumnou činnost a kvalitu vlastní výuky.

Pozoruhodným nápadem je fúze tří škol univerzitního typu v Helsinkách (ekvivalent jejich ČVUT, UMPRUM a VŠE) do jediné Aalto University. Hlavním motivem bylo podpořit kreativitu exaktních oborů a exaktní a ekonomické myšlení implantovat i kreativcům prostřednictvím práce ve společných týmech. Například studenti MBA programu by měli více rozumět technikům a designérům, přičemž touženým výsledkem by měla být přeměna technických řešení a designérských nápadů do konkrétních byznysplánů přitahujících pozornost firemního sektoru nebo přímo zakládání nových inovativních firem schopných získat rizikový kapitál.

Důvěřivý jako Fin

Důležitým rysem finského úspěchu je fakt, že Finové v podstatě důvěřují své vládě, že rozhoduje po zralé úvaze, kompetentně a bez nadbíhání partikulárním zájmům. Mají proč. Tamní veřejná správa patří k "nejčistším" na světě, což potvrzují i pravidelná hodnocení vnímaní korupce ze strany Transparency International, Světové banky a dalších institucí.

Máme-li shrnout, co je na Finsku hodno kopírování, pak je to snaha o hledání dlouhodobého konsenzu společenských elit. Dále aktivní zájem o fiskální zodpovědnost. A také dlouhodobé upevňování konkurenční pozice, a to zejména cestou investic do oblasti školství, vědy a výzkumu. Konečně nezle opomenout ani cílevědomé pěstování "čisté vlády" ve smyslu její nestrannosti a nezkorumpovanosti.

Finům je jasné, že jejich prosperita závisí na tom, jak dobré budou mít školy, jak příznivé bude jejich podnikatelské prostředí a jak efektivní bude jejich veřejný sektor. To je obecný recept. Na rozdíl od nás však Finové pro jeho naplnění v praxi dělají mnoho.

Bohatství Finska spočívá v intelektu, pracovitosti a vynalézavosti jeho obyvatel. Z ledové jeskyně chudoby a dluhů dostaly tuhle severskou zemi inspirativní nápady.

Autor/ři: Miroslav Zámečník, Tomáš Sedláček, Michal Mejstřík