Každý z nás v sobě nosí mnoho identit. Některé z nich žijí v harmonii, jiné bojují proti sobě uvnitř nás samých nebo proti cizím identitám v jiných lidech. Je zajímavé, jak se v některých okamžicích soustředíme jen na jeden aspekt své osobnosti a vyhrotíme jej proti jiným. Sebe i bližního pak vnímáme zesílenou perspektivou jediné identity, a všechny ostatní šednou do pozadí.

Tuhle jsem viděl, jak se trochu ťukla dvě auta, protože jejich řidiči poslouchali hudbu a nedávali pozor. Zprvu na sebe vyběhli se zaťatými pěstmi za doprovodu hrubých slov. Po chvíli hudba řinoucí se z obou aut prozradila, že oba měli naladěnou stejnou stanici, kde právě hráli jejich očividně oblíbenou písničkou. Oba se rozesmáli - potkaly se vlastně spřízněné duše, které to o sobě ovšem netušily.

Filozof Martin Buber kdysi napsal, že nenávidět lze jen části člověka, nikoli jeho celého. Náš Karel Čapek zas napsal krásnou povídku o tom, jak Bůh nebyl na Posledním soudu soudcem, ale svědkem. Nedokázal odsoudit zloděje a vrahy, protože znal celý jejich životní příběh, všechny jejich identity, a proto je především miloval. A láska zejména odpouští.

Díl rozdílnosti

Nobelovský ekonom Amartya Sen se ve své předposlední knize Identita a násilí snaží nabídnout jakési řešení Střetu civilizací, o němž mluví Huntington. Sen tvrdí, že proti sobě nebojují civilizace, ale identity: s radikálním islámským teroristou toho můžeme mít společného víc, než si uvědomujeme.

Naopak svých vlastních vnitřních rozporů máme nesčetně víc, než si připouštíme. Chodec, který nadává na bezohledné řidiče, začíná vteřinu po usednutí za volant proklínat chodce. Vnitřní Moralista napadá v neděli ráno našeho Pařiče, Pařič se zas v pátek při měsíčku směje našemu Moralistovi. Různost v nás je větší než různost mezi lidmi.

Adam Smith - takto tatíček ekonomie - kdysi napsal, že bohatství národů spočívá ve specializaci. Čím je obchodující celek větší, tím bohatší bude, protože se specializace bude moci víc rozvinout.

Dnes například žijeme v tak specializované společnosti, že si bez ní ani neškrtneme. Bez pomoci tisíce jiných lidí se nenajíme ani nenapijeme (kdo z nás umí pěstovat nebo lovit?). Na to, abychom se někam dopravili, potřebujeme statisíce lidí, kteří vymysleli, navrhli a postavili automobil, autobus nebo šlapací kolo; vybudovali silnici, vymysleli pravidla silničního provozu a vytěžili ropu.

V moderní společnosti nejsme svobodnější (jak se nám často zdá), ale závislejší v těch nejzákladnějších potřebách. Na čím dál větším počtu lidí, bez kterých se ani nenasnídáme.

A tak se často stává, že nás rozčiluje cizí člověk parkující na našem místě, ale nevidíme již, že je to náš pekař, kterého sice neznáme, ale který se denně stará o to, abychom měli čerstvé housky. Plný autobus, v němž si nemůžeme sednout, zase veze do práce lékaře, řemeslníky a prodavače, bez nichž by náš život visel na vlásku.

Tajemnost bohatství

Adam Smith ale nezdůraznil jednu věc. Na to, abychom spolu mohli obchodovat - aby se mohla specializace zdravě a spontánně rozběhnout, musíme být jiní. Dva nachlup stejní lidé, se stejnými chutěmi a schopnostmi, spolu moc obchodovat nemohou, protože nemají co směnit.

Skutečné bohatství z obchodu nastává, pokud spolu směňují co možná nejrozmanitější lidé - a pokud takových lidí dokáže být co nejvíce.

Být různí je dar, ne komplikace. Je to pokladnice, ze které můžeme těžit. Je to základ naší moderní společnosti a tajemství bohatství našich ekonomik. S čím větším počtem co možná nejrůznějších lidí jsme schopni obchodovat, jednat a učit se od nich, tím budeme bohatší.

Psáno pro HN