Psáno pro ČRo6


Pověsil jsem svůj komentář k právu na politickou stávku na web aktuálně.cz. Pod články je diskuse, a tak se autor může dovědět, jak na jeho názory reagují čtenáři.

Podívejme se na dva vyhraněné názory:

„Současná vláda si dala titul "protikorupční", ale ve skutečnosti je na korupci založena. Kdyby totiž opravdu chtěla bojovat proti korupci, tak by musela hned v prvém kole obžalovat nejméně polovinu svých členů.

Proto o boji jen mluví, ministr spravedlnosti udržuje zuby nehty ve funkci vrchního státního zametače žalob Rampulu a ostatní členové mafie se snaží udržet se ve vládě do konce volebního období a dokrást ten zbytek.

Proto za sebe děkuji odborům, že spustily akci, na kterou už všichni rozumní občané čekají několik let. Teprve, až se lidé a hlavně politici začnou bát krást, mohou začít ostatní reformy.“

A teď druhý názor: „Smysl a cíl stávky je naprosto nejasný. Má-li být jejím cílem výměna vlády, tak nás potěš Pán Bůh. To se příště nadějeme toho, že se do protestu pustí třeba zaměstnanci ČEZ spolu se svým vedením: vypnou v celém státě elektřinu a nezapnou ji, dokud politická reprezentace nesplní jejich požadavky? Myslím, že v tomto případě se nejedná o žádnou skutečnou stávku, ale o nátlakovou akci, iniciovanou z politických kruhů.“

Pokud ve společnosti existují tak odlišné názory, něco je špatně. Osobně jsem přesvědčen, že hlavní „nedorozumění“ vyplývá z toho, že nemáme zažitou představu, jak by demokratický režim měl fungovat. Vytkněme si před závorku dva principy: (1) větší zodpovědnost má ten, kdo drží moc; (2) demokratická společnost nemůže existovat bez sdíleného pojetí spravedlnosti.

Právo na stávku patří mezi hospodářská a sociální práva. Pokud se v zemi stávkuje, selhává dialog vlády s odbory a zaměstnavateli o změnách v hospodářské a sociální politice.

Listina základních práv a svobod předpokládá existenci odborů, tedy i svazů zaměstnavatelů, a dialog mezi nimi a vládou. „Normální“ vláda přichází na jednání připravená, má za sebou odborné zázemí a předkládá partnerům na stůl podrobné výpočty, co jí navržená opatření budou znamenat jak pro zaměstnavatele, tak zaměstnance. Když sociálně-demokratická vláda v Německu připravovala před deseti lety tvrdá opatření v politice zaměstnanosti, tzv. Harzovy reformy, předkládala výpočty dopadu na jednotlivé příjmové skupiny. Vůbec nebylo jednoduché je prosadit, ale dnes se uznává, že stojí za dynamikou německé ekonomiky.

A teď se podívejme, jak to vypadá u nás. Koncepčním centrem vlády je desítka lidí, která se občas schází a píše obecná doporučení. Penzijní reformu připravuje skupina lidí, z nichž polovina je napojena na penzijní fondy. Všude jinde by to vyvolalo ostrý skandál, vždyť je to krystalický střet zájmů. Vláda navíc k reformám přistupuje velmi volně – v pondělí navrhne jednotnou DPH 20 procent, v úterý se na ni prezident zamračí, a tak ve středu vláda změní názor a bude jí stačit 17 procent. Miliardy sem, miliardy tam. V pondělí je důchodový pilíř povinný, v úterý dobrovolný. Bez propočtů. Bodejť. Vždyť by se muselo ukázat, že fondové „přilepšení“ k penzi je u nízkopříjmových skupin naprostou iluzí.

Vláda je nesourodá a má značné problémy se dohodnout na něčem sama. Pro hledání společných východisek se sociálními partnery už jí schází prostor. Přitom by na tom mohla vydělat – makroekonomické oddělení odborů je lépe vybaveno než vládní NERV. Jenže kompromis s odbory by nepochybně vyvolal obviňování mezi ODS a TOP 09, kdo slevil z pravicovosti. Když ale vláda odmítá i taková řešení fondového šetření na důchody, která by nezávisela na soukromých fondech, jež mohou být drahé, vede to k podezřením, že vláda chce za každou cenu přihrát peníze soukromým finančním skupinám.

Co s námitkou, že stávka je politická? Každá stávka je politická, ale pokud se v ní bojuje za hospodářská a sociální práva, je legální. Ovšem pokud by odbory vyhlásily generální stávku proti instalaci amerického radaru, pak by šlo o politickou stávku mimo působnost odborů.

Výtka čtvrteční stávce, že je politická, je proto nemístná. Reforma daní, sociálního i zdravotního systému podstatně zasahuje do hospodářských a sociálních práv občanů. Rozčilování se nad tím, že stávka omezuje ty, kdo ji nepodporují, je také scestná. Mají na ni odbory ústavní právo? Mají. Mám já ústavní právo na to, že pojede tramvaj? Kupodivu, lidé, kteří se ohánějí svou demokratičností, by nejraději jiným jejich ústavní práva odepřeli. Tak, tak. Bojovat je třeba s bolševikem v nás.

Stávka by měla být pro vládu výstrahou. Kéž by jí porozuměla tak, že nemůže sociální partnery stavět před ultimáta podle hesla „dáš si guláš nebo guláš?“, ale musí otevřeně dokládat, co dělá. To by po vládě ale měli, ve vlastním zájmu, chtít všichni občané. Aniž to mnoho lidí tuší, ve sněmovně je ve třetím čtení zásadní novela zákona o zdravotním pojištění, ke které existují desítky pozměňovacích návrhů. Obávám se, že nikomu, možná ani ministru zdravotnictví, není úplně jasné, co z hlasování vzejde. Takhle by se reformy opravdu dělat neměly.

P. S. Zákony prošly bez toho, že by kdokoliv věděl, kdo a jak bude definovat nadstandard. Tím se roztočil kolotoč miliard. Bude velmi zajímavé sledovat, jaké to bude mít důsledky.