PSÁNO PRO ČRO6

V roce 2004 se v izraelském Tel Avivu konal 6. veletrh informačních technologií. Navštívil ho ministr informatiky Mlynář a jiným letadlem poměrně početná skupina zástupců nejrůznějších ministerstev i soukromých podnikatelů v informačních technologiích.

Kromě veletrhu byl pro zástupce státní správy i podnikatele připraven program návštěv izraelských firem, které se zabývaly výrobou software pro izraelskou státní správu.
Mezi tyto firmy patřila i firma Ness. V té době např. už několik let pracovala na bezpapírovém soudnictví pro izraelské ministerstvo spravedlnosti. Firma měla zájem působit ve střední a východní Evropě, což se jí podařilo – kromě České republiky působí na Slovensku, Maďarsku, Rumunsku.
Firma nabízí celou řadu informačních systému od ministerstva financí přes řídicí systémy v armádě až po zdravotnictví. A právě informační systém pro zdravotnictví byl jednou z ukázek, kterou jsme v Izraeli absolvovali.

Řešení Ness bralo v úvahu, že sdílený informační může přinést úspory pouze v případě, že se do něj zapojí co nejvíce nemocnic, poliklinik, laboratoří, specialistů i rodinných lékařů. To se ovšem může stát teprve tehdy, když jsou v maximální míře chráněny velmi citlivé personální informace. Proto Ness do projektu nezařadila žádné centrální úložiště: data zůstávala stále u toho, kdo za ně zodpovídal. Pokud se lékař potřeboval podívat do dokumentace babičky z kibucu Kfar Masaryk (tedy Masarykova vesnice) , systém vytvořil virtuální profil všech služeb poskytnutých babičce v léčebných zařízeních, která babičku ošetřovala. A tak se lékař dověděl, jaké léky užívá, jaké měla výsledky laboratorních testů, jestli den před tím nebyla u jiného doktora a k němu se nepřišla jen ujistit, že jí uhodne stejnou chorobu jako ten doktor včera atd. Jakmile transakce skončí, data zmizí.

Takový systém má logiku. Pánem dat je babička: tím, že přišla za lékařem, dává mu také právo do své dokumentace ve všech zařízeních nahlédnout. Data zůstávají chráněna, protože se jejich kopie neukládá a nijak se nenarušuje prvotní povinnost chránit pacientovy informace, kterou zdravotnická zařízení mají. Prostě prezentace systému na mne zanechala velmi příznivý dojem.

Elektronizace zdravotnictví, stejně jako nástup informačních technologií do veřejné správy, nebyl něčím, co by si někdo mohl nechat patentovat. Byl to celosvětový trend. Nebylo proto divu, že se podobné nápady, jak zapojit do zdravotnictví informační technologie, objevovaly porůznu na světě, i v České republice.

V České republice v roce 2001 skupina lidí založila firmu IZIP, společnost s ručením omezeným, s projektem internetové zdravotní knížky. Byl mezi nimi MUDr. Cabrnoch, poslanec za ODS v Parlamentu České republiky, a pozor, před zvolením do sněmovny ředitel odboru zdravotního pojištění, posléze náměstek na Ministerstvu zdravotnictví. Od roku 2000 do roku 2004 byl členem správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny. Kdo projekt platil? Všeobecná zdravotní pojišťovna. Kdo seděl v její správní radě? Doktor Cabrnoch. Čítankovější případ střetu zájmů si nelze představit. Člověk, který měl ze své práce na ministerstvu zdravotnictví kontakty na všechny pojišťovny, posléze seděl ve správní radě VZP, se účastnil projektu placeného VZP.

Kdyby se o VZP staral s péčí dobrého hospodáře, přiměl ji, ať projekt zařadí do svého portfolia. Nestál by pak ani zlomek z jedné a tří čtvrtin miliardy, kolik stál – údajně – doposud.

Projekt IZIP byl podobný projektu Ness. Ale jenom podobný. Podívejme se na rozdíly obou přístupů.

Projekt IZIP je založen na tom, že zdravotnická data jsou centralizována a zpřístupněna prostřednictvím internetu. Aby data nemocnic, laboratoří, specialistů atd. mohla být v reálném čase dostupná, musejí se do systému IZIP exportovat. Jinými slovy, možnost úniku dat, o které je v příslušných kruzích eminentní zájem, se enormně zvyšuje. To je naprosto jiný přístup, než volila firma Ness: tam společná data existovala jen po dobu transakce a po jejím skončení opět zmizela.

O neúspěchu projektu IZIP rozhodly dvě věci: neochota lékařů riskovat důvěrnost lékařských informací, za které nesou odpovědnost, a nekompatibilita mezi IZIPem a vlastními systémy zdravotnických zařízení. Ness zajišťoval programová rozhraní, aby se data, která lékař pořizuje pro sebe, se dala použít i v jeho systému. V IZIPu by lékaři museli v extrémních případech data pořizovat znovu. Podle některých lékařů věc dále komplikují pravidla na souhlas občana přistupovat k jeho datům: bez tohoto souhlasu např. lékař pohotovosti nesmí prohlížet zdravotnickou dokumentaci uloženou v informačním systému. Co má dělat v případě, že pacient není při vědomí, ví jenom bůh.

Připadá vám to jakou Kocourkov? Pak, myslím, nejste daleko od pravdy. VZP mohla takový systém zavádět ve vlastní režii, s bonifikací pro lékaře, kteří na něj přistoupí, a s návrhy na změnu legislativy, aby používání systému bylo efektivní. Takto má po deseti letech za téměř dvě miliardy k dispozici torzo, jehož zprovoznění komplikují hry okolo majetkových vztahů. Vzhledem k tomu, že stávající předseda správní rady VZP Marek Šnajdr patří do středočeské ODS stejně jako MUDr. Cabrnoch, transparentní řešení problému IZIP lze očekávat jen stěží.

Teď Kocourkov konečně skončil. to je ta příjemná zpráva. Premiérovi a ministru zdravotnictví došla trpělivost. Horší je, že s dírou 2 miliard v saldu VZP.

Kam se peníze poděly? To je zajímavá otázka. V kuloárech se šušká mj. o statcích v Rakousku. Jsem zvědav co se stane s lidmi, jako je pan Cabrnoch, pan Horák či pan Šnajdr. Bude to test protikorupčního úsilí vlády.