Omšelé mediální hrátky okolo voleb
Psáno pro Čro6
Rakouský list Der Standard přinesl po volbách komentář k výsledkům krajských voleb a voleb do Senátu. Der Standard jsou liberální noviny, které dotuje stát. V Rakousku se vedle bulváru seriózní noviny bez dotací neobejdou. Komentář kritizoval ztrátu paměti českých voličů, kterou předváděl zejména na výsledcích voleb ve dvou senátních okrscích. V Praze 8 porazil komunista Jiří Dolejš v prvním kole kandidátku ODS, i když byl údajně zapleten do nestandardního lobbyingu týkajícího se loterijního zákona. Ve Vsetíně zase zvítězil Jiří Čunek, který byl obviněn z korupce a jehož vyšetřování velmi nestandardním způsobem zastavila nejvyšší státní zástupkyně.
Autor komentáře dovozoval, že čeští voliči si nepamatují ani korupci, ani komunistickou minulost. Na motivy komentáře Der Standard se v českých médiích objevila spousta komentářů. Opíraly se přitom o prestiž rakouského listu a komentář prezentovaly jako názor západní veřejnosti na politický vývoj v České republice.
Ve skutečnosti byl autorem komentáře Robert Schuster, šéfredaktor časopisu Mezinárodní politika vydávaného Ústavem mezinárodních vztahů, který zřizuje Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Stěží tedy může představovat mínění západní veřejnosti. Také mu to čtenáři v reakcích pod článkem dali znát. Jeden z čtenářů se autora komentáře ptal, jak si dovoluje kritizovat rozhodnutí suveréna, tedy lidu, a jestli podle jeho názoru demokracie znamená, že občané smějí volit jenom podle přání komentátora. Připomnělo mi to Bertolda Brechta. Ten se také potom, co východoněmecká vláda prohlásila, že lid zklamal její důvěru, zeptal, jestli náhodou nepotřebuje rozpustit lid a zvolit si jiný.
Způsob, jakým česká média o volbách referovala lze stěží označit za profesionální.
Ze záplavy komentářů varujících před rudým nebezpečím a ztrátou paměti český občanů jasně plyne, jak daleko máme k pochopení toho co demokracie vlastně je. Volby vystavily politické reprezentaci účet, a to je také jejich bytostným posláním. Je zcela nemístné za to voliče kritizovat. Spíš je třeba snažit se pochopit, co se ve společnosti děje. Odpovědnost za politickou situaci a její vyhodnocení voliči má přece především vládnoucí garnitura. Podíváme-li se na výsledky voleb střízlivě, zjistíme, že se suverén nerozhodoval nelogicky. Z vládní koalice obstál jenom ten politik, který se mohl vykázat hmatatelným zájmem o potlačení korupce. Voličům kupodivu nevadilo, že se také podílel na reformách.
Výsledky voleb určila nízká volební účast. Komunistické straně přišla zhruba polovina těch voličů, kteří ji volí v parlamentních volbách, sociální demokracii jedna třetina, pravicovým stranám ještě méně. Ve skutečnosti zjevně nedošlo k žádným přesunům ve voličské přízni a k nástupu komunistů. Zcela jasně to ukázaly výsledky druhého kola senátních voleb. Lehce hysterická interpretace voleb svědčí spíš o tom, jak právě ti, kteří neustále brojí proti komunismu, se ještě nevyzuli z komunistických bačkor. Jako oni mají strach ze svobody. Je vedlejší, že vyznávají jinou ideologii, důležité je, že stejně jako komunisti touží ostrakizovat názory, které nepovažují ze správné. Jde to až tak daleko, že komentátor veřejnoprávního rozhlasu hodnotí kandidáty podle jejich literárního vkusu.
Lze se divit rozčarování pravicových a sociálně demokratických voličů? Pochybuji. Výkon vlády rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci je přece tristní. Vláda, která, která dělá mimořádně necitlivou sociální politiku, až si vysloužila otevřenou kritiku soudkyně Ústavního soudu i tvrdou kritiku ombudsmana. Každý týden dokazuje svou neschopnost řídit stát. Kontrolu nelegálního obchodu s lihem jsme nedokázali zvládnout ani jako Slovensko. Nechci kritizovat politiku úspor. Je zřejmé, že v zemi, v níž dochází k masivní korupci ve veřejných zakázkách, jsou veřejné výdaje plýtváním, ale pokud vláda není schopna zajistit ani kontrolu peněz z evropských fondů, a dovolí jejich zneužívání v rozsahu tolika miliard, že si tím anulují úspory v sociálních výdajích, dostávají vládní úspory velmi trpkou pachuť. A to nemluvím o případech, kdy vláda ukazuje zaskočené veřejnosti, jak svěřené prostředky vyhazuje vidlemi z okna. Vždyť na kauze ProMoPro je nejskandálnější to, že ministr zahraničí a současný ministr obrany vyhodili stamiliony kvůli uspořádání konference evropských ministrů zahraničí v národní kulturní památce, na zámku Hluboká, když ji mohli mnohem levněji udělat jinde. Upřímně se divím, proč se to ignorují orgány činné v trestním řízení.
V boji proti korupci platí: prevence je vše. I zde vláda selhává. Alfou a omegou fungujícího státu je solidní státní správa. Vláda nejen neuvedla v platnost zákon o státní službě, ale plánuje jeho nahrazení paskvilem, který by pouze legalizoval současné korupční prostředí. Takzvané manažerské pojetí státní správy je ve skutečnosti synonymem pro korupční odměňování úředníků za bílého dne. Strategické záměry vlády nejenže nesměřují proti korupci, ale naopak pro ni vytvářejí ideální prostředí. Příklad? Nasazení informačních technologií nevede k racionalizaci a omezení korupce, spíš se stalo zdrojem měkkých peněz pro její financování.
Voliči sociální demokracie mohou být stěží spokojeni s tím, jak si jejich reprezentanti vedli při řízení krajů. Kauza hejtmana Ratha, či skandální situace v severních Čechách nejsou něčím, na co by mohli být pyšní. Sociální demokracii se nepodařilo, a ani nemohlo podařit zopakovat úspěch, který měla v minulých volbách s agendou odmítnutí placení poplatků ve zdravotnictví. Ostatně právě v tomto bodě jejich sliby vyšuměly do ztracena.
Sečteno a podtrženo. Rozčarovaní voliči zůstali doma, čímž došlo k posunům v preferencích. Voliči nedali hlasy uskupením jako je Suverenita Jany Bobošíkové, Paroubkův LEV, dokonce ani Zemanovu trucpodniku. Neuspěla ani Dělnická strana sociální spravedlnosti. V senátních volbách uspěli kandidáti, které občané nepovažují za zkorumpované. Platí to i pro senátora Čunka. Voliči na Vsetínsku ho za zkorumpovaného nepovažují. Není to spíš důvod voliče za racionální volbu pochválit?
Rakouský list Der Standard přinesl po volbách komentář k výsledkům krajských voleb a voleb do Senátu. Der Standard jsou liberální noviny, které dotuje stát. V Rakousku se vedle bulváru seriózní noviny bez dotací neobejdou. Komentář kritizoval ztrátu paměti českých voličů, kterou předváděl zejména na výsledcích voleb ve dvou senátních okrscích. V Praze 8 porazil komunista Jiří Dolejš v prvním kole kandidátku ODS, i když byl údajně zapleten do nestandardního lobbyingu týkajícího se loterijního zákona. Ve Vsetíně zase zvítězil Jiří Čunek, který byl obviněn z korupce a jehož vyšetřování velmi nestandardním způsobem zastavila nejvyšší státní zástupkyně.
Autor komentáře dovozoval, že čeští voliči si nepamatují ani korupci, ani komunistickou minulost. Na motivy komentáře Der Standard se v českých médiích objevila spousta komentářů. Opíraly se přitom o prestiž rakouského listu a komentář prezentovaly jako názor západní veřejnosti na politický vývoj v České republice.
Ve skutečnosti byl autorem komentáře Robert Schuster, šéfredaktor časopisu Mezinárodní politika vydávaného Ústavem mezinárodních vztahů, který zřizuje Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Stěží tedy může představovat mínění západní veřejnosti. Také mu to čtenáři v reakcích pod článkem dali znát. Jeden z čtenářů se autora komentáře ptal, jak si dovoluje kritizovat rozhodnutí suveréna, tedy lidu, a jestli podle jeho názoru demokracie znamená, že občané smějí volit jenom podle přání komentátora. Připomnělo mi to Bertolda Brechta. Ten se také potom, co východoněmecká vláda prohlásila, že lid zklamal její důvěru, zeptal, jestli náhodou nepotřebuje rozpustit lid a zvolit si jiný.
Způsob, jakým česká média o volbách referovala lze stěží označit za profesionální.
Ze záplavy komentářů varujících před rudým nebezpečím a ztrátou paměti český občanů jasně plyne, jak daleko máme k pochopení toho co demokracie vlastně je. Volby vystavily politické reprezentaci účet, a to je také jejich bytostným posláním. Je zcela nemístné za to voliče kritizovat. Spíš je třeba snažit se pochopit, co se ve společnosti děje. Odpovědnost za politickou situaci a její vyhodnocení voliči má přece především vládnoucí garnitura. Podíváme-li se na výsledky voleb střízlivě, zjistíme, že se suverén nerozhodoval nelogicky. Z vládní koalice obstál jenom ten politik, který se mohl vykázat hmatatelným zájmem o potlačení korupce. Voličům kupodivu nevadilo, že se také podílel na reformách.
Výsledky voleb určila nízká volební účast. Komunistické straně přišla zhruba polovina těch voličů, kteří ji volí v parlamentních volbách, sociální demokracii jedna třetina, pravicovým stranám ještě méně. Ve skutečnosti zjevně nedošlo k žádným přesunům ve voličské přízni a k nástupu komunistů. Zcela jasně to ukázaly výsledky druhého kola senátních voleb. Lehce hysterická interpretace voleb svědčí spíš o tom, jak právě ti, kteří neustále brojí proti komunismu, se ještě nevyzuli z komunistických bačkor. Jako oni mají strach ze svobody. Je vedlejší, že vyznávají jinou ideologii, důležité je, že stejně jako komunisti touží ostrakizovat názory, které nepovažují ze správné. Jde to až tak daleko, že komentátor veřejnoprávního rozhlasu hodnotí kandidáty podle jejich literárního vkusu.
Lze se divit rozčarování pravicových a sociálně demokratických voličů? Pochybuji. Výkon vlády rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci je přece tristní. Vláda, která, která dělá mimořádně necitlivou sociální politiku, až si vysloužila otevřenou kritiku soudkyně Ústavního soudu i tvrdou kritiku ombudsmana. Každý týden dokazuje svou neschopnost řídit stát. Kontrolu nelegálního obchodu s lihem jsme nedokázali zvládnout ani jako Slovensko. Nechci kritizovat politiku úspor. Je zřejmé, že v zemi, v níž dochází k masivní korupci ve veřejných zakázkách, jsou veřejné výdaje plýtváním, ale pokud vláda není schopna zajistit ani kontrolu peněz z evropských fondů, a dovolí jejich zneužívání v rozsahu tolika miliard, že si tím anulují úspory v sociálních výdajích, dostávají vládní úspory velmi trpkou pachuť. A to nemluvím o případech, kdy vláda ukazuje zaskočené veřejnosti, jak svěřené prostředky vyhazuje vidlemi z okna. Vždyť na kauze ProMoPro je nejskandálnější to, že ministr zahraničí a současný ministr obrany vyhodili stamiliony kvůli uspořádání konference evropských ministrů zahraničí v národní kulturní památce, na zámku Hluboká, když ji mohli mnohem levněji udělat jinde. Upřímně se divím, proč se to ignorují orgány činné v trestním řízení.
V boji proti korupci platí: prevence je vše. I zde vláda selhává. Alfou a omegou fungujícího státu je solidní státní správa. Vláda nejen neuvedla v platnost zákon o státní službě, ale plánuje jeho nahrazení paskvilem, který by pouze legalizoval současné korupční prostředí. Takzvané manažerské pojetí státní správy je ve skutečnosti synonymem pro korupční odměňování úředníků za bílého dne. Strategické záměry vlády nejenže nesměřují proti korupci, ale naopak pro ni vytvářejí ideální prostředí. Příklad? Nasazení informačních technologií nevede k racionalizaci a omezení korupce, spíš se stalo zdrojem měkkých peněz pro její financování.
Voliči sociální demokracie mohou být stěží spokojeni s tím, jak si jejich reprezentanti vedli při řízení krajů. Kauza hejtmana Ratha, či skandální situace v severních Čechách nejsou něčím, na co by mohli být pyšní. Sociální demokracii se nepodařilo, a ani nemohlo podařit zopakovat úspěch, který měla v minulých volbách s agendou odmítnutí placení poplatků ve zdravotnictví. Ostatně právě v tomto bodě jejich sliby vyšuměly do ztracena.
Sečteno a podtrženo. Rozčarovaní voliči zůstali doma, čímž došlo k posunům v preferencích. Voliči nedali hlasy uskupením jako je Suverenita Jany Bobošíkové, Paroubkův LEV, dokonce ani Zemanovu trucpodniku. Neuspěla ani Dělnická strana sociální spravedlnosti. V senátních volbách uspěli kandidáti, které občané nepovažují za zkorumpované. Platí to i pro senátora Čunka. Voliči na Vsetínsku ho za zkorumpovaného nepovažují. Není to spíš důvod voliče za racionální volbu pochválit?