K diskusi o kompetencích prezidenta republiky

Pro značku asfalt a řadu dalších diskutujících

Děkuji za kritické připomínky. Obávám se ovšem, že s nimi lze těžko souhlasit.

Soudit ústavní roli hlavy státu, ať je to král nebo prezident, se nedá bez znalosti konkrétní ústavní úpravy. Když to uděláme, uvidíme, že tyto úpravy souvisejí s historickým vývojem té které země. Porovnáme-li například belgickou ústavou v s ústavou rakouskou zjistíme, že král má v belgické ústavě silnější kompetence než rakouský prezident. Jenže belgický král je ústavně neodpovědný, z čehož logicky plyne, že jemu ústavou dané kompetence jsou ve skutečnosti kompetencemi vlády. Proč? Protože kdyby mělo jít o kompetence prezidenta, znamenalo by to, že ústava předpokládá rozhodování někoho, kdo za svoje rozhodnutí nenese odpovědnost, ale nese ji někdo jiný. Což je ovšem absurdní a v přímém protikladu se smyslem a účelem ústavních úprav.

Rakouský prezident má ústavně silné postav je volen přímo a za svá rozhodnutí nese politickou odpovědnost. Teoreticky by tedy mohl být silným politickým hráčem. Mohl by například odvolat vládu, kdykoliv si na to vzpomene. Nic takového se ovšem v Rakousku neděje. Prezident, stejně jako belgický král ví, že jeho role v ústavním systému vyžaduje maximální zdrženlivost. Existují okamžiky, kdy má skutečně rozhodující roli, zejména po volbách, kdy se podílí na vytváření vlády. Do běžného politického provozu však nezasahuje. Ačkoliv je prezidentem odpovědným, neprosazuje svoje osobní choutky. Chápe svou funkci jako instituci, ve které není místo pro svévoli. Jeho osobní preference musejí při výkonu funkce stranou.

Na to jsem ve svých článcích chtěl upozornit. V tomto ohledu je úplně jedno, jestli porovnáváme chování českého prezidenta s konstituční monarchií nebo parlamentní demokracií. Jelikož máme ústavní systém s politicky neodpovědným přímo voleným prezidentem, srovnání se hledá těžko.

Čeští prezidenti se neumějí jako instituce chovat. Neumějí rozlišit institucí, kterou zastávají, od vlastních osobních libůstek. Platí to pro všechny tři polistopadové prezidenty, ovšem nejlépe je to vidět na postoji Václava Klause k jmenování soudního čekatele Langra soudcem.

Z kasační stížnosti Václava Klause

• Ve své poslední kasační námitce žalovaný označil rozsudek Městského soudu v Praze za jiný zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno základní právo občana Václava Klause, zaručené ústavním pořádkem, proti kterému je přípustná ústavní stížnost.

• Napadený rozsudek brání občanu Václavu Klausovi ve výkonu ústavní funkce prezidenta republiky v souladu s Ústavou a ústavním pořádkem České republiky. Rozsudkem Městského soudu v Praze je dále zasahováno do základních práv všech občanů České republiky, neboť prezident republiky vykonává svůj Ústavou vymezený podíl na správě věcí veřejných ve jménu všech občanů České republiky.

• Žalovaný uzavřel, že v případě bránění v tomto výkonu má nejenom občan Václav Klaus, ale i každý občan České republiky, právo postavit se na odpor dle čl. 23 Listiny.

Článek 23 Listiny
Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.
•
Můžete si protíral oči. Václav Klaus považoval rozsudek, ve kterém Městský soud rozhodl, že prezident nemusí soudního čekatele soudcem jmenovat, ale svoje rozhodnutí musí odůvodnit podle platných zákonů, za zásah do svých občanských práv!
Jenže o jmenování čekatele Langera nerozhodoval občan Václav Klaus, ale prezident republiky jako instituce. Tady vidíme naprosto jasně právní nihilismus, jaký na Hradě panoval. "Stát jsem já" vzkazuje Klaus Nejvyššímu správnímu soudu.

Nejvyšší správní soud prezidentovi vysvětlil, že instituce žádná lidská práva nemají a že jeho osobní právo nemohlo být dotčeno, protože on jako osoba o o jmenování soudců nerozhoduje.

Všimněme si, že prezident vybízí občany, aby se postavili na odpor vůči státu. To je výzva k převratu! Už tehdy měl být Václav Klaus postaven Senátem před Ústavní soud.

Obávám se, že nepochopení rozdílu mezi osobou a institucí se zdaleka netýká jenom českých prezidentů. Bohužel, jak je vidět z řady diskusních příspěvků, nerozumí mu ani většina diskutujících. Místo toho, aby se starali, jestli prezident svoji ústavní roli plní, považují kritiku za okopávání kotníků.

Dosti tím riskují. Svévole mocných se ještě k nikdy nikomu nevyplatila. Měli bychom si svobody vážit. Nemusíme ji mít dlouho.