Zeman v Číně
Psáno pro ČRo Plus
Návrat prezidenta Zemana z Číny letadlem placeným PPF vzbudil zájem českých médií. Pokáral ho i předseda vlády.
Stojí zato připomenout, jak se u nás vyvíjel vztah politiky a byznysu.
V únoru 1994 odletěli premiér Klaus s ministrem hospodářství Dybou soukromým letadlem do Mnichova na soukromou návštěvu BMW, bohaté pojišťovny Allianz a také na jednání s některými bavorskými politiky. Prohlédli si BMW, Klaus měl přednášku pro správní radu pojišťovny, Dyba jednal s bavorským ministrem hospodářství, přednášel pro podnikatele v hospodářském klubu, a pak naše milé politiky odvezli do rakouského střediska San Anton, aby si zalyžovali.
Taková kombinace státních a soukromých aktivit je zcela nepřípustná. Tehdy protestovalo pouze Občanské hnutí. S veřejností to nehnulo.
Vztah mezi byznysem a politikou se léty podařilo rozmazat natolik, že když si australští uhlobaroni nechali přivézt prezidenta Václava Klause na sérii placených přednášek o škodlivosti boje proti globálnímu oteplování, rozhořčovala se česká veřejnost nad tím, že ho při návštěvě televizního studia umístěného v budově australského parlamentu nutili projít bezpečnostním rámem a vnímala to jako pokus ponížit českého prezidenta.
Jedním slovem kabaret.
Že si média začala podobných eskapád všímat, je jedině dobře. Otázkou ovšem je, jestli si všímají toho podstatného. V situaci, kdy se prezident potřeboval vrátit rychle do Prahy, aby se mohl účastnit oslav státního svátku je podle mne použití privátního letadla mnohem méně podstatné než skutečnost, že ho na oficiální státní jednání s čínským prezidentem doprovázel majitel PPF Kellner. Podnikatelé se samozřejmě mohou účastnit doprovodu prezidenta a mohou si v rámci prezidentské návštěvy vyjednávat svoje schůzky, ovšem na oficiálních státních aktech mohou prezidenta doprovázet pouze představitelé státu, nikoliv byznysu.
Když uvážíme, že prezident bez konzultace s vládou hovořil o tom, že se Česká republika bude zasazovat o bezvízový styk pro Číňany, což patří do výlučné kompetence Evropské unie, že mluvil o brzkém sjednocení Tajwanu s kontinentální Čínou, a nezmínil se slovem o Honkongu, skoro to vypadá, že jeho agendu nestanovila vláda, ale byznys, který se chtěl zalichotit hostitelské zemi. Kdo byl tedy na tom státním aktu hlavní a kdo vedlejší figurou? Představitel PPF, nebo prezident?
Prezident Zeman tak přispěl ještě k hlubšímu rozmazání vztahů mezi politikou byznysem.
Návrat prezidenta Zemana z Číny letadlem placeným PPF vzbudil zájem českých médií. Pokáral ho i předseda vlády.
Stojí zato připomenout, jak se u nás vyvíjel vztah politiky a byznysu.
V únoru 1994 odletěli premiér Klaus s ministrem hospodářství Dybou soukromým letadlem do Mnichova na soukromou návštěvu BMW, bohaté pojišťovny Allianz a také na jednání s některými bavorskými politiky. Prohlédli si BMW, Klaus měl přednášku pro správní radu pojišťovny, Dyba jednal s bavorským ministrem hospodářství, přednášel pro podnikatele v hospodářském klubu, a pak naše milé politiky odvezli do rakouského střediska San Anton, aby si zalyžovali.
Taková kombinace státních a soukromých aktivit je zcela nepřípustná. Tehdy protestovalo pouze Občanské hnutí. S veřejností to nehnulo.
Vztah mezi byznysem a politikou se léty podařilo rozmazat natolik, že když si australští uhlobaroni nechali přivézt prezidenta Václava Klause na sérii placených přednášek o škodlivosti boje proti globálnímu oteplování, rozhořčovala se česká veřejnost nad tím, že ho při návštěvě televizního studia umístěného v budově australského parlamentu nutili projít bezpečnostním rámem a vnímala to jako pokus ponížit českého prezidenta.
Jedním slovem kabaret.
Že si média začala podobných eskapád všímat, je jedině dobře. Otázkou ovšem je, jestli si všímají toho podstatného. V situaci, kdy se prezident potřeboval vrátit rychle do Prahy, aby se mohl účastnit oslav státního svátku je podle mne použití privátního letadla mnohem méně podstatné než skutečnost, že ho na oficiální státní jednání s čínským prezidentem doprovázel majitel PPF Kellner. Podnikatelé se samozřejmě mohou účastnit doprovodu prezidenta a mohou si v rámci prezidentské návštěvy vyjednávat svoje schůzky, ovšem na oficiálních státních aktech mohou prezidenta doprovázet pouze představitelé státu, nikoliv byznysu.
Když uvážíme, že prezident bez konzultace s vládou hovořil o tom, že se Česká republika bude zasazovat o bezvízový styk pro Číňany, což patří do výlučné kompetence Evropské unie, že mluvil o brzkém sjednocení Tajwanu s kontinentální Čínou, a nezmínil se slovem o Honkongu, skoro to vypadá, že jeho agendu nestanovila vláda, ale byznys, který se chtěl zalichotit hostitelské zemi. Kdo byl tedy na tom státním aktu hlavní a kdo vedlejší figurou? Představitel PPF, nebo prezident?
Prezident Zeman tak přispěl ještě k hlubšímu rozmazání vztahů mezi politikou byznysem.