Psáno pro Právo

Jsou-li vratké základy je vratké všechno

Václav Žák

Dostali jsme se do zvláštní situace. Ze strachu, že otevření možnosti hlasovat o změnách ústavy,
může způsobit katastrofu podobnou přímé volbě prezidenta, ubezpečuji nás ústavní právníci, že
máme velmi dobrou ústavu, na které by se nemělo nic měnit.

Kdyby to byla pravda, měli bychom se velmi dobře. Kauza předsedy poslaneckého klubu hnutí ANO
Faltýnka však znovu ukázala, jak problematická naše ústava je.

Myslím si, stejně jako předseda poslaneckého klubu ODS Stanjura, že bychom se neměli zabývat
informacemi, které se dostaly do veřejného prostoru z policejních spisů. Řekl bych, že to je ukázka
začínající parlamentní kultury. Ovšem kampak s kulturou na Piráty. Pan poslanec Michálek se
takovými ohledy zatěžovat nenechal.

Myslím, že je dobré vycházet ze slov samotného pana Faltýnka. Cituji: “Nicméně, pokud se týká
mého mandátu, ten politický jsem vám řekl. Ale jsem také poslanec. A podle zákona č.
90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, dle paragrafu 11 je poslanec oprávněn
požadovat od členů vlády a vedoucích správních úřadů informace a vysvětlení, potřebná pro
výkon jeho funkce. Pokud se týká mé komunikace se zástupci Úřadu na ochranu
hospodářské soutěže, ta byla dle mého názoru v souladu s tímto ustanovením zákona.!

To je jádro problému. V roce 1989 platila Ústava z roku 1960 v které měli poslanci
mimořádné postavení. Vzhledem k tomu, že v době jejího vzniku byla do ústavy zakotvena
vedoucí role KSČ, a moc pevně spočívala v rukou jejího Ústředního výboru, mohli její tvůrci
napsat ústavu vpravdě hyperdemokratickou. Tehdy se volilo v jednomandátových obvodech
většinovým systémem. Poslanec byl považován za jakéhosi ombudsmana svého volebního
obvodu a předpokládalo se, že v jeho zájmu bude vyjednávat na ministerstvech.

Pochopitelně se neočekávalo, že si to někdo dovolí. Parlament, pokud se ta podivná
instituce tak dá označit, zasedal zhruba 14 dní do roka, jinak ho suplovala předsednictva.

V německém Spolkovém sněmu bychom takové oprávnění nenašli. Poslanci kontrolují vládu
prostřednictvím otázek na členy vlády nebo vládu jako celek. Představa, že se poslanci
potulují po ministerstvech a jednají s úředníky, je v Německu představou z jiného světa. Jde-
li o vážnou věc, zřídí vyšetřovací komisi, kterou v Německu může odhlasovat čtvrtina
poslanců.

Asi není třeba velké představivosti, jak poslanci nově zvoleného parlamentu v roce 1990, v
čase, kdy se rozbíhala privatizace, zajásali, jaké jim Ústava dává oprávnění. Není divu, že
se ani v nové ústavě České republiky, nechtěli svých výsad zbavit. Ačkoliv Ústava říká, že
je politický systém založen na soutěži politických stran, dává jednotlivým poslancům taková
oprávnění, jaká ve Spolkovém sněmu nemá ani politická strana. Spolu s jednacím řádem
rozmazává oddělení moci zákonodárné a výkonné a otevírá prostor pro neprůhledná
jednání.

V německém ústavním systému by případ Faltýnek nemohl existovat.

Ještě horší je, že oprávnění poslanců navrhovat zákony, dělá z legislativního procesu ruletu.
Existuje šance, že se i u nás ústava zracionalisuje? Stěží. Lze si jen obtížně představit, že
si poslanci ústavní většinou odhlasují omezení svých výsad zděděných z komunismu. Přitom
experti na přechody k demokracii upozorňovali už na počátku devadesátých let, že pokud k
tomu nedojde, konsolidace demokracie se nemusí podařit.