Postupy a tváře Milionu chvilek demokracie ukazují mnohým velkým stranám, že "politika velkých ramen" už neoslovuje zdaleka tolik lidí, kolik si strany myslí.

Na Letenské pláni se dnes odehrála z řady ohledů opravdu mimořádná událost. Začerstva shrnuji po návratu domů několik myšlenek, které mi utkvěly v hlavě.

Překvapení-klid-inspirace

Už samotný příchod na místo činu byl impozantní se spoustou jedinečných obrazů - průchod části davu Letenským tunelem, provazce lidí stoupajících od Vltavy směrem k Letné, vše završené příchodem na samotnou pláň, kde téměř nikdo nemohl až do spatření leteckých záběrů vědět, kolik lidí tu opravdu je, protože byli prostě odnevidim-donevidim.

Mé hlavní dojmy z celé akce by se daly shrnout do slov: překvapení-klid-inspirace. Stokrát opakovaná zvolání hradního mluvčího o nenávistných chvilkách se nenaplnila ani v nejmenším. Snad nikdy jsem nebyl na tak klidné a ohleduplné demonstraci. Udržet vášně davu na uzdě v tak velkém počtu a tak silném a citlivém tématu - to je opravdu téměř nadlidský úkol a pořadatelům z Milionu chvilek se to, myslím, do značné míry podařilo.

Překvapením (příjemným) pro mě byla volba řečníků i témat, které se na akci objevili. Ne že by většina jmen nebyla pochopitelných nebo očekávatelných. Přesto se na pódiu objevilo podle mě několik zajímavých a inspirativních lidí, kteří však nemuseli být širší veřejnosti až tolik známí. Potvrzuje se tak, že Česko má stále spoustu podnětných a jedinečných osobností - některé se však leckdy nederou směrem k veřejnosti a nemají potřebu oslovovat davy, přesto jsou jejich myšlenky důležité a bohaté. Mám jimi na mysli sedláka Daniela Pitka, Martinu Špinkovou, Jana Povýšila a řadu dalších.

Méně svalů, více pokory

Toto překvapení by podle mě zároveň mohlo být velkou inspirací pro leckteré zavedené velké strany. Skrze tyto osobnosti dnes dal Milion chvilek demokracie prostor tématům - jako jsou například klimatická změna, stav české krajiny a zemědělství, sociální rozdíly - kterým se většina velkých stran dlouhodobě téměř vyhýbá, nebo je obchází opravdu velkým obloukem. V domnění, že jde o velmi menšinová témata, která jim přízeň voličů rozhodně nepřinesou. V domnění, že politiku je dnes (i proto aby vůbec měli šanci uspět proti magnátovi a jeho koncernu) třeba dělat především velkými rameny, ukazovat opakovaně svou sílu a neochvějnost a ráznost, že právě to je to, na co většina voličů dnes slyší. Ukazuje se však, že politika síly, velkohubých řečí a gest a válcování všech kolem sebe už otrávila více voličů, než si možná leckdo ze zavedených stran myslel. Stačí k tomu kupecké počty: je velmi pravděpodobné, že podobná témata i nesilový, ale veskrze pozitivní styl politiky prezentovaný Milionem chvilek demokracie nemá jen 250 tisíc příznivců, kteří se rozhodli přijet dnes osobně do Prahy, ale i spoustu dalších podporujících, kteří z rozličných důvodů přijet nemohli. Pokud ve volbách do sněmovny bývá odevzdáno přes 5 milionů hlasů, není to už vůbec zanedbatelné číslo (500 tisíc hlasů už může být až 20ti procentní volební výsledek).

Jedna z cest, kterou doporučují zástupci Milionu chvilek, je: Vstupujte do stran a pomáhejte je zlepšovat. Druhá možnost, kterou tu vidím, podle mě je ta, kterou se mohou inspirovat samotné strany. Zní: Nebojte se témat, která jste donedávna mohli pokládat za minoritní nebo nedostatečně atraktivní. Nebojte se také pokorného, nesiláckého vystupování a vyjadřování. Voličů, kteří oboje dokáží ocenit, je dost - a vypadá to, že bude stále víc. Musíte však při tom všem zůstávat opravdoví a uvěřitelní.