Čerstvý výzkum ukazuje, že vztah rodičů českých předškoláků ke školám zdaleka není jen na škále "spokojeni-nespokojeni". Je mnohem barvitější a má více rovin pohledu.

Když čtete články o vztahu rodičů a škol z posledních let, můžete z nich mít rozporuplné dojmy. Na jedné straně můžete číst o tom, že s kvalitou školství je spokojeno 74 procent oslovených rodičů (data z roku 2009), v srpnu 2015 vám data agentury říkají, že třetina rodičů předškoláků žádá ve školství zásadní změny - tj kolem sedmdesáti procent je stále spokojených. No a v prosinci 2018 Blesk.cz interpretuje data výzkumu agentury Ipsos tak, že: "Většina rodičů je nespokojena s kvalitou základních škol”. Do toho přibývá zpráv o tom, že jsou zde skupiny rodičů, kteří jsou s běžnými školami nespokojeni a rozhodli se své požadavky řešit tím, že zakládají vlastní školy, přihlašují děti do vznikajících soukromých škol nebo je vzdělávají doma. (Rodiče si zřizují školy po sousedsku, chtějí učit jinak, Novinky.cz, květen 2016). Další články zmiňují, jak více a více rodičů mluví učitelům do toho, co by ve škole chtěli a jak by měla výuka a škola vypadat.

Potvrzuje se, že optika pohledu na škále "líbí-nelíbí" nebo "spokojeni-nespokojeni" není pro tuto situaci dostatečná. Rozhodli jsme se proto ve společnosti School My Project podívat se na potřeby českých rodičů trochu podrobněji a z více stran. Oslovili jsme výzkumnou společnost IdeaSense a společně s nimi připravili výzkum, který ukazuje detailnější pohled na potřeby rodičů dětí v předškolním věku v Česku.

Nejen výuka, ale i vztahy mezi dětmi
Pětistovka rodičů předškolních dětí, kteří čerstvě hledali nebo právě budou hledat školu pro své dítě, se v dotazníku vyjádřila ke dvaceti výrokům vztahujících se ke školám, vzdělávání a výchově. Na škále vyjadřovali, co je pro ně do jaké míry důležité, nebo co naopak od školy neočekávají. Nejdůležitější bylo pro odpovídající rodiče to, aby se učitel zaměřoval nejen na obsah výuky, ale budoval i vztahy mezi dětmi (důležité pro 89 odpovídajících). Což je pro české školy, jejich ředitele i pedagogy velmi zajímavá zpráva. Ano, vzdělání, nabytá fakta a informace jsou ze strany českých rodičů i nadále poptávaným zbožím. Přesto je pro ně zcela zásadní i to, jak škola přispěje k tomu, jaký bude jejich potomek člověk, jak se bude chovat k ostatním lidem.

Pro 83 procent dotázaných rodičů je důležité, aby školní hodnocení obsahovalo informaci, s čím by měli rodiče dítěti pomoci. Hodnocení je samo o sobě velkým a odvěkým tématem - jak má formálně vypadat, co má a nemá říkat. Přesto je i zde patrný jasný vzkaz: Chtěli bychom, aby hodnocení nejen říkalo, jak dítě uspělo či neuspělo, ale i to, co může dělat pro zlepšení, případně s čím mu můžeme doma pomoci.

Velká shoda (důležité pro téměř 90 procent odpovídajících rodičů) je na tom, že pro rodiče je významné, aby do školy nemuseli dojíždět více než 20 minut. V řadě případů (především u těch, kteří mají ke škole více požadavků) je to však spíše sen než realita.

Škola a rodina - propojené nebo oddělené světy?
Na řadu dalších témat jsou již pohledy rodičů mnohem rozdílnější. Třeba na to, jestli mají být škola a domácí rodinné prostředí úzce propojené, nebo má jít spíše o oddělené světy. Pro 95 procent rodičů, které jsme zařadili do skupiny s názvem Komunitní, je důležité, aby škola byla přirozeným rozšířením jejich domácího prostředí. U skupiny nazvané Nenároční, je to důležité už jen pro 78 procent rodičů.

Jak bylo výše naznačeno, na základě odpovědí z výzkumu jsme navrhli čtyři různé skupiny českých rodičů. Nazvali jsme je: ANGAŽOVANÍ s jasnou představou, SPOŘÁDANÍ s potřebou kontroly, KOMUNITNÍ s důrazem na vztahy a NENÁROČNÍ bez zvláštních očekávání (podrobněji jsou jednotlivé skupiny popsány na webové stránce www.rodicovskatypologie.cz). V každé z nich se snoubí několik úrovní potřeb směrem ke školám a mají některé společné prvky v tom, co pro ně může být důležité při výběru školy pro jejich dítě. Je zajímavé, že všechny čtyři skupiny jsou vcelku rovnoměrně zastoupeny v rámci populace České republiky, regionálně i mezi velkými městy a venkovem. Je důležité uvést, že většina rodičů není ryze jedním převažujícím typem, ale u většiny z nich se v různém poměru setkávají znaky ze dvou či více skupin.

Nové otázky, nové možnosti
Tato data ukazují, že rodiče ke školám přistupují s širokou paletou témat, která je zajímají a která jsou pro ně v různé míře důležitá. Pro ředitele i pro zřizovatele škol z toho vyplývá několik zajímavých zpráv.

Zaprvé, rozhodně se vyplatí vložit co nejvíce energie do počáteční společné diskuze a zjišťování, co rodiče od školy očekávají, a do následného transparentního informování o tom, co škola opravdu nabízí a co je naopak pro ni a její pracovníky důležité. Školy tak mohou předejít řadě nedorozumění a nepříjemných situací při následné spolupráci.

Pro zřizovatele škol zároveň vyvstává možné téma k zamyšlení - mapovat mnohem podrobněji potřeby a požadavky rodičů v daném regionu a zvážit, zda a do jaké míry nabídka a profilace jednotlivých škol na tuto poptávku reaguje. Pestrost vzdělávací nabídky v daném regionu nemusí být dána jen tím, kolik se v místě povolí alternativních či soukromých škol, které nasytí nejhlasitější nespokojené, ale i tím, kam a jak se budou profilovat ostatní školy v místě. Některé z výsledků výzkumu ukazují, že na mnoha důležitých tématech vzdělávání je možná shoda. Rovnocenná diskuze a otevřenost při formulování vzájemných očekávání na straně škol i rodičů a následná poctivost a systematičnost při jejich naplňování ji může ještě více podpořit.

Podrobnější pohled na potřeby rodičů od škol, než ten, který se ptá jen na jejich spokojenost a nespokojenost, otevírá na jedné straně spoustu nových otázek - na té druhé zase přináší řadu nových možností.