Když jsem poprvé narazil na artblog anglického ilustrátora Paula Bommera, nevěřil jsem svým očím. Ten člověk kreslí jako Jiří Šalamoun. To je ale pozoruhodná náhoda, řekl jsem si, zařadil si jeho stránky mezi své oblíbené a dál jsem o tom nepřemýšlel. Když na mě pak při jedné z mých dalších návštěv vypadla sada ilustrací s nápisem v neumělé češtině ZIMNI POHÁDKA, smetlo mě to ze židle.
Jednou za rok otevře dveře do našeho světa hrstka takzvaných vědců dělajících tímto svému „řemeslu“ medvědí službu. Sundá si své umolousané pláště, s těžkým srdcem na chvilku opustí své laboratorní myši a vtrhne do naší reality kázat o tom, pro co všechno není v jejich světě místo.
Vážený pane prezidente,
v pátek jste poněkud předraženou propiskou podepsal svůj prezidentský slib. Dovolte, abych Vám upřímně blahopřál. Věřte, že my, obyčejní lidé, jsme sledovali s nevýslovným nadšením, kterak prozíraví poslanci a senátoři s ostudou vypráskali Vašeho samozvaného protikandidáta Jana Antiklause zpátky do té jejich Ameriky. Buďte ujištěn, že Vaše podpora mezi obyvatelstvem měst, vesnic i samot byla stoprocentní, a že jsme se nenechali zviklat ani nepochybně falešnými průzkumy veřejného mínění.
Evropou otřásá druhá světová válka, v Protektorátu Čechy a Morava vládne deprese. Národ se hitlerovskému Německu vzdal bez boje a tiše úpí pod nacistickou brutalitou. Tu se však ze tmy vynořuje tajemný mstitel, hrdina bojující za práva utlačovaných, jediný skutečný postrach okupantů i kolaborantů. Na nohou ocelové pružiny, mihne se mezi pražskými domy a v okamžiku je pryč. Pérák.