Efektivita penzijních společností vs. ČSSZ (1. díl)
V diskusích kolem rušení druhého pilíře bývá velmi často argumentováno výrazně vyšší provozní nákladovostí penzijních společností oproti České správě sociálního zabezpečení (ČSSZ). Připravil jsem proto srovnání ČSSZ a penzijních společností, jehož druhý díl bude obsahovat i mojí vlastní „zákaznickou“ zkušenost s touto institucí, která má u nás na starosti agendu státních penzí.
Hned na úvod tohoto srovnání je třeba si uvědomit, do jaké míry srovnáváme (ne)srovnatelné. Provozní náklady ČSSZ dosahují v posledních letech cca 1,5% vybraného pojistného (v letech 2009-10 při modernizaci ČSSZ tomu bylo 2,4%). Náklady celého trhu penzijních společností v roce 2013 dosáhly cca 5,6 % přijatého pojistného a plateb na účty klientů (u PSČP jakožto největšího operátora trhu výše činila 4,1%).
Sektor se tedy jeví být cca 3x dražší než ČSSZ, avšak rozsahem činností uvalených zákonem a nesením odpovědnosti se však ČSSZ a penzijní společnosti nemohou srovnávat. Několik příkladů:
1) ČSSZ má cca 8 x větší příjmy (cash in) než má sektor penzijních společností, tj. kdybychom aplikovali logiku úspor z rozsahu, lze očekávat minimálně stejnou nákladovou marži na srovnatelném objemu příspěvků (lze doložit i historií, nákladová marže sektoru klesala v minulosti i bez regulace), a to při nesrovnatelné paletě nabízených služeb.
2) Penzijní společnosti prostředky klientům zhodnocují svou vlastní aktivitou (asset management), jejíž náklady nesou na svých bedrech. Vytvářejí tak pro klienta skutečnou přidanou hodnotu, opřenou o reálné finanční toky a za její dosažení nesou také komerční i zákonnou odpovědnost. Toto zhodnocení klientům je dodáváno po očištění od všech poplatků a nákladů pro klienta, tj. i při vyšší nákladové marži oproti ČSSZ (viz předchozí odrážka) sektor dodává klientům přidanou hodnotu. Nejen že se tedy nic z peněz klientů „neukrajuje“, ale naopak se k penězům klientů pod správou penzijních společností přidává. V průběžném státním pilíři je „zhodnocení“ vyplácené penze vesměs politické rozhodnutí o výši valorizace, jehož náklady jsou rozprostřeny přes stávající i budoucí generace (tedy tzv. „na dluh“) a „zhodnocení“ samotné není nijak výsledkem činnosti správce systému, tedy ČSSZ.
3) Dále je zde jeden podstatný rozdíl - ČSSZ vybere od klientů 100, ale vrátí na dávkách jiným klientům 98,5. Náklady ČSSZ jsou financovány z vybraného pojistného, neboť ČSSZ vybrané peníze nijak nezhodnocuje. V penzijních společnostech klienti i přes vyšší nákladovou marži (abstrahuji od nesrovnatelně vyšší přidané hodnoty = zhodnocení, servis, transparentnost) dostávají zpět své původní vklady minimálně ve 100% výši (jde o transformační fond, tj. 98% všech příspěvků v sektoru).
4) ČSSZ „získává“ klienty automaticky zdarma ze zákona; penzijní společnosti je musí hledat na trhu a nést náklady s tímto spojené.
5) ČSSZ je ve svém oboru monopol; penzijní společnosti působí na ostře konkurenčním trhu.
Pokračování příště
Hned na úvod tohoto srovnání je třeba si uvědomit, do jaké míry srovnáváme (ne)srovnatelné. Provozní náklady ČSSZ dosahují v posledních letech cca 1,5% vybraného pojistného (v letech 2009-10 při modernizaci ČSSZ tomu bylo 2,4%). Náklady celého trhu penzijních společností v roce 2013 dosáhly cca 5,6 % přijatého pojistného a plateb na účty klientů (u PSČP jakožto největšího operátora trhu výše činila 4,1%).
Sektor se tedy jeví být cca 3x dražší než ČSSZ, avšak rozsahem činností uvalených zákonem a nesením odpovědnosti se však ČSSZ a penzijní společnosti nemohou srovnávat. Několik příkladů:
1) ČSSZ má cca 8 x větší příjmy (cash in) než má sektor penzijních společností, tj. kdybychom aplikovali logiku úspor z rozsahu, lze očekávat minimálně stejnou nákladovou marži na srovnatelném objemu příspěvků (lze doložit i historií, nákladová marže sektoru klesala v minulosti i bez regulace), a to při nesrovnatelné paletě nabízených služeb.
2) Penzijní společnosti prostředky klientům zhodnocují svou vlastní aktivitou (asset management), jejíž náklady nesou na svých bedrech. Vytvářejí tak pro klienta skutečnou přidanou hodnotu, opřenou o reálné finanční toky a za její dosažení nesou také komerční i zákonnou odpovědnost. Toto zhodnocení klientům je dodáváno po očištění od všech poplatků a nákladů pro klienta, tj. i při vyšší nákladové marži oproti ČSSZ (viz předchozí odrážka) sektor dodává klientům přidanou hodnotu. Nejen že se tedy nic z peněz klientů „neukrajuje“, ale naopak se k penězům klientů pod správou penzijních společností přidává. V průběžném státním pilíři je „zhodnocení“ vyplácené penze vesměs politické rozhodnutí o výši valorizace, jehož náklady jsou rozprostřeny přes stávající i budoucí generace (tedy tzv. „na dluh“) a „zhodnocení“ samotné není nijak výsledkem činnosti správce systému, tedy ČSSZ.
3) Dále je zde jeden podstatný rozdíl - ČSSZ vybere od klientů 100, ale vrátí na dávkách jiným klientům 98,5. Náklady ČSSZ jsou financovány z vybraného pojistného, neboť ČSSZ vybrané peníze nijak nezhodnocuje. V penzijních společnostech klienti i přes vyšší nákladovou marži (abstrahuji od nesrovnatelně vyšší přidané hodnoty = zhodnocení, servis, transparentnost) dostávají zpět své původní vklady minimálně ve 100% výši (jde o transformační fond, tj. 98% všech příspěvků v sektoru).
4) ČSSZ „získává“ klienty automaticky zdarma ze zákona; penzijní společnosti je musí hledat na trhu a nést náklady s tímto spojené.
5) ČSSZ je ve svém oboru monopol; penzijní společnosti působí na ostře konkurenčním trhu.
Pokračování příště