Efektivita penzijních společností vs. ČSSZ (2. díl)
V předchozím příspěvku jsem otevřel otázku srovnání efektivity penzijních společností s Českou správou sociálního zabezpečení (ČSSZ). Dnes přicházím s pokračováním, které navíc obsahuje moji vlastní zákaznickou zkušenost (bod 10).
…
6) ČSSZ nemusí dodržovat finanční a účetní nároky, které musí dodržovat penzijní společnosti. Kdyby byl první, průběžně financovaný, pilíř provozován soukromou společností, která by ze zákona ručila za své závazky (vůči plátcům pojistného a příjemcům důchodů), musel by na tuto společnost být vyhlášen konkurs, neboť by operovala se záporným vlastním kapitálem (v důsledku vnitřního dluhu PAYG systému v českých ekonomicko-demografických podmínkách).
7) ČSSZ nemusí dodržovat regulatorní nároky, které musí dodržovat penzijní společnosti (např. příprava na Solvency II, Fatca, AML, regulace distribuce, kapitálové požadavky apod.).
8) ČSSZ není, na rozdíl od penzijních společností, předmětem specifického státního dohledu.
9) Penzijní společnosti, na rozdíl od ČSSZ, musí nést vůči svým klientům mnohem náročnější informační povinnost, navíc každoročně se opakující. Pro ilustraci: Při nákladech cca 20 Kč na jednu dopisní zásilku a 5 milionech klientů jen každoroční zaslání výpisu z účtu stojí celý sektor 100 mil. Kč, nemluvě o nákladech na další komunikaci (daňová potvrzení, provozní informace apod.). Kdyby ČSSZ měla poslat informativní výpis z „účtu“ každému svému klientovi (plátcům pojistného i důchodcům, celkem cca 8 mil. osob) jedenkrát ročně, zvýší jí to provozní náklady minimálně o 160 mil. Kč.
10) Penzijní společnosti musí poskytovat klientům ve srovnání s ČSSZ mnohem rychlejší a uživatelsky srozumitelné odezvy na jejich požadavky, změny na smlouvách, dotazy apod. Před necelými dvěma lety jsem si požádal ČSSZ o informativní výpis z evidence důchodového pojištění. Za několik týdnů mi přišla obálka napěchovaná mnohastránkovou počítačovou sjetinou mého důchodového pojištění, ve které bylo velmi obtížné se zorientovat. Když se mi to nakonec podařilo, našel jsem některé nesrovnalosti, o nichž jsem se domníval, že je dobré je neprodleně opravit. Odpověď ČSSZ byla ovšem překvapivá: Některé prvky se s pojištěncem budou řešit až v okamžiku podání žádosti o dávku, tedy v případě starobního důchodu až cca za 30 let. Jde třeba o uznání doby pojištění v cizině, zohlednění doby mateřské dovolené nebo náhradní doby pojištění z titulu péče o dítě. Líbilo by se vám, kdyby takto pružně a srozumitelně reagovala penzijní společnost?
11) Penzijní společnosti, na rozdíl od ČSSZ, musí nést náklady správy státního příspěvku a spolupráce s MFČR v této agendě.
12) Data roku 2013 v případě nákladů penzijních společností byla nepříznivě ovlivněna přípravou na důchodovou reformu. Zdaleka nejde jen o 2. pilíř. Změny ve 3. pilíři (transformace penzijních fondů na penzijní společnosti a transformované fondy, vznik účastnických fondů, předdůchody atd.) byly z hlediska finanční náročnosti na přípravu systémů, procesů a komunikace s klienty finančně minimálně stejně náročné jako vznik 2. pilíře. Bude-li zachována stabilita penzijního prostředí, lze očekávat v horizontu 2-3 let pokles nákladovosti ke 3 % přijatých prostředků ročně.
…
6) ČSSZ nemusí dodržovat finanční a účetní nároky, které musí dodržovat penzijní společnosti. Kdyby byl první, průběžně financovaný, pilíř provozován soukromou společností, která by ze zákona ručila za své závazky (vůči plátcům pojistného a příjemcům důchodů), musel by na tuto společnost být vyhlášen konkurs, neboť by operovala se záporným vlastním kapitálem (v důsledku vnitřního dluhu PAYG systému v českých ekonomicko-demografických podmínkách).
7) ČSSZ nemusí dodržovat regulatorní nároky, které musí dodržovat penzijní společnosti (např. příprava na Solvency II, Fatca, AML, regulace distribuce, kapitálové požadavky apod.).
8) ČSSZ není, na rozdíl od penzijních společností, předmětem specifického státního dohledu.
9) Penzijní společnosti, na rozdíl od ČSSZ, musí nést vůči svým klientům mnohem náročnější informační povinnost, navíc každoročně se opakující. Pro ilustraci: Při nákladech cca 20 Kč na jednu dopisní zásilku a 5 milionech klientů jen každoroční zaslání výpisu z účtu stojí celý sektor 100 mil. Kč, nemluvě o nákladech na další komunikaci (daňová potvrzení, provozní informace apod.). Kdyby ČSSZ měla poslat informativní výpis z „účtu“ každému svému klientovi (plátcům pojistného i důchodcům, celkem cca 8 mil. osob) jedenkrát ročně, zvýší jí to provozní náklady minimálně o 160 mil. Kč.
10) Penzijní společnosti musí poskytovat klientům ve srovnání s ČSSZ mnohem rychlejší a uživatelsky srozumitelné odezvy na jejich požadavky, změny na smlouvách, dotazy apod. Před necelými dvěma lety jsem si požádal ČSSZ o informativní výpis z evidence důchodového pojištění. Za několik týdnů mi přišla obálka napěchovaná mnohastránkovou počítačovou sjetinou mého důchodového pojištění, ve které bylo velmi obtížné se zorientovat. Když se mi to nakonec podařilo, našel jsem některé nesrovnalosti, o nichž jsem se domníval, že je dobré je neprodleně opravit. Odpověď ČSSZ byla ovšem překvapivá: Některé prvky se s pojištěncem budou řešit až v okamžiku podání žádosti o dávku, tedy v případě starobního důchodu až cca za 30 let. Jde třeba o uznání doby pojištění v cizině, zohlednění doby mateřské dovolené nebo náhradní doby pojištění z titulu péče o dítě. Líbilo by se vám, kdyby takto pružně a srozumitelně reagovala penzijní společnost?
11) Penzijní společnosti, na rozdíl od ČSSZ, musí nést náklady správy státního příspěvku a spolupráce s MFČR v této agendě.
12) Data roku 2013 v případě nákladů penzijních společností byla nepříznivě ovlivněna přípravou na důchodovou reformu. Zdaleka nejde jen o 2. pilíř. Změny ve 3. pilíři (transformace penzijních fondů na penzijní společnosti a transformované fondy, vznik účastnických fondů, předdůchody atd.) byly z hlediska finanční náročnosti na přípravu systémů, procesů a komunikace s klienty finančně minimálně stejně náročné jako vznik 2. pilíře. Bude-li zachována stabilita penzijního prostředí, lze očekávat v horizontu 2-3 let pokles nákladovosti ke 3 % přijatých prostředků ročně.