„Penzijko“ má ve svých dvaceti letech budoucnost otevřenou
V září před dvaceti lety vstupovali první lidé do tehdy zakládaných penzijních fondů, aby si začali sami spořit na důchod a nemuseli se v budoucnu spoléhat jen na státní penzi. Penzijní připojištění, které doslova zlidovělo pod názvem „penzijko“, má dnes v Česku drtivá většina dospělé populace.
Aktuálně evidují penzijní společnosti skoro 5 milionů klientů, v Česku přitom žije ve věku 18 až 60 let lehce přes 6 milionů osob. Lidé mají v penzijních fondech naspořeno více než 300 miliard korun, což představuje zhruba čtvrtinu státního rozpočtu. Stejně jako se v lidském životě za dvacet let mnohé změní, proměnilo se i penzijko. Základy jsou ale pořád stejné: člověk měsíčně u vybrané penzijní společnosti ukládá zvolenou částku, stát mu k ní podle její výše přidává příspěvek a od určité výše nabízí i daňovou úlevu, přispět může střadateli i zaměstnavatel. Zůstatek se pak klientovi zhodnocuje, za dobu fungování systému se v naprosté většině let penzijním společnostem podařilo porazit inflaci.
Stejně jako se toho s příchodem plnoletosti pro člověka mnohé mění, zažilo ve svých osmnácti letech, na přelomu let 2012 a 2013, penzijní připojištění největší změny. Měnila se terminologie – z penzijního připojištění se stalo doplňkové penzijní spoření. Stále je to ale „penzijko“. Někdy je označované i jako III. pilíř, to proto, že za I. pilíř důchodového systému je považován státní důchod, jehož výše je odvislá od počtu odpracovaných let, za II. pilíř pak soukromé spoření s příspěvkem státu, kdy se lidem strhávají z platu dvě procenta a stát k nim tři procenta přidává – to je spoření, které aktuálně vláda ruší. Pokud ho zruší bez náhrady, budou opět existovat jen dva základní způsoby, jak se se na stáří zabezpečit – důchod a penzijko.
Plnoleté penzijko se od svého mladšího já liší ve třech hlavních oblastech. Zaprvé se zvýšil státní příspěvek, zároveň s tím se ale také zvýšila minimální částka, která je pro poskytnutí státního příspěvku nutná. Kdo si spoří alespoň 300 korun měsíčně, dostane od státu 90 korun. Nejvyšší příspěvek 230 korun dostane od státu ten, kdo si ukládá alespoň tisícikorunu. Nejvíc ale získá ten, kdo si může spořit dva tisíce, kromě zmíněné maximální státní podpory může ročně na daních ušetřit až 1800 korun. Druhou změnou je možnost určit si způsob, jak bude penzijní společnost s penězi nakládat. Nově si může člověk vybrat z různých investičních strategií (konzervativní, vyvážená a dynamická). Zvláště pro mladé lidi představují dynamické fondy dobrý způsob, jak peníze uložené v penzijku ještě lépe zhodnotit. Čím je účastník spoření starší, tím konzervativnější investiční strategii by měl volit. Výhodou je, že jednotlivé strategie je možné měnit v průběhu spoření. Třetí změna souvisí s možností výběru peněz, ti, kdo si zařídili penzijko v roce 2013 a později, si už nemohou vybrat část peněz po patnácti letech. Člověk s prostředky může nakládat nejdříve pět let před dosažením věku odchodu do důchodu.
Penzijko může být pro lidi ještě výhodnější
Stejně jako se penzijko vyvíjelo doteď, bude se určitě vyvíjet i v budoucnu. Současné debaty v rámci tzv. odborné důchodové komise jsou toho ostatně důkazem. Je potřeba, aby to ale byly změny pouze některých parametrů, podstata spoření musí být zachovaná. Mezi úpravy, které by penzijko mohly učinit ještě zajímavější, patří vyšší zapojení zaměstnavatelů. Dnes přispívá svým zaměstnancům pouze každý pátý, pokud by zaměstnavatelé byli motivování vyššími daňovými odpočty, mohlo by se jich zapojit do penzijka víc.
Ačkoliv už v nových podmínkách penzijka výsluhová penze – tedy vyplacení části úspor dřív než před odchodem do důchodu – neexistuje, bylo by smysluplné ji v nějaké podobě zavést. Lidem tato možnost chybí, a ačkoliv ji ne každý využíval, je pro jejich rozhodování, zda si penzijko zřídit, důležitá.
Penzijko si zatím může sjednat pouze člověk starší 18 let, někteří rodiče by ale uvítali možnost spořit svým dětem, podobně jako v případě sjednání životního pojištění. I v tomto ohledu by se mohlo spoření změnit a umožnit vstup do systému i neplnoletým. A nabízí se ještě jedna úprava spojená s věkem – dnes platí, že výběr peněz nebo začátek jejich výplaty (pokud lidé zvolí výplatu formou renty) startuje ve chvíli, kdy účastníkovi zbývá pět let do odchodu do penze. Věk ale není jednoznačně určený a lidé nemají jistotu, kdy přesně to bude. Bylo by proto velmi vhodné zavést jasnou hranici, tedy konkrétní věk, kdy budou našetřené peníze vyplacené.
U úprav parametrů by se vláda mohla inspirovat i v zahraničí, například novozélandský nebo britský zaměstnanecký model používá takzvaný automatic enrolment, to znamená, že člověk vstoupí do penzijka automaticky ve chvíli, kdy začne pracovat. Může z něj ale kdykoliv vystoupit, systém je tak pořád dobrovolný. Ať už budou budoucí vlády upravovat penzijko jakkoli, měly by to dělat s citem a se snahou produkt vylepšit, ne ho radikálně a bez rozmyslu měnit. Jen tak se může penzijko dožít středního věku a doufejme – že podobně jako už dnes někteří jeho první klienti – i věku důchodového.
Text vyšel 22. 9. 2014 v příloze Deníků Bohemia Moje peníze
Aktuálně evidují penzijní společnosti skoro 5 milionů klientů, v Česku přitom žije ve věku 18 až 60 let lehce přes 6 milionů osob. Lidé mají v penzijních fondech naspořeno více než 300 miliard korun, což představuje zhruba čtvrtinu státního rozpočtu. Stejně jako se v lidském životě za dvacet let mnohé změní, proměnilo se i penzijko. Základy jsou ale pořád stejné: člověk měsíčně u vybrané penzijní společnosti ukládá zvolenou částku, stát mu k ní podle její výše přidává příspěvek a od určité výše nabízí i daňovou úlevu, přispět může střadateli i zaměstnavatel. Zůstatek se pak klientovi zhodnocuje, za dobu fungování systému se v naprosté většině let penzijním společnostem podařilo porazit inflaci.
Stejně jako se toho s příchodem plnoletosti pro člověka mnohé mění, zažilo ve svých osmnácti letech, na přelomu let 2012 a 2013, penzijní připojištění největší změny. Měnila se terminologie – z penzijního připojištění se stalo doplňkové penzijní spoření. Stále je to ale „penzijko“. Někdy je označované i jako III. pilíř, to proto, že za I. pilíř důchodového systému je považován státní důchod, jehož výše je odvislá od počtu odpracovaných let, za II. pilíř pak soukromé spoření s příspěvkem státu, kdy se lidem strhávají z platu dvě procenta a stát k nim tři procenta přidává – to je spoření, které aktuálně vláda ruší. Pokud ho zruší bez náhrady, budou opět existovat jen dva základní způsoby, jak se se na stáří zabezpečit – důchod a penzijko.
Plnoleté penzijko se od svého mladšího já liší ve třech hlavních oblastech. Zaprvé se zvýšil státní příspěvek, zároveň s tím se ale také zvýšila minimální částka, která je pro poskytnutí státního příspěvku nutná. Kdo si spoří alespoň 300 korun měsíčně, dostane od státu 90 korun. Nejvyšší příspěvek 230 korun dostane od státu ten, kdo si ukládá alespoň tisícikorunu. Nejvíc ale získá ten, kdo si může spořit dva tisíce, kromě zmíněné maximální státní podpory může ročně na daních ušetřit až 1800 korun. Druhou změnou je možnost určit si způsob, jak bude penzijní společnost s penězi nakládat. Nově si může člověk vybrat z různých investičních strategií (konzervativní, vyvážená a dynamická). Zvláště pro mladé lidi představují dynamické fondy dobrý způsob, jak peníze uložené v penzijku ještě lépe zhodnotit. Čím je účastník spoření starší, tím konzervativnější investiční strategii by měl volit. Výhodou je, že jednotlivé strategie je možné měnit v průběhu spoření. Třetí změna souvisí s možností výběru peněz, ti, kdo si zařídili penzijko v roce 2013 a později, si už nemohou vybrat část peněz po patnácti letech. Člověk s prostředky může nakládat nejdříve pět let před dosažením věku odchodu do důchodu.
Penzijko může být pro lidi ještě výhodnější
Stejně jako se penzijko vyvíjelo doteď, bude se určitě vyvíjet i v budoucnu. Současné debaty v rámci tzv. odborné důchodové komise jsou toho ostatně důkazem. Je potřeba, aby to ale byly změny pouze některých parametrů, podstata spoření musí být zachovaná. Mezi úpravy, které by penzijko mohly učinit ještě zajímavější, patří vyšší zapojení zaměstnavatelů. Dnes přispívá svým zaměstnancům pouze každý pátý, pokud by zaměstnavatelé byli motivování vyššími daňovými odpočty, mohlo by se jich zapojit do penzijka víc.
Ačkoliv už v nových podmínkách penzijka výsluhová penze – tedy vyplacení části úspor dřív než před odchodem do důchodu – neexistuje, bylo by smysluplné ji v nějaké podobě zavést. Lidem tato možnost chybí, a ačkoliv ji ne každý využíval, je pro jejich rozhodování, zda si penzijko zřídit, důležitá.
Penzijko si zatím může sjednat pouze člověk starší 18 let, někteří rodiče by ale uvítali možnost spořit svým dětem, podobně jako v případě sjednání životního pojištění. I v tomto ohledu by se mohlo spoření změnit a umožnit vstup do systému i neplnoletým. A nabízí se ještě jedna úprava spojená s věkem – dnes platí, že výběr peněz nebo začátek jejich výplaty (pokud lidé zvolí výplatu formou renty) startuje ve chvíli, kdy účastníkovi zbývá pět let do odchodu do penze. Věk ale není jednoznačně určený a lidé nemají jistotu, kdy přesně to bude. Bylo by proto velmi vhodné zavést jasnou hranici, tedy konkrétní věk, kdy budou našetřené peníze vyplacené.
U úprav parametrů by se vláda mohla inspirovat i v zahraničí, například novozélandský nebo britský zaměstnanecký model používá takzvaný automatic enrolment, to znamená, že člověk vstoupí do penzijka automaticky ve chvíli, kdy začne pracovat. Může z něj ale kdykoliv vystoupit, systém je tak pořád dobrovolný. Ať už budou budoucí vlády upravovat penzijko jakkoli, měly by to dělat s citem a se snahou produkt vylepšit, ne ho radikálně a bez rozmyslu měnit. Jen tak se může penzijko dožít středního věku a doufejme – že podobně jako už dnes někteří jeho první klienti – i věku důchodového.
Text vyšel 22. 9. 2014 v příloze Deníků Bohemia Moje peníze