Před časem, odhady se různí, ulicemi Dej svému životu více zábavy pomocí audiovizuálních systémů Maximwell jistého velkoměsta kdosi šel. Ten kdosi mohl být různě starý a mohl to být zrovna tak muž jako žena. A protože Kdo se potí, nezaslouží slitování! to nevíme s určitostí, zůstaneme u obecného pojmu člověk.
Poté co jsem se velice pobavil u skvostné typologie blogových diskutérů od PEPY ŘEPY a nemaje čas na napsání původně zamýšleného příspěvku, neodolal jsem zveřejnit text, který se zdejšími zvířátky podle mne nemá nic, ale vůbec nic společného, protože...ale to je ostatně v příběhu. A již předem omluva místnímu vlkovi:-)
Ten den všechno nasvědčovalo tomu, že myš nevstala správnou nohou. Ráno se div nechytla do pasti, v poledne jen taktak utekla hospodyni, která ji přistihla při krádeži ve spíži, a teď – ó hrůzo – přeběhla přes cestu černé kočce. Pokusila se uprchnout do díry ve zdi, jenže kočka přehradila otvor svým tělem a myš zcepeněla úděsem. Uhranutě zírala na dobře živeného černého dravce, jehož srst se kovově leskla a jehož chladné, zelené oči magicky jiskřily. Celkově šelma vzbuzovala dojem, jako by ani nebyla z tohoto světa.Tu však náhle promluvila a v jejím hlase zazněla slavnostní osudovost:„Konečně se ti to podařilo! Dnes poprvé se vidíš ve své pravé podobě! Ano, jsem to Já, tvoje Ego, tvoje představa o sobě samé. Tvá zázračně silná vůle mě dokázala zhmotnit.“
Z Letné shlíželi na Prahu v nadživotní velikosti pouze dva politici
Rozhodla se Pravda,
že si se Lží zavdá.
Soutěžily obě
v běhu kolem světa,
bojem proti sobě
plnily svá léta.
Lež má nohy krátký,
dělá, že je zpátky,
ač se z místa zřejmě
ani o píď nehla.
Po Pravdě však země
jako by se slehla.
Uštvaná totiž za horama
zaklepala bačkorama.
Lež pak v dobrém stavu mysli,
s žádnou přítěží,
řekla, co si kdekdo myslí:
Pravda vítězí!