Mezi trámy maštale si utkal velikou síť pavouk křižák a lovil mouchy. Dříve či později ulovil každou – až na jednu. Byla to neobyčejně bystrá moucha, která se vždy bravurně dokázala jeho síti vyhnout stejně samozřejmě, jako opodál zavěšeným mucholapkám. Nikdy se nenapila muchomůrkou otráveného mléka, a když sála sladký koňský pot, sedla si pokaždé tak, aby ji kůň nesmetl ocasem. Snadnost, s jakou si tato moucha uměla poradit s různými životními nástrahami, pavouka fascinovala. I nedalo mu to a jednoho dne, když moucha odpočívala na trámu poblíž jeho sítě, ji oslovil: „Ty jsi ta nejchytřejší moucha ze všech mouch, který jsem kdy viděl a –“
Tak se vám to konečně podařilo, pánové Klausi, Paroubku, Topolánku.Teprve tohle je ta správná cesta do pekel. Všichni jste jedničky. Tak jen vpřed. Pravá, levá, pravá, levá, přední, zadní.
Bůh a Ďábel v podobě nejrůznějších abstraktních principů a konkrétních protikladů spolu zápolí prakticky odjakživa. Abychom to lépe pochopili, obdařme je formou a vlastnostmi a v této podobě je nechme jednat. Jako třeba onehdy.
Ďábel se přitočil k Pánubohu a řekl úlisně: „Nedá se nic dělat, když to tak pozoruju, musím uznat, že ti titul Stvořitele náleží právem. Někdy ti až závidím, co všechno jsi už dokázal. To bych snad nedokázal ani já, ale pravda, na to už asi musí být bytost přímo omnipotentní.“ Dramaticky se odmlčel a dodal provokativně: „Ale přesto vím o něčem, s čím by si ani tvoje všemohoucnost nedokázala poradit. Jsem si jistý, že něco nedokážeš.“ A spokojeně se zašklebil, když viděl, jak to s jeho protivníkem trhlo.
Nemůžu si pomoct, ale nedokážu odolat nutkání napsat v poměrně krátkém časovém rozpětí další kritický text. Chvíli jsem se zabýval myšlenkou, jestli to není třeba tím, že jsem zrovna ve fázi předjarního očistného hladovění, a tím pádem nějak citlivější. Když jsem ale uvážil co a proč chci napsat, pochybnosti jsem smetl se stolu, jak to už čtrnáctý den dělám s jídlem, i když z objektivního hlediska by varianta s mojí zvýšenou citlivostí byla přijatelnější.
Tak jsem se včera z novinových titulků dozvěděl, že pan Kocáb, který převzal po paní Stehlíkové ministerstvo pro lidská práva, zahájí do měsíce mediální kampaně Evropa přátelská dětem a Stop násilí na dětech. Kampaním dáno za cíl poučit rodiče, jak vychovávat svoje děti, aby tyto nedocházely fyzické újmy.
Před několika dny jsem se svým jednadvacetiletým synem zamýšlel nad událostí, jíž byl svědkem, a která mu nejde z hlavy. A i tato skutečnost mě přiměla napsat tento blog.
O co šlo: