Pozdně večerní tramvaj byla jako každý pozdně večerní sobotní spoj MHD zaplněna především mladými lidmi. A jako obvykle v ní bylo ryčno a obhrouble rozjařeno.



Ve stanici Anděl přistoupila zvláštní dvojice. Mongoloidní mladík a slepá dívka s bílou holí. Oba byli oblečeni do večerních šatů. Dívka měla ve volné ruce tři nádherné, reklamně svěží červené růže. Při nastupování mladík dívku jemně přidržoval, a poté ji s poděkováním usadil na bleskově uvolněné sedadlo zdánlivě klimbajícím rastamanem.

Mládenec si počínal navýsost dvorně a usmívající se přítelkyni, která si co chvíli s neskrývanou rozkoší přivoněla k růžím, opečovával s dojemnou starostlivosti. Ani jeden z nich sice fyzicky neodpovídal antickému ideálu krásy, ale přesto je obklopovala jakási nádherná aura, kterou jejich vrstevníci, nacházející se poblíž, zřetelně vnímali. Ti dva totiž doslova zářili Láskou. Láskou čistou, autentickou, bezpodmínečnou. Byli jí zcela prostoupeni a ona z nich sublimovala stejně samovolně, jako vůně z růží v rukou slepé dívky.

Dvojice, která jakoby byla z jiného světa, na sebe nemohla nepoutat pozornost, a tím v její blízkosti adolescentního halasu poněkud ubylo. Místo něj ztišený prostor naplnil převážně úžas. Úžas jak nad samotným poznáním té emanace svrchovaného citu, tak i úžas nad její prostou samozřejmostí. A konečně i úžas nad tím, že tohle zjevení se dálo prostřednictvím postižených jedinců.

A mám dokonce dojem, že jsem v očích drsně opírsingované slečny zahlédl záblesk závisti, než se s bezděčným povzdechnutím zeptala svého partnera: „Pročs’ mi, kurva, vlastně nikdy nedal ani jednu blbou kytku?!“

Když jsem následně vystoupil, na zastřešené zastávce jsem se na plakátu s označením Poezie pro cestující dočetl v textu písně punkové kapely Visací zámek: Tenhleten alkohol chlastal můj strýc/Dokud pak neumřel na cirhózu plic /A ještě když umíral/Do hospody mě posílal//Tuhletu ženštinu fuckoval můj strýc/Dokud pak neumřel na syfilis/A ještě když umíral/Ji zplna hrdla proklínal. A užasl jsem znovu. Lepší kontrapunkt právě prožité skutečné Poezie pro cestující těžko pohledat. A když jsem k tomu přidal cirhózu plic z chlastu co roztomilý bonus, bylo to všechno víc než jedna báseň. :)