neznám Vás, ani Vy neznáte mě. Proto se na Vás obracím takto veřejně. Dalším důvodem pro metodu „otevřeného dopisu“ je skutečnost, že Vám píši jako občan této země, tudíž by o tom měli ostatní občané vědět, ať už se mnou budou souhlasit či ne.
Hrad tvrdí, že vyhrál 3 : 1. Soudce Tomáš Novosad prohlašuje, že výsledek byl nerozhodný. Pan sudí o tom něco musí vědět, však ten mač pískal. Umíte si představit tu odpovědnost: rozhodovat utkání, v němž je účastněna hlava státu. Pravda, jaksi nepřímo, Zeman může faulovat, jak chce, i góly z ofsajdu smí dávat, ba plivat na protihráče. Podle pravidel se mu nesmí udělit ani žlutá, natož červená karta. Panu arbitrovi Novosadovi nebylo co závidět; taková těžká a složitá situace.
Kdysi jsem se na to šel schválně podívat. Na akci „šmejdů“. Nabízeli jakýsi šunt za, když ne ohromující, pak velmi slušné peníze. K tomu dodali zadarmo oběd a malé pivo, případně limonádu. Když začal v sále příliš velký špatně zvládnutelný frmol, zamkli. Aby prý zvenku nikdo nerušil. Později se ukázalo, že hlavně proto, aby nikdo zevnitř neodešel ven.
Okolo „okupačního“ výročí 21. srpna se na sociálních sítích objevil zvláštní fenomén. Pisatelé se odvolávali na tzv. zvací dopisy.
Přečetl jsem si, že soud rozhodl: Hrad se musí omluvit za Zemanovy výroky o Ferdinandu Peroutkovi. Hradní pán zase nemluvil pravdu.